Virus nahrává automatizaci. Strojírenská skupina díky tomu roste

Celý život pomáhali investovat a nakupovat firmy někomu jinému, cizím firmám radili, jak zlepšit výkonnost. Dělají to dál, ale ve svém. A daří se jim, i přes nejisté ekonomické výhledy zapříčiněné koronavirem a přes to, že část jejich odběratelů podniká v pandemií postiženém automobilovém průmyslu.

„Příliv nového byznysu je velký. Od poloviny března do konce srpna nám přišly do celé skupiny objednávky za 250 milionů korun. To je meziročně přibližně o pět procent víc než loni,“ uvádí Jaroslav Sopuch, spoluzakladatel fondu kvalifikovaných investorů SkyLimit Industry.

Fond buduje průmyslovou skupinu z řad malých a středních podniků, především ze strojírenství. Investuje do zavedených a ziskových společností s obratem mezi 100 a 500 miliony korun. Dosud jich koupil pět. Konečným cílem je podle dalšího ze zakladatelů Ľubomíra Červeňáka vybudovat skupinu o 10 až 15 firmách.

Přitom podle zářijového průzkumu Svazu průmyslu a dopravy ČR, kterého se zúčastnilo 121 podniků, se firmy obecně nemohou kvůli nedostatku zakázek stále dostat na předkrizové úrovně výroby. Podle mluvčí svazu Lenky Dudkové ve srovnání s prvním pololetím ubývá podniků, kterým se zakázky v nadcházejících dvou měsících propadnou o více než 40 %. Roste ovšem podíl firem, které mají zakázky meziročně nižší o 1 až 20 %.

Jaroslav Sopuch, Ľubomír Červeňák a jejich třetí partner Michal Bakajsa vystoupili z úspěšné korporátní kariéry a rozhodli se vybudovat něco svého. Před čtyřmi lety založili fond kvalifikovaných investorů SkyLimit Industry a začali skupovat firmy. Využili přitom současného trendu generační výměny majitelů společností.

Původní majitelé nakoupených firem si nechávají významnou minoritu ve výši 30 až 40 procent a zůstávají ve vedení společnosti. Ve smlouvě je jasně definováno, jaké pravomoci má management a jaké fond. „Do denního managementu nezasahujeme, manažeři mají větší pravomoci, než je typické pro minoritní vlastníky,“ tvrdí Sopuch.

Prvními investory byli zakladatelé fondu. Vložili do něj významnou část vlastních peněz, veškerou osobní kapacitu, know-how a kontakty, které si během svých předchozích kariér vybudovali. „Další prostředky přišly od našich známých, které jsme oslovili. Začali jsme také spolupracovat s investičními zprostředkovateli, kteří fond nabízejí svým klientům. Díl prostředků je z peněz původních majitelů firem. Ti do fondu vložili část peněz z prodeje,“ vypočítává Jaroslav Sopuch. De facto tak navýšili svůj menšinový podíl a mohou dál těžit z růstu „své“ firmy.

Investorům, kteří musí mít aspoň milion korun, SkyLimit Industry slibuje průměrný roční výnos po odečtení všech nákladů ve výši 10 až 12 procent. „Naše investice zhodnocujeme jednak na splácením akvizičního financování, protože kolem 50 procent firmy kupujeme za bankovní zdroje. Zejména se však na růstu firmy a zvyšování efektivity podílí uplatňování skupinových synergií,“ upřesňuje Červeňák.

„Pro investory je lákavé, že jsme ve skupině osobně angažovaní. Není to dobrodružství, vsadili jsme na dobré fungující firmy, kterým můžeme pomoct vzájemným propojením,“ vysvětluje. Právě způsob budování skupiny – aby si firmy měly navzájem co dát a jak si pomoct – ji podle Červeňáka výrazně odlišuje.

Většinu z více než šestisetmilionového obratu skupiny dosud přinášejí tři firmy zabývající se průmyslovou automatizací. Nejen pro automobilový segment, ale i pro výrobce zdravotnické techniky, pekárny, stavební firmy apod. „Klient přijde, že chce nějakou pracovní činnost zautomatizovat nebo automatizaci nějak vylepšit. My linku nebo stroj navrhneme a vyrobíme,“ vysvětluje Červeňák, že každá z firem musí mít také vlastní výrobek. „To zaručuje vyšší marže,“ doplnil.

Trend automatizace výroby se během pandemie zrychlil, což také skupině zajistilo takový příliv objednávek. Důvody jsou dva: firmy si uvědomily, že bude nutné rychleji nahradit lidskou pracovní sílu, kterou virus „vyřadit z provozu“. „Druhým důvodem je, že v krizi, když klesá prodej vozidel, automobilky víc inovují, inovační cyklus se zkracuje,“ tvrdí Sopuch.

Automobilka se ve snaze znovu přilákat zákazníky obrátí na dodavatele nějaké součástky. Její výrobce se pak obrací na svého dodavatele automatizovaných strojů, aby linku inovoval. A to už je práce pro firmy, jako sdružuje SkyLimit Industry.

Trh průmyslové automatizace je podle Jaroslava Sopucha fragmentovaný a firmy, které v něm působí, jsou malé. Je tak výhoda mít takových firem více. „Když přijde větší zákazník, chce vědět, jestli má firma na jeho zakázku kapacity. Slyší na to, že máme ve skupině další firmy, které případně mohou vypomoct,“ vysvětluje.

Z původních potenciálních konkurentů se tak stávají spolupracující subjekty, které mohou v tendrech navzájem využívat své zkušenosti.

Je také možné efektivněji využít kapacity kvalifikací, které ve své firmě „zrovna nemají co na práci“. Na jednotlivé zakázce totiž pracují postupně týmy vývojářů, konstruktérů, obráběčů, montérů, elektrotechniků apod. Parta, která svou práci už udělala, nebo na ni teprve čeká, může mezitím pracovat na jiné zakázce v další firmě ze skupiny.

„Hlavně konstruktéři to vnímají pozitivně, mohou tak sdílet své know-how. Minimalizujeme také podnikatelské riziko, protože diverzifikujeme obory, ze kterých zakázky přicházejí, a přeléváme pracovní kapacity. Můžeme si též dovolit brát zakázky i jen za pár set tisíc, protože ten proces probíhá kontinuálně a všechny uživíme. Společně můžeme také levněji nakupovat materiál, než kdybychom ho pořizovali zvlášť pro jednotlivé firmy,“ vysvětluje Ľubomír Červeňák, jak synergie ve skupině fungují.