Vláda během krize odsunula novináře. I tak se občas hněvala

S velkou mírou nadsázky se ta situace dá přirovnat ke vztahu znepřátelených sil během války. Pokud vaše strana nějakým způsobem dosáhne, že se početní stav protivníka radikálně sníží a ten zbytek jeho armády bude odkázán jen na omezenou možnost přímé palby, máte vyhráno - tedy pokud něco úplně nezpackáte.

V pozici těch oslabených a omezených se během nouzového stavu ocitla média. V roli silnějšího naopak vláda, která si s odkazem na boj s koronavirem mohla diktovat podmínky na hlavním bojišti, tiskových konferencích.

Výsledek byl podobný jako v pomyslné bitvě. Díky tomu, že Úřad vlády nejprve zakázal vstup na tiskové konference většině redakcí a následně přesunul tyto akce do podoby videokonferencí s omezenou možností dotazů, mohl kabinet premiéra Andreje Babiše snáze proplout přes různá komunikační úskalí, která se před ním během nouzového stavu objevila.

Obsahová analýza Seznam Zpráv, která hodnotila zhruba 650 novinářských otázek na vládních tiskových konferencích od vyhlášení nouzového stavu, přitom ukazuje, že média si i v oslabeném stavu vedla celkem úctyhodně.

Babiš ani jeho ministři si především nemohou stěžovat na to, že by k nim byli novináři přehnaně kritičtí nebo neobjektivní. Naprostá většina dotazů, která padla na vládních tiskovkách za poslední více než dva měsíce, měla neutrální charakter. Zpravidla se týkala přijatých krizových opatření a jejich očekávaných dopadů.

Z pohledu občanů média během krize plnila svůj nejzákladnější úkol - přinášela zásadní informace lidem, kteří obzvlášť v prvních týdnech doslova hltali všechno, co vláda v tažení proti šíření nemoci covid-19 přichystala. Trefně to v úvodu jednoho ze svých dotazů vyjádřil jeden z redaktorů: „Mám pocit, že teď všichni sedíme v autobuse a s napětím sledujeme vás, pane premiére, jako řidiče, možná i se strachem, jak to všechno dopadne.“

Novináři především nutili veřejné činitele, aby v přímých přenosech vysvětlili a ozřejmili množství opatření, jejichž obsah ani způsob schvalování nebyl zrovna přehledný. Některá se narychlo a vícekrát měnila (připomeňme trojí různá rozhodnutí o otevírací době pro důchodce během několika dnů).

Je třeba zmínit, že věcnost a odstup si ve zjitřené době udrželi i redaktoři z obou nejsledovanějších soukromých televizí, kterým bývá občas vytýkána mediální „přilnavost“ k premiérovi, nebo ze zpravodajského serveru iDnes.cz, jenž spadá pod svěřenské fondy premiéra Babiše. Ostatně žádný z dotazů, které na tiskových konferencích padly, nelze označit za nějak podbízivý či nadbíhající výkonné moci.

Přesto se někteří novináři během krize občas dočkali i nahněvaných reakcí.

Příkladem budiž Babišova odpověď na otázky redaktora Aktuálně.cz Radka Bartoníčka, proslulého sveřepým kladením kritických, ale zároveň slušných dotazů.

„Na začátku jste měli všichni strach, to jste nás nekritizovali, to jste mlčeli chvilku. I opozice byla zalezlá, všichni jsme se báli. Jestli to nebude jako v Itálii, jestli tu nebudou tisíce mrtvých, no a my jsme to zvládli,“ zdůraznil premiér 24. dubna emotivním hlasem. Několikaminutovou pasáž, v níž došlo i na peníze důchodcům a pravidelně omílaného soka Miroslava Kalouska z TOP 09, později Babiš ještě doporučil svým fanouškům na sociálních sítích.

Hranice věcnosti přitom na tiskových konferencích nepřekročila ani jedna z necelé stovky kriticky laděných otázek. I ty, co mířily „na tělo“, řešily konkrétní problém, jako byl nedostatek respirátorů, šíření nákazy v zařízeních pro seniory nebo různé rozpory, jež vyplynuly z dřívějších prohlášení vládních politiků. Mimochodem asi nejtvrdší dotaz zazněl 17. března od redaktorky Televize Seznam, která se zeptala Babiše, jestli nehodlá po krizi rezignovat kvůli nedostatku ochranných pomůcek.