Vláda posiluje moc policie, Pardubice jen řekly lidem: Buďte zodpovědní

Zatímco Sněmovna ve středu dala policistům a strážníkům do ruky pevnější klacek na občany, kteří by snad nedodržovali vládou nařízená společenská omezení kvůli koronaviru (občany přistižené bez roušky mohou nyní pokutovat rovnou na ulici), ozvali se pardubičtí městští policisté zkraje tohoto týdne se zcela jiným přístupem k věci.

„Vzhledem k tomu, že nařízení vlády jsou už tak plná výjimek, že jejich vymáhání dnešním dnem prakticky ztrácí význam, prosíme vás hlavně o jedno: Buďte maximálně odpovědní. Teď je to hlavně na vás,“ napsali veřejnosti na sociální síti Twitter.

Přitom jejich ředitel Rostislav Hübl však zároveň upozornil, že vůbec nejde o to, že by dodržování pravidel přestali kontrolovat. Nebo že by kritizovali postup vlády.

Jenom prostě důvěřují vlastním spoluobčanům.

„Rozhodně jsme to nemysleli jako kritiku vládních nařízení, a jestli to někdo pochopil tak, že jsme rezignovali na jejich vymáhání, tak to pochopil špatně. My jsme jen upozornili na to, že nařízení dnes umožňují spoustu výjimek, a jsou proto někdy těžko vymahatelná,“ vysvětluje Rostislav Hübl.

Jedním dechem dodává, že obyvatelé Pardubic byli i předtím velmi disciplinovaní a nařízení omezující pohyb na veřejnosti poctivě dodržovali.

„Problematických je jen zhruba pět procent lidí, kteří už od počátku hledali různé kličky a výmluvy a strážníkům se vysmívali. Výmluvy byly leckdy neuvěřitelné a teď, kdy se pravidla rozvolnila, je pro ně ještě víc možností,“ zdůvodňuje ředitel městské policie, proč se rozhodli apelovat na osobní odpovědnost obyvatel města.

Že se lidé ve většině chovají s postupujícím časem zodpovědněji, potvrzují i strážník a strážnice městské policie, s nimiž jsme se ve středu vydali do pardubických ulic.

„Od chvíle, kdy nařízení začala platit, se to hodně zlepšilo a lidé se chovají zodpovědněji,“ myslí si strážník Petr, jenž se svojí parťačkou Lucií udělá tradiční okruh částí Dubina, který mají na starost.

Na dodržování pravidel v časech epidemie dohlížejí z auta. „Pěší pochůzky jsme kvůli bezpečnostním opatřením omezili na minimum,“ vysvětluje mluvčí pardubických strážníků Jiří Sejkora.

První, u koho se hlídka zastaví, je starší paní v parku před bývalými kasárnami. Strážnice k ní však míří spíš se starostlivou otázkou, jestli je v pořádku. „Paní seděla bez roušky na lavičce na slunci, tak jsme se spíš obávali, jestli jí není třeba špatně,“ vysvětluje.

Seniorka je v pořádku, čeká na autobus a potřebovala se vysmrkat. Roušku si však s omluvným pohledem hned nasazuje zpátky.

Další „hříšnicí“ je mladá běžkyně na sídlišti, která je bez roušky.

Jde si zaběhat do nedalekého lesa a roušku nemá proto, že podle nového rozvolnění vládních nařízení nemusí mít lidé, kteří sportují v přírodě, zakrytá ústa a nos - pokud jsou ovšem v dostatečné vzdálenosti od ostatních. „Tohle je typický příklad toho, jaký zmatek můžou různé výjimky způsobit. Sportovci mohou být bez roušky jen v přírodě, ne ve městě,“ říká strážník Petr.

Běžkyni to vysvětlil a ta si s omluvou roušku, kterou měla v kapse, nasadila.

Hrozby pokutami uplatňují strážníci jen u těch, kteří na jejich upozornění nedbají a jsou třeba navíc ještě agresivní. „I takoví lidé jsou. Na lidi, kteří se kolegy pokoušeli pokousat nebo poplivat, jsou strážníci samozřejmě tvrdí. Tam domluva opravdu nestačí,“ dodává ředitel Hübl.

Součástí trasy, kterou hlídka projíždí, je i zapadlá ulička s denním stacionářem pro lidi bez domova, jenž nabízí jídlo a hygienu. Na rampě proti stacionáři právě jedí polévku dva bezdomovci, roušky mají stažené na krku. Strážníci je jdou upozornit, že by od sebe měli dodržovat odstup a také mít na veřejnosti roušku. Polévku by si měli sníst uvnitř stacionáře.

„To bohužel není možné, my tady na to nemáme prostory. Jídlo klientům vždycky dáváme s sebou,“ vysvětluje pracovnice nízkoprahového centra, která vykoukla ze dveří, když si s kolegyní všimly auta městské policie.

„Pány jsme poučili o tom, že na veřejnosti musí mít zakrytá ústa a nos, a víc s tím v tuto chvíli neuděláme,“ říká strážnice. „I když jsme v uniformě, pořád jsme lidé a musíme se lidsky chovat. Byla by hloupost jim přikázat, ať si to jídlo jdou sníst někam do lesa,“ vysvětluje.

S bezdomovci podle ní bývají problémy spíš v místech v centru města, kde ve skupinkách popíjejí a pokuřují. Na ně výzva strážníků, kteří prosí veřejnost o osobní odpovědnost, neplatí.

Dvojice policistů končí svoji dopolední část služby v lesoparku za pardubickými hřbitovy, kde lidé z města běhají, jezdí na kole, venčí psy nebo chodí na procházky s kočárkem.

„Podle nových pravidel je to tedy tak, že když tady někdo poběží nebo pojede na kole, roušku mít nemusí. Maminka, která jde s kočárkem, nebo někdo, kdo venčí psa, by však roušku mít měl,“ upozorňuje strážník Petr na nesmyslnost nového nařízení.

Dopoledne však nikoho napomínat nemusí.

Cyklistka, která projíždí okolo, má ústa zakrytá šátkem, s rouškou se prochází i žena s kočárkem nebo mladá dvojice. Běžec, který hlídkující strážníky míjí, si v dostatečném předstihu roušku nasadí.

„To ani nemusel, minul nás v dostatečné vzdálenosti. Ale dokazuje to, že většina lidí je opravdu zodpovědná,“ uzavírá strážník.