Hlavní obsah

Video: Zavřeli ji, že ukázala prsty na nohou. Mladá Íránka utekla za svobodou

Svět bez obalu: Ve své zemi byla mladá Íránka pronásledovaná. Svobodu našla v Gruzii, kde se živí hraním hudby v ulicích.Video: RFE/RL

Mladá Pegah se rozhodla opustit svou zemi a hledat místo, kde by mohla žít svobodnějším životem. Teď si na živobytí vydělává hraním hudby v ulicích gruzínského Tbilisi.

Článek

„Hrát jsem se naučila až v Gruzii, protože jsem musela. Chtěla jsem si nějak vydělávat. Dá se říct, že se tu nemám špatně, ale hlavně jsem tu šťastná. Mám ráda zdejší lidi. Miluji je. Líbí se mi v Gruzii,“ svěřila se Pegah reportérům Rádia Svobodná Evropa.

Doma v Íránu byla několikrát zatčena – třeba i jen za to, jak se oblékala. „Bylo to hloupé. Protože ve vězení pak s námi zacházeli jako se skutečnými zločinci. Měla jsem hidžáb a na sobě sandály. Prostě mě stejně zatkli a já jsem říkala: ‚Za co? Za co mě zatýkáte?‘ Řekli mi, že jsou vidět mé prsty u nohou. Hloupé, ne? Nebo vadilo, že mám červené kalhoty. Někdy, když jsem šla po ulici, tak přede mnou lidé plivali na zem. Třeba kvůli tomu, že se jim nelíbily mé vlasy,“ popisuje Íránka důvody, proč se v zemi necítila svobodná.

Před několika lety natočil o Pegah jeden íránský režisér filmový dokument. Zachytil v něm, jak se mladá dívka pokoušela pomoci svému příteli, který bojoval se závislostí i svými dluhy.

„Film ukazuje na problémy, které má řada mladých lidí v Íránu. Ukazuje, jak jsem se snažila přežít, učila se angličtinu, dělala si dredy, prodávala své výrobky na ulici, hrála hudbu – prostě tohle všechno. Tady v Gruzii je to normální život.“

Když Pegah navštívila Turecko, dozvěděla se, že si filmu v Íránu všimly i úřady.

„Dokument byl zveřejněn a moje matka mi zavolala a řekla mi: ‚Pokud sem přijdeš, tak tě zatknou.‘ V tu chvíli jsem si řekla: ‚Dobře, ale kam mám teď utéct?‘ Začala jsem volat svým přátelům. A většina z nich jsou Gruzínci a ti mi doporučili svou zemi. Tak jsem tam odjela a dostala se do uprchlické kanceláře. Tam mi řekli: ‚Tak si tady nějak žij.‘ Nechápala jsem to: ‚Opravdu? Bojím se, že to bude nelegální.‘ Oni mě ale uklidňovali, že ten proces bude trvat dva nebo tři roky. A já jsem tady teď už rok a půl,“ říká Pegah.

V Gruzii sice může žít podle svých představ, ale ani zde to pro ni není úplně jednoduché. „Starší Gruzínci se na mě většinou dívají s despektem, protože jsem muslimka. Každému jsem radši řekla, že jsem přišla z Turecka, ne z Íránu, protože jsem se bála reakcí. V Íránu, když jste Afghánec, tak se k vám lidé chovají také špatně. Dostanete horší práci a zaplatí vám za ni méně. Lidé se k vám nechovají jako k sobě rovnému. A někteří mí gruzínští přátelé mi řekli, že stejné to je i pro ně, když se dostanou do Evropy. Je to jako byste chodili v nějakém bludném kruhu. Je to hloupé,“ říká Pegah.

I přes potíže, které prožívá, už považuje Gruzii za svůj domov. „Jedno vím jistě, zpátky se už nevrátím. Určitě ne. Nic mi tu nechybí. Nikdy nebylo mým plánem žít v Gruzii. Ale mám ráda svůj komplikovaný život.“

Více naleznete v úvodním videu. Další reportáže z produkce Rádia Svobodná Evropa najdete zde.

A můžete nás sledovat také na Facebooku.

Doporučované