Článek
Bývalí útočníci Milan Luhový a Ladislav Vízek se v rozhovoru s Jindřichem Šídlem v pořadu Jiná liga rozpovídali nejen o Dukle, ale též o současném fotbalovém dění. Jaký vidí rozdíl mezi fotbalem na vrcholu jejich kariéry a nyní, když ho sledují zpovzdálí? Na to se podívejte ve videu nad článkem.
Ladislav Vízek strávil v pražské Dukle deset let, během kterých oslavil celkem tři mistrovské tituly, včetně toho, který je zatím posledním v historii celého klubu.
Dva roky po triumfu z roku 1982 přišel do Dukly tehdy jedenadvacetiletý Milan Luhový. Ten zůstal na Julisce až do roku 1990, během té doby vstřelil 101 branek a stal se dvakrát nejlepším střelcem ligového ročníku.
Přestože byla Dukla v té době armádním klubem a mladí hráči do jejích služeb přicházeli na základní vojenskou službu, Vízek i Luhový se po konci povinné vojenské služby rozhodli v Dukle zůstat. „Když se ozvala Dukla, tak já jsem neváhal ani minutu, protože do takového mužstva se musí jít a já jsem byl strašně rád, že jsem si vybral zrovna Duklu,” řekl Vízek.
Milan Luhový se do Dukly dostal ze Slovanu Bratislava. Ten mu po konci základní služby nabídl, aby se vrátil. „Na tu dobu mi nabízeli velké peníze, ale Dukla byla velice prestižní. Měla výhody, že jsme byli poměrně často v zahraničí a ten program byl pestrý, na tu dobu bylo zázemí na Dukle na dost dobré úrovni,” vysvětlil Luhový, proč nabídku ze Slovanu nakonec nepřijal.
Pražská Dukla neměla žádného přímého rivala, nejvypjatější bývaly zápasy s pražskými soupeři. Kdo by však čekal, že rivalita bude panovat mezi ní a dalšími Duklami, ten by se pletl. „Dostali jsme příkaz od generála Tvarošky zachránit Duklu Banskou Bystricu, že je to náš sesterský klub, a myslím, že se nám to snad tenkrát i podařilo,” vzpomínal Vízek.
O Ladislavu Vízkovi platí, že často komentuje ligové dění. Jeho bývalý spoluhráč Milan Luhový nahlíží na dnešní fotbal s velmi kritickým analytickým odstupem. „Když člověk nezná to pozadí, tak tomu systému věří. Já jsem ale pozadí, co je za fotbalem, poznal. A tomu opravdu nevěřím. Za nás se nepralo tolik špinavých peněz jako v dnešní době. Sportovní kluby jsou ideální místo. Vezměte si například Katar, který zaplatil v černých penězích snad bilion dolarů, aby získal mistrovství světa.”
