Vítěz Tour de France Schleck: Doping není problém sportu, ale společnosti

Andy Schleck Tour formálně vyhrál v roce 2010, ale z vítězství se mohl radovat až o rok a půl později. Vítězství mu bylo přiděleno po dopingové diskvalifikaci Alberta Contadora. Kariéru ukončil poté, co v roce 2014 kvůli opakujícím se zraněním nedokončil Tour de France.

Seznamu poskytl rozhovor v zázemí Tour de France těsně před startem desáté etapy letošního ročníku na ostrově Oléron.

Vaše vítězství na Tour de France je jedním z nejzajímavějších, protože jste vyhrál zpětně potom, co byl Alberto Contador penalizován za doping. Jak se na to díváte deset let poté?

Nejsem někdo, kdo moc přemýšlí nad minulostí. Samozřejmě, kromě 2010 byly pro mě důležité ještě ročníky 2009 a 2011, kdy jsem Tour nevyhrál. Trochu na ty roky vzpomínám, protože mi poznamenaly život, jako všechny, kdy jsem jel na Tour de France.

Jak jsem říkal, vítězství v ročníku 2010 vám bylo uděleno dva roky poté. Přišel jste tedy o možnost vítězství oslavit v cíli v Paříži. Jaká je tedy vaše oblíbená vzpomínka na Tour?

Je pravda, že jsem nemohl stát na pódiu v Paříži. Tak jako tak jsem ale rok 2010 vyhrál, bez diskuze. Vzpomínám vždy na silné momenty, a to nemusí být vždy ty vítězné. Někdy to můžou být i smutné vzpomínky, jako třeba ta, že jsem nikdy nestál v Paříži na pódiu ve žlutém trikotu. Dnes už to ve mně nebudí ale žádné otázky, je to tak, jak to je, a jsem velmi pyšný na to, že jsem vyhrál.

Co pro cyklistu znamená Tour de France?

Je to to největší, co v cyklistice máme. Pokud na sobě byť jen jednou máte žlutý trikot, je to něco obrovského. Když Tour de France vyhrajete, je to ještě něco většího. Je to jako třeba ve formuli 1, kde je Velká cena Monaka speciální, možná nejdůležitější závod. V golfu je podobná Pebble Beach, když tam vyhrajete, je to něco jako vyhrát Tour.

Jaké okamžiky jsou na Tour ty nejnáročnější?

Pro mě byla nejnáročnější velká stoupání, máme etapy, ve kterých vystoupáme i o pět a půl kilometru, šest kilometrů. Pak je tu fakt, že Tour trvá 21 dní. Jeden den by zvládl asi každý, dva také, ale po takových dvou týdnech začne být tělo velmi, velmi unavené, je to velká výzva.

Zažil jste někdy při závodě, ať už na Tour nebo jinde, moment, kdy jste byl úplně na konci svých sil?

Všechny etapy jsou těžké. Už po dvou dnech na Tour de France se sami sebe ptáte, jak to zvládnete, jestli vůbec dojedete do Paříže. Pak se to musí brát den ode dne, etapu od etapy, kopec od kopce. Je důležité se vždy večer dobře zregenerovat a znovu nabrat síly. A nebylo to tak, že bych se jeden den probudil a řekl si, že pojedu Tour de France. Od svých dvanácti let jsem o Tour snil a pracoval jsem celý život, abych ji mohl jet.

Jak musí člověk uvažovat, aby byl dobrým závodním cyklistou?

Je na to potřeba mít také tělo a svaly, které zvládnou takovou zátěž. Myslím, že to je 50 na 50. 50 tělesná kondice a 50 mentální nastavení. Musíme umět trpět. Je potřeba umět se soustředit a dodržovat přísnou životosprávu, která je také důležitá.

Vyhrát Tour de France není jen o tom být co nejrychlejší, hodně se taktizuje. Když jste lídrem týmu, co všechno je potřeba pro vás udělat, abyste byl co nejrychlejší?

Lídr není vždy ten, který nakonec vyhraje. Jako lídr musíte také být připraveni pomoci týmovým kolegům. Když tým jede na 200 % pro vás, musíte být dostatečně ohleduplný na ostatní. Lídr není šéf, boss, to je velmi důležité. Potřebuje mít lidi, kteří mu pomůžou, kteří podají vždy stoprocentní výkon. Nakonec je to většinou lídr, který zvedá ruce nad hlavu, protože vyhrává etapy, ale práci odvádí tým. Musíte mít talent postavit tým, který dobře pracuje společně, mít respekt a odhodlání.

Lze říci, zda je těžší být lídr, nebo domestik?

Je mnohem více domestiků než lídrů. Já sám byl domestikem velkou část mé kariéry, je to pozice, na které člověk roste. Lídr musí být vždy naprosto stoprocentní. Každý večer tu musíte být pro své kolegy, probrat s nimi třeba, že pojedete rychle do 150. kilometru etapy, nebo jestli nejet spíše vzadu a dojet v klidu do cíle. Lídr je ale vždy ten, na kterém leží povinnost zvítězit.

Stejně tak ale musí být na domestikovi, aby podal stoprocentní výkon, aby lídr mohl vyhrát.

Samozřejmě, na Tour de France má každý tým vždy osm velmi silných závodníků. Ale lídr musí být nejsilnější.

Jste známý mimo jiné pro váš silný protidopingový postoj. Je doping v cyklistice aktuálním tématem?

Myslím, že ne, ale může se vrátit, jeden nikdy neví. V životě lidé vždy mohou přijít na nějakou zkratku, najít způsob, jak dojet do cíle rychleji bez práce. Podvádění a doping nejsou problémy sportu, ale naší společnosti. Nemůžu tedy říct, že to už nikdy nebude problém, protože vždy se najdou lidé, kteří budou chtít získat výhodu nad ostatními. Na druhou stranu si myslím, že cyklistika je dnes jedním z nejčistších sportů na světě. Závodníci jsou testováni desetkrát více než v jiných sportech. Tomu věřím a doufám, že se nepletu.

Co říkáte na letošní, improvizovanou Tour de France?

Myslím, že je velmi důležité, že se Tour koná a že tu jsme. Tour de France není jen závod pro jezdce, ale také zdroj nadšení pro lidi. Vykouzlila hodně úsměvů na tvářích dětí i dospělých. Pandemie i nadále pokračuje, ještě to neskončilo - nesmíme zapomenout žít a Tour de France nás nutí žít, proto je slavná. Je to jedna z největších událostí na světě. Podle mě je velmi důležité nezapomenout žít.

Kdo myslíte, že letos vyhraje?

Ve žlutém teď jezdí Primož Roglič, už před Tour byl mým favoritem. Mohl by vyhrát. Jediný, kdo má potenciál ho porazit, je podle mě Tadej Pogačar.