Vítězství LGBT komunity v USA. Kam jsme se posunuli za půl století?

Zákon ze šedesátých let, který zakazuje diskriminaci na pracovišti, nově chrání i homosexuály nebo transgender osoby. To pro komunitu LGBT představuje zásadní vítězství, píše BBC. Rozhodlo o něm šest z devíti členů soudního senátu, kteří pro úpravu zlomové legislativy hlasovali. Dosud zákon zakazoval zaměstnavatelům diskriminovat osoby na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, národnosti a vyznání.

Výsledek hlasování Nejvyššího soudu je překvapivý zejména proto, že pro něj takto rozhodlo soudní osazenstvo s konzervativní většinou. Soudce Neil Gorsuch, kterého do funkce nominoval prezident – sám konzervativní – Donald Trump, uvedl, že je protizákonné propustit homosexuálního nebo transgenderového člověka, protože v takovém rozhodnutí podle něj hraje roli právě pohlaví.

„Zaměstnavatel, který vyhodil člověka kvůli tomu, že je homosexuál nebo transgender, ho vyhodil kvůli jeho vlastnostem nebo činům, které by nebral v potaz u osob jiného pohlaví,“ napsal Gorsuch.

S tím například Trumpův úřad nesouhlasí. Ve sporu naopak stranil právním zástupcům zaměstnavatelů. Ti se oháněli tím, že autoři zákona v roce 1964 nepočítali s tím, že se legislativa bude vztahovat i na případy sexuální orientace a genderové identity.

Šéf Bílého domu se k výsledku hlasování vyjádřil spíše vágně. Řekl o něm, že jde o velmi silné rozhodnutí. „Rozhodli tak a my s tím musíme žít,“ uvedl podle amerického listu The Washington Post Trump.

Jedna z členek jeho týmu prezidentské kampaně byla v hodnocení explicitnější. „Je to bizarní, směšné a skličující,“ uvedla Jenna Ellisová s tím, že prezident s rozhodnutím nesouhlasí, neboť je pro výklad americké ústavy v tom smyslu a dobovém kontextu, jak byla napsaná.

Proč se zpráva dostala na přední strany celostátních deníků jako víceméně překvapivá? Protože debata o postavení transgender lidí i celé LGBT komunity se ve Spojených státech „táhne“ dlouhá desetiletí. A analytici příliš nečekali, že k velké změně může dojít pod Trumpovou administrativou. Navíc předpokládali, že konzervativní většina ve složení Nejvyššího soudu nebude k takovým krokům svolná.

Poslední velké vítězství LGBT komunity nastalo před pěti lety, kdy Nejvyšší soud legalizoval stejnopohlavní sňatky. Tehdy byl v Bílém domě demokrat Obama a s nástupem republikánů se čekal spíš krok zpět.

Podle analytiků The New York Times je aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu důkazem, že se za poslední roky pohled Američanů na problematiku LGBT komunity diametrálně změnil.

Vývoj je pozoruhodný především proto, že Trumpova administrativa před několika dny avizovala stažení sady doporučení, které zavedla vláda exprezidenta Baracka Obamy s cílem předejít diskriminaci transsexuálních osob ve zdravotnictví. Krok navíc ohlásili v den výročí masakru v nočním gay klubu v americkém Orlandu, během kterého zemřelo pět desítek lidí.

Každoročně se v červnu také připomínají tzv. stonewallské nepokoje, tedy jedna z prvních „bitev“ za práva LGBT komunity. V roce 1969 policie udělala razii v domě v newyorském Greenwich Village, čtvrti, jež byla domovem mnoha členů komunity. Skončila násilným střetem policie a tamních obyvatel.

Od padesátých let si například americké úřady vedly seznamy gay podniků, ale i známých lidí, prováděly u nich kontroly a prohlídky. V období tzv. mccarthismu byli homosexuálové zahrnuti na seznam osob, které „jsou náchylné k vydírání“, a tedy k podvratné komunistické činnosti během studené války.

Po razii ve Stonewall Inn se spustila vlna protestů a demonstrací, které požadovaly rovnoprávnost gayů, leseb a transsexuálů. Od těchto událostí se každoročně v červnu konají tzv. gay pride průvody, které se časem začaly pořádat po celém světě.

V každém regionu je problematika LGBT rozdílná. Podle údajů světové organizace ILGA, která se dlouhodobě zajímá o práva LGBT, je na světě 68 států, kde je homosexualita nezákonná. Většinou v muslimských zemích na Blízkém východě, v afrických zemích a jihovýchodní Asii.

Naopak pouze 19 zemí na světě povoluje transgender lidem sloužit v armádě. První zemí, která toto povolila, bylo Nizozemsko v roce 1974. Například Thajsko sice vstup do armády pro transgender lidi povoluje, ovšem pouze na administrativní pozice.

V 28 světových zemích jsou povoleny stejnopohlavní sňatky. Mnoho evropských států včetně České republiky však uznává pouze registrované partnerství. Prvenství v uznání stejných manželských práv pro homosexuální páry získalo opět Nizozemsko v roce 2001. První asijskou zemí byl v roce 2019 Tchaj-wan.

Světová diskuze o genderové identitě nebo sexuální orientaci má v různých regionech různý podtext. Například v Rusku nebo mnoha afrických zemích jde spíš o získání základních lidských práv a svobod, mimo jiné pocitu bezpečí. Na Blízkém východě se zase podle britského listu The Guardian LGBT komunita snaží o vystoupení ze stínu na veřejnost.

A i vedení jednotlivých států se k diskuzi staví různě. Íránský nejvyšší duchovní ajatolláh Alí Chameneí v roce 2015 mluvil o tom, že je Írán mimo jiné ve válce kultur. V jiných prohlášeních to specifikoval, když řekl, že je to právě homosexualita a stejnopohlavní manželství, která stojí v čele pokřivení lidských hodnot.

V Indonésii zase před třemi lety tehdejší ministr obrany prohlásil, že lidé identifikující se jako queer jsou nebezpečnější než jaderná válka. „Nevidíme, kdo jsou naši protivníci, a najednou mají všichni vymyté mozky,“ řekl v roce 2016 Ryamizard Ryacudu.