Článek
Ruský Krasnojarsk je správním střediskem kraje, který začíná na ostrovech Severního ledového oceánu a končí o tři tisíce kilometrů jižněji v horách západního Sajanu.
Jedním z důležitých zdrojů živobytí je pro místní obyvatele těžba dřeva. Tradiční dřevorubecké postupy však na Sibiři procházejí těžkou zkouškou.
Voraři zde posílají po řece Angaře dřevo, které dřevorubci během zimy porazí, do zpracovatelské stanice. Po zemi by stejná cesta představovala 750 km po těžko sjízdných cestách.
Sergej Barzanov se odstěhoval z města před třemi lety. Vrátil se do své rodné vesnice Šiversky. Celá jeho rodina pracuje v dřevozpracujícím průmyslu. Otec je dřevorubec, matka dělá vedoucí v kantýně a jeho žena je zde sekretářkou.
Na otázku reportérů Rádia Svobodná Evropa, jak reagovala, když jí manžel oznámil svůj plán odstěhovat se z města, odpověděla takto: „Že se mi tam nechce. S manželem jsme v Krasnojarsku žili 10 let. Pracovala jsem tam v salonu krásy a učila se na kadeřnici.“
Voraři jsou na místní poměry dobře placeni. Vydělají si měsíčně okolo 600 dolarů a více. Někteří experti uvádějí, že ekonomické zisky jsou mnohem nižší, než je cena, kterou za kácení platí zdejší životní prostředí.
Lesy v Krasnojarsku poskytují živobytí mnoha generacím zdejších obyvatel. Snad tomu bude i v budoucnu.
Podrobnosti v úvodním videu. Reportáž je součástí pořadu Svět bez obalu, jehož archiv najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
