Článek
Koncem července se na blogu lékaře Jana Hnízdila objevil text od neznámé viroložky, která zpochybnila věrohodnost oficiálních čísel o úmrtí na nemoc covid-19. Až později vyšlo najevo, že autorkou je Hana Zelená, vedoucí oddělení virologie Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě.
I její další příspěvky byly mimo „hlavní proud“. Kritizovala například plošné nošení roušek. Statistiky a zavedený způsob testování na koronavirus označila za bezcenný, protože na něj nenavazuje klinické vyšetření. Toho si povšimly také dezinformační weby, pro které má ostravská viroložka kouzlo skutečného odborníka s alternativními názory.
Ve svém oboru uznávaná odbornice si kritické názory drží i po masivním nárůstu nakažených a po zavedení přísných opatření. Na otázky Seznam Zpráv odpověděla Hana Zelená písemně.
V jednom z textů srovnáváte dopad a rizika nového koronaviru a rhinovirů, které způsobují rýmu. Jak si vysvětlujete nynější vysoká čísla hospitalizovaných s pozitivním testem na covid? Projevují se rhinoviry podobným způsobem na míře hospitalizace?
Vysoká čísla hospitalizovaných s pozitivitou PCR testu na SARS-CoV-2 jsou jednak proto, že se infekce v populaci nyní ve zvýšené míře šíří, a také proto, že se prakticky všem hospitalizovaným tento test provádí. Naproti tomu ostatní respirační viry se nevyšetřují téměř vůbec, takže nevíme, zda a v jaké míře se u hospitalizovaných vyskytují. Rhinoviry byly v textu uvedeny jen jako příklad, podobně by to mohlo vypadat i s jinými viry, pokud by se vyšetřovaly ve stejné míře jako SARS-CoV-2. Pokud se ptáte konkrétně na rhinoviry, ty patří mezi úplně nejčastější respirační viry a významným způsobem se podle některých studií z předkoronavirové doby podílely na úmrtí hospitalizovaných osob seniorského věku. Jakým způsobem se podílejí v aktuální situaci, to nevíme, protože to nevyšetřujeme.
Je tedy podle vás koronavirus více infekční než jiné viry, nebo ne? Protože pokud ano, tak přeci není férové srovnávat jeho dopady s důsledky rhinoviru, ale ani chřipky. Rostoucí nápor na zdravotní systém je podle posledních čísel nezpochybnitelný a všechna opatření se dělají právě proto, aby nemocnice tento nápor zvládly. Rhinoviry ani chřipka takové důsledky nemají.
Infekčnost nového koronaviru a chřipky je podobná. Chřipka se šíří o něco rychleji, protože má kratší inkubační dobu. Infekčnost vyjádřená číslem R se u SARS-CoV-2 pohybuje aktuálně na hodnotě kolem 1,4, u chřipky bývá toto číslo v době epidemie podobné nebo vyšší. Pro srovnání, třeba spalničky nebo černý kašel mají číslo R v hodnotách 12 i více. Chřipka při silnější epidemii může mít velmi podobné důsledky pro zátěž zdravotního systému. U covidu je vše navíc komplikováno karanténami personálu a snahou o důsledné oddělování covidových pacientů od ostatních pacientů. Spolu s používáním ochranných obleků je to jistě pro personál značně zatěžující.
Kritizovala jste široké používání PCR testů. Pokud tento způsob testů neodhalí infekčnost pacienta, jakou jinou metodu bychom měli zvolit? Znamená to podle vás, že každý pacient by měl být klinicky vyšetřen?
U pacienta, tedy u osoby s klinickými příznaky typickými pro nemoc covid-19, je vysoká pravděpodobnost, že pozitivní PCR test znamená, že se jedná o původce této nemoci a že dotyčný má v sobě infekční virus. Ale ani zde není vyloučena možnost, že současně probíhá i nějaká jiná infekce, o které nevíme, pokud ji nevyšetříme. U člověka bez příznaků je naproti tomu poměrně vysoká pravděpodobnost, že pozitivní test neodpovídá přítomnosti živého infekčního viru. Máme sice k dispozici metody, které dokážou zjistit přítomnost živého viru ve vzorku, ale jsou zdlouhavé a pracné, a běžně se proto neprovádějí. O vyšetření nemocného člověka by měl rozhodovat ošetřující lékař podle klinických příznaků.
Lehce nemocný nemusí nutně podstupovat žádné vyšetření, nemusí ani chodit k lékaři, ale měl by se doma izolovat až do odeznění příznaků. Navštíví-li kvůli nemoci lékaře, může být vyšetřen antigenovým rychlotestem. Není nutné každého s teplotou a kašlem vyšetřovat metodou PCR, to by nebylo zvládnutelné a je to také velmi drahé. Při tomto postupu by jistě někteří infekční lidé unikli detekci, ale oni unikají i teď, protože prostě není možné všechny dohledat. Dnes stále trvá snaha o trasování a testování bezpříznakových kontaktů PCR pozitivních osob za nesmírného vypětí pracovníků hygienické služby i laboratoří se sporným efektem. Přitom efektivnější by bylo zaměřit se více na lidi s příznaky, byť by se k tomu používaly méně citlivé antigenové rychlotesty, které ty nejvíce infekční dokážou zachytit a budou daleko dostupnější, levnější a rychlejší. Mohli by je dělat sami lékaři v ordinacích.
Když se ale budeme soustředit na testování lidí s příznaky, nebudeme schopni identifikovat asymptomatické přenašeče a neomezíme šíření viru.
Jistě, bezpříznakoví také mohou být zdrojem infekce. Ale podle novějších studií se ukazuje, že význam tohoto přenosu je nižší, než se myslelo dříve, a významnější z hlediska šíření jsou lidé s příznaky nemoci. Stejně není možné všechny dohledat. Důležitější je najít co nejvíce osob vylučujících velké množství viru, což jsou především lidé s příznaky. Na to zareagovala aktuálně také například Společnost rakouských infektologů, kteří vydali prohlášení s doporučením zaměřit se více na testování osob s příznaky než na bezpříznakové. Česká odborná Společnost pro lékařskou mikrobiologii se k tomuto dokumentu také přihlásila.
V srpnovém rozhovoru pro DVTV jste řekla, že nejsou žádné důkazy o tom, že by roušky významně chránily naše zdraví, naopak způsobují problémy. Ve prospěch roušek je přitom k dispozici množství studií, nedávno to shrnul například časopis Nature. Podle vás ty studie nejsou průkazné?
Mé tvrzení je převzato z oficiálního dokumentu WHO o rouškách z června letošního roku, který je dohledatelný dosud. Konkrétně se tam píše, že „na základě dosud provedených studií v současné době neexistuje žádný přímý důkaz o efektivitě používání masek zdravými lidmi v komunitě k zabránění přenosu respiračních infekcí včetně covidu-19“. Nečetla jsem studii, kterou zmiňujete, jsou-li v ní nějaké zásadní nové informace, jistě to experti z WHO vyhodnotí a svůj dokument o rouškách aktualizují. Závěry z dokumentu WHO vycházejí ze studie shrnující výsledky mnoha jiných do té doby publikovaných studií o rouškách. Měla by tedy být poměrně objektivní. Já nezatracuji roušky zcela, jen upozorňuji, že jejich nošení má i své stinné stránky, což by se mělo brát v úvahu. Toto tvrzení je v souladu se zmíněným dokumentem WHO.
Roušky jistě nejsou dokonalou ochranou, jaký jiný efektivní a relativně jednoduchý způsob ochrany pro každého ale máme k dispozici?
Je to především o osobní zodpovědnosti každého člověka. Apelovat na každého s příznaky nemoci, aby se izoloval od ostatních a nechodil mezi lidi, dokud se neuzdraví, což do letošní sezony ani zdaleka nebyla samozřejmost. Nemocní jsme chodili do práce, do školy v přesvědčení o své nenahraditelnosti. To se asi nyní změní, což je dobře. Dále hygiena rukou, zvýšené hygienické standardy v dopravních prostředcích, nákupních centrech – to si myslím, že si z této patálie můžeme odnést i do budoucna. A především zdravý životní styl, psychická pohoda, pohyb na čerstvém vzduchu, zdravá strava, všechny známé a osvědčené postupy k celkovému zlepšování obranyschopnosti organismu. To nás ochrání lépe než špinavé roušky. Nemůžeme přece být zarouškovaní navěky, potřebujeme spolu komunikovat, usmívat se na sebe, vzájemně se poznávat. A roušky? Mají svůj smysl především v místech s vysokou koncentrací nemocných lidí, ve zdravotnických zařízeních a podobně, ovšem měly by to být řádné profesionální roušky či respirátory s garantovanou ochranou používané správným způsobem jen po nezbytně nutnou dobu.
Jaký smysl by mělo, kdyby Česká republika postupovala proti šíření koronaviru nějakým alternativním, nerestriktivním způsobem, když ostatní země drží v zásadě jeden přístup?
Některé země se vydaly jinou cestou a nemají horší výsledky než země, které se vydaly většinovým směrem s přísnými restrikcemi. Ale i ty země, které se vydaly většinovým směrem, mají rozdílné výsledky. To, že je něco většinové, nepovažuji za argument.
Vy jste v minulosti zmínila například Švédsko, kde podle vás nebyla situace „výrazně horší“ než v jiných zemích. Podle počtu úmrtí ta situace ve Švédsku ale horší přeci byla, minimálně na jaře.
Na jaře to tak mohlo vypadat, přestože bylo několik jiných států, které měly v té době ještě vyšší čísla než Švédsko i přes zavádění přísných opatření. Poté ale čísla ve Švédsku poklesla, zatímco v jiných státech dále narůstala. Dnes je ve Švédsku stále situace poměrně klidná ve srovnání s jinými zeměmi. Velký počet zemřelých ve Švédsku v jarních měsících byl údajně z toho důvodu, že nákaza významně zasáhla domovy pro seniory. Mohla se na tom podílet slabá chřipková sezona, kdy koronavirus vykonal to, co v předcházejících letech měla na svědomí chřipka (tzv. dry tinder effect).
Nevadí vám, že se některých vašich výroků „chytly“ různé dezinformační weby a předkládají je jako názor odbornice, který podporuje jejich konspirátorské vidění světa?
To je nepříjemné, ale nemohu to nijak ovlivnit. Od těchto webů a článků se distancuji, pokud bez mé autorizace vytrhly pasáže z mých textů a pozměnily jejich původní význam.
V textu, který byl publikován koncem července na blogu Jana Hnízdila, jste zpochybnila oficiálně uváděná data o smrtnosti v souvislosti s covidem-19. Stojíte si stále za závěrem, že covid-19 „nezkracuje život a věk úmrtí covid pozitivních osob v podstatě jen odráží obvyklý věk dožití v ČR“?
Toto platí stále. Průměrný věk zemřelých v souvislosti se SARS-CoV-2 podle dat zveřejněných na webu Ministerstva zdravotnictví ČR byl v červenci 76 let u mužů a 81 let u žen. Ani ke konci září se průměrný věk zemřelých s koronavirem nezměnil a úplně stejný je i průměrný věk všech zemřelých mužů a žen v ČR v uplynulých dvou letech. Opravdu by mě zajímalo, jak si to vysvětlit. Podle prohlášení některých lékařů na covid umírají lidé, kteří by mohli žít ještě dalších 10 či 20 let. Proč se to tedy neprojevuje ve statistikách?
