Článek
Jak hodnotíte dosavadní postup státu při krocení dopadů ekonomické krize?
Musím říct, že vládě nezávidím. Je těžké dělat rozhodnutí, když nevíte přesně, co všecko zemi hrozí. Rozumím tedy tomu, že občas uděláte i rozhodnutí, která nedávají smysl - jako že třeba na začátku chtěli, abychom jezdili v autě s rouškami nebo je nosili v lese. To se ale stává a nemá cenu to nikomu omlacovat o hlavu.
Co vám naopak vadí?
Chybí mi postup podle plánu, strategie a jasné vize. Chybí mi situační plán, jak krizi zvládnout. Armáda má plány pro případy krize, integrovaný záchranný systém má narýsované postupy, epidemiologické týmy mají stanovené postupy. To mi chybí u vlády, jak se teď má postupovat, aby se ekonomická krize neprohlubovala.
Bývalý předseda Fondu národního majektu Michal Hrubý.
Jak byste si tyto výhledy představoval?
V okamžiku, kdy začnu dělat nezbytná restriktivní opatření, bych měl vědět, co bude následovat. Když zavřu lidi doma a zbavím je - v uvozovkách - možnosti obživy, musím naplánovat, jak postupovat při jejich navracení do běžného života a jak jim zajistím opět obživu.
V tomto se mi líbí USA, kdy prezident Trump přišel už na začátku s poměrně rozsáhlým ekonomickým plánem. Rozepsalo se, jaká postižení ekonomiky mohou nastat a koho všeho to nejspíš zasáhne. Na základě toho se stanovilo, kdo a v jaké míře má nárok na podporu nebo daňovou úlevu. Takže bych si teď od naší vlády představoval, že nebude neustále chodit na ad hoc tiskovky a sdělovat dílčí informace, ale představí komplexní, koncepční a dlouhodobý návrh. Uklidnilo by to i veřejnost.
Jaké zásahy byste teď doporučoval?
Máme přehled o tom, na jaké segmenty trhu bezpečnostní opatření nejvíce dopadají. Stát by teď měl s okamžitou platností postiženým lidem pomoci finančně tak, aby následující týdny přežili. Tato krátkodobá pomoc musí být briskní, lidé potřebují platit nájmy. Týká se to například OSVČ, kterým ze dne na den vypadly příjmy. Těmto lidem zároveň musíte co nejdříve říct, jak dlouho budou opatření trvat a že jim po dobu omezení pohybu bude stát garantovat základní příjem. Do toho můžete přemýšlet, jak dále je možné jim ulevit.
Měl by stát více tlačit na banky, aby lidem ulevily například při splácení hypoték?
Ano, ale stát se má zároveň s bankami jasně domluvit, jak jim to bude kompenzovat. Klíčové je nerozbít si sociální smír, který v Česku máme.
Jsou banky tím sektorem, kterému se teď má pomáhat? Neměly by mít vytvořený dostatečně silný nárazník a zásoby, aby to nyní ustály?
Banky potřebujeme stejně jako Američané aerolinky. V této první fázi jsou banky v pohodě, nic se jim teď nestane. Potíž bude, když se začnou zavírat větší fabriky. Tím zavřou jejich dodavatelé, na ně navázaní subdodavatelé. Spustí se domino, poklesne spotřebitelská důvěra a nastane velký propad v hospodářství. Firmy se dostanou do existenčních potíží a nebudou mít na splácení. V důsledku toho už začnou mít potíže i banky.
Ve světě se proto řeší, jak udělat garance za úvěry, které nejsou lidé schopní splácet. Protože když se nesplatí hypotéky, banky půjdou do defaultu, lidé přicházejí o bydlení, opravdu velmi špatný scénář.
Je vůbec v udržitelných kapacitách státu takto zasáhnout?
Stát musí mít kapacitu postarat se o nejchudší. Jinak říkáme, že nemáme zájem o sociální smír. Lidé zároveň musí pochopit, že stát nemá povinnost garantovat jim blahobyt. Je třeba makat, lidé nemohou mít jen nataženou ruku.
Vidíte nějakou inspiraci v zahraničí? Co třeba skandinávský model, kdy stát do oběhu pumpuje stovky miliard korun?
Tento kout Evropy patří k těm sociálně nejsoudržnějším. Jejich vnímání státu je jiné než u nás. Každopádně i my bychom si od nich měli vzít základní model: ihned poskytnout peníze bezprostředně zasaženým, kteří nemají zdroje na zaplacení hypotéky a základních potřeb.
V tomto máme vlastní českou zkušenost. Česká konsolidační agentura přece vykupovala od bank jejich problémová portfolia, čímž se zachraňovali akcionáři bank. To ale nebyl problém státu, byla chyba bank, že neměly takové rezervy, které třeba nařizovala Česká národní banka. Navíc většina našich bank má matky v zahraničí, takže by to neměla být starost pro českou vládu.
V tom má Taleb pravdu. Není povinnost ani potřeba zachraňovat akcionáře bank. Pokud je potřeba dokapitalizace podniku, tak dobrá, to je možné, na čas část podílu daných firem stát převezme do vlastní správy.
Je řešením vznik nějakého fondu, do kterého by stát nakupoval podíly ekonomicky zasažených firem a dočasně jim takto pomáhal?
Ano, to je cesta, kterou vidíme například v USA, Německu, Anglii či Dánsku. Představme si, že podnik se dostane do ztráty. Zeptáte se, kolik kapitálu potřebují doplnit. Auditoři to spočítají, právníci zkontrolují. Stát potřebné peníze doplní a po nějaké době stát svůj podíl prodá. General Motors byl jednu dobu také převážně státní, aby ho mezitím stát postupně vyprodal.
Takže jste pro, aby vzniklo cosi mezi Konsolidační agenturou a Fondem národního majetku, o čemž už začíná uvažovat i vláda?
Bylo by užitečné, kdyby vznikla samostatná státní agentura, jako byl dříve například Fond národního majetku. Byl by to vhodný instrument ve chvíli, kdyby stát přistoupil k dočasné reprivatizaci. Agentura by se o takové podniky starala a v okamžiku, kdy přijde vhodná doba, by se akcie zase prodaly.
Jakých sektorů by se takový fond mohl týkat?
Budeme si muset počkat na čísla a další vývoj. Podle dosavadního průběhu bych ale řekl, že pomoci by mohl podnikům z oblasti automobilového průmyslu, leteckých společností, a pokud by se ekonomická krize prohlubovala, pak též i bankovnictví.
Kdo by měl tuto agenturu řídit?
Nejlépe experti z finančního sektoru s byznysovými zkušenostmi, kteří by byli v těsném spojení s politiky. Spadat by fond měl pod Ministerstvo průmyslu a obchodu.
Působil jste v čele Fondu národního majetku. Z jakých chyb by se nyní stát měl ponaučit?
Určitě bych neopakoval ten princip, kdy stát vykupoval od bank zkažené akcie. To znamenalo, že management a vlastníci byli vyviněni z pochybení a vlastní stát to 100procentně zaplatil za všechny. To je chyba, která se nesmí opakovat. Je to ještě horší než to, před čím zmiňovaný matematik Taleb varoval.
K čemu z minulosti byste nastupující krizi přirovnal?
Naše ekonomika je mnohem více propojená s okolním světem, takže budeme součástí vývoje na světovém trhu více než v minulých letech a při poslední finanční krizi v roce 2008. Dopady budeme sdílet velmi podobně jako vyspělý zbytek světa.
Proč to může být jiné oproti roku 2008?
Tehdy jsme měli ještě řadu svých problémů. Teprve jsme měnili strukturu hospodářství, měli jsme větší polštář devizové oblasti, nebyli jsme tak úzce propojení s Evropskou unií.
Nebude nám škodit, že nemáme euro?
Naše výhoda je, že jsme schopní prostřednictvím centrální banky dělat vlastní měnovou politiku, což pro tuto situaci považuji spíše za výhodu. Nemyslím si, že koruna by byla pro nás průšvih, spíše naopak. Třeba pro Škodovku je současné oslabení koruny spíše výhodou, protože budou schopni lépe konkurovat.
