Článek
Poslední roky se nesou v duchu souboje miliardářů o dosažení kosmu. Richard Branson vystoupal v červenci ve svém testovacím letu k hranici vesmíru. Krátce poté se ještě o kus dál podívala raketa New Shepard Jeffa Bezosa. Plány Elona Muska sahají k Marsu.
Šéf Facebooku Mark Zuckerberg dceřinou raketovou firmu nemá, a tak si plán dosažení vesmíru vyložil po svém. Stvoří svůj vlastní.
V nedávném rozhovoru popsal svůj ambiciózní cíl: transformovat během pěti let mediální impérium Facebook na metavesmír. Tedy svět digitální reality pro práci, komunikaci i hraní uživatelů, kteří by se do virtuálního světa připojovali s VR headsety, ale i přes počítač nebo telefon. Proč?
Žijeme vlastně své životy skrze malé rozzářené obdélníčky. Myslím, že k tomu nejsme stvořeni.
„Své životy a komunikaci zprostředkováváme skrze malé, svítící obdélníky. Myslím, že k tomu nejsme stvořeni,“ vysvětluje svůj zájem o vytvoření digitálního univerza podobného skutečnému světu. Kde bychom se mohli posadit vedle kolegy a mluvit „z očí do očí“, místo abychom sledovali několik dlaždic na obrazovce.
Hlavním důvodem tedy má být komunikace. Osobní komunikace postupně ubylo a dnes valná část z ní spočívá ve vyťukávání písmen na klávesnici nebo telefonování. Metavesmír by znamenal návrat zpět k 3D osobní komunikaci, zpřítomnění – i když pouze našich digitálních já.
Co je to metavesmír?
Termín metavesmír (anglicky metaverse) představil veřejnosti americký spisovatel Neal Stephenson v roce 1992. V jeho sci-fi románu se lidé setkávají ve virtuálním trojrozměrném prostoru prostřednictvím svých „avatarů“. Někdy se metavesmír označuje za ideového následovníka internetového kyberprostoru.
Mark Zuckerberg není první, kdo chce myšlenku metavesmíru uchopit konkrétněji. V roce 2004 se například o vývoj otevřených standardů, na kterých by šlo sdílený metavesmír postavit, pokoušela platforma Open Source Metaverse Project. Za metavesmír se někdy označují i 3D virtuální světy, jakým byla například masová multiplayer hra Second Life.
O průnik reálného a virtuálního světa se z velkých firem snaží například Microsoft se svými brýlemi pro smíšenou realitu HoloLens. Cena těchto speciálních brýlí je přibližně 75 tisíc korun, což podtrhuje jednu z hlavních současných překážek k masovému uplatnění této a podobných technologií.
Most přes budoucnost
Co si přesně pod pojmem metavesmír představit? Termín „metaverse“ poprvé použil spisovatel Neal Stephenson ve své novele Snow Crash z roku 1992. Dnes je chápán jako nadstavba internetu, v níž by vznikl zcela nový komplexní svět pro naše digitální já.
Nebuďte na omylu, jeho zárodky jsou již skutečností. Již nyní se mu blíží světy populárních počítačových her jako Minecraft, Roblox nebo Fortnite, které přilákaly stovky milionů hráčů z celého světa. Ani virtuální realita není nedostupná. K setkání vašeho digitálního já a kamarádova protějšku dnes stačí, abyste si oba skočili pro virtuální headset. Metavesmír tedy nevyžaduje nějaký převratný technologický skok.
Abychom dosáhli naší vize metavesmíru, musíme vybudovat spojnice mezi dílčími minisvěty.
„Abychom dosáhli naší vize metavesmíru, musíme vybudovat spojnice mezi dílčími minisvěty. Tak se zbavíme fyzikálních omezení a budeme se mezi nimi přesouvat stejně snadno, jako se pohybujeme doma z jedné místnosti do druhé,“ napsal Andrew Bosworth, šéf facebookové odnože pro virtuální realitu Reality Labs.
Bosworthův výrok vystihuje kýženou podstatu metavesmíru. Již dnes můžeme hrát nebo se scházet ve virtuální realitě – vizí je zde však žít. Důležitým rysem je proto vytvoření podmínek i pro socializaci, aby se zde digitální verze uživatelů mohly v reálném čase bavit, pracovat i běžně komunikovat.
Podle jednoho z populizátorů virtuálního světa Matthewa Balla je jedním z jeho nejdůležitějších rysů provázání světů (interoperabilita).
„Koupenou zbraň z Counterstriku byste si tak mohli vzít i do Fortnite a pak ji darovat kamarádovi přes Facebook.“ Důležitým předpokladem fungujícího metavesmíru je proto vzájemná spolupráce či svolení dílčích společností. Opět – již dnes víme, že to možné je. Ve hře Fortnite můžete hrát jak za postavy obou konkurenčních komiksových vydavatelství, DC i Marvel, tak i reálné osobnosti.
Jak si to představit v praxi metavesmíru? Dnes má většina z nás několik digitální identit. Nějak se profilujeme na Facebooku, jinak v diskuzích pod články, vyhledáváme určitý obsah na Redditu nebo se nějak chováme v online hrách.
V metavesmíru by došlo ke sloučení identit do jedné. Vše, co byste zde udělali nebo řekli, by se promítlo napříč všemi platformami, které využíváte.
Utopie, nebo blízká budoucnost?
Zuckerberg zformoval pod svou divizí pro virtuální realitu Reality Labs nový produktový tým, jehož cílem je vizi v horizontu pěti let naplnit. Že to myslí Zuckerberg vážně, potvrdil dosazením dosavadního viceprezidenta Instagramu Vishala Shaha do čela nového uskupení. A jakkoli může znít představa digitálního univerza jako sci-fi, má k úspěchu všechny předpoklady.
Facebook již nyní disponuje masivní uživatelskou základnou, která se blíží třem miliardám uživatelů. Kromě toho mu patří i Instagram, raketově rostoucí vizuální síť. Zároveň do mediálního konglomerátu spadají i divize specializující se na vývoj augmentové (AR, jde o propojení virtuálního světa a reálného, pozn. red.) a virtuální (VR) reality. Nejznámější z nich je Oculus, který produkuje headsety Rift. Jen na virtuální realitě v obchodním impériu pracuje 10 000 lidí.
Facebook pochopitelně není jediným technologickým gigantem, který se podobným konceptem zabývá. Google, Apple i Microsoft pracují na vlastním hardwaru i softwaru pro virtuální světy. Proč tedy Facebook riskuje a vyvíjí své vlastní? Odpověď je ryze pragmatická – není vydán napospas požadavkům konkurence.
Zlatý datový důl
V budoucím metavesmíru by měl monopol na veškerá pravidla, aniž by byl svázán diktátem konkurenční platformy, kterou by využíval. A kdo viděl Spielbergův film Ready Player One o světě virtuální reality, vzpomene si, že monopolizace neskončila dobře.
Byla by to přímá cesta do našeho podvědomí, a to je pro datového kapitalistu zlato.
Co Zuckerberg nezmínil, je, že v metavesmíru bude možné sbírat ještě více dat o uživatelích. „Nešlo by jen o to, kam kliknu a co se rozhodnu sdílet, ale i o to, kam se rozhodnu jít, jak stojím, na co se nejdéle dívám, o drobné způsoby, jak fyzicky pohybuji svým tělem a reaguji na určité podněty. Byla by to přímá cesta do našeho podvědomí, a to je pro datového kapitalistu zlato,“ uvedla pro BBC expertka na virtuální realitu Verity McIntosh.
V každém případě bude vznik potenciálního metavesmíru kontinuální proces. Nestane se tedy, že bychom si připravili odpočítávání na jeho slavnostní spuštění. Spíše čekejme postupný rozvoj virtuální reality s více a více možnostmi v mezích daných legislativou. Musíme si také počkat na to zásadní: reakci nás, publika.
