Článek
Vitorazsko představuje pohraniční pás s Rakouskem od Kaplice až po Suchdol nad Lužnicí. Podle pamětníků v oblasti dlouhodobě dominovala náklonnost k Česku. Vždy šlo o relativně klidnou oblastí. Bez ohledu na to, že zde spolu existovala dvě národnostní etnika. „Myslím si, že toto území je krásným příkladem toho, že mohli žít Rakušané a Češi blízko sebe a při sobě. A navíc se pak hrdě přihlásili k nově vzniklé Československé republice,“ uvedl organizátor akce a místostarosta Dvorů nad Lužnicí Matouš Řeřicha.
Centrem Vitorazska bylo dříve město Weitra, které však zůstalo na rakouské straně, podobně jako řada dalších obcí. Momentálně všechny většinou spadají do okresu Gmünd.
Řeřicha uvedl, že značná část obyvatel Vitorazska se cítila Čechy i za Rakouska - Uherska. „Ale v různých dobách kvůli tomu měli pochopitelně problémy. Například moje babička narozená v roce 1905 musela chodit do školy do (dnes rakouského) Gmündu. Poté si střední školu dodělávala v Praze a musela dělat postupové zkoušky z německého do českého jazyka. Přitom pro ní byly vlastně oba ty dva jazyky rodné,“ uvedl Řeřicha.
Organizátoři dnešní akci původně připravovali ve vnitřních i venkovních prostorech. Nakonec však kvůli opatřením spojeným s koronavirem přesunuli vše ven. „Ale naštěstí nám přálo počasí,“ řekl Řeřicha. Návštěvníci tak mohli dnes ve Dvorech nad Lužnicí navštívit Mši svatou, vidět křest knihy Příběh Matoušův, sledovat vystoupení Petříkovské muziky nebo poslouchat přednášku o Vitorazsku. „Navíc jsme dnešní den využili jako oslavu 30. výročí osamostatnění Dvorů nad Lužnicí a pojali jsme to také jako setkání rodáků,“ řekl starosta Tomáš Trsek.
