Článek
Tato málo probádaná oblast ruského Dálného východu leží mezi Beringovým a Ochotským mořem. V oblasti se nachází více než 150 sopek.
Jak v úvodním videu dokládá Jurij Demjančuk z Ústavu vulkanologie ruské Akademie věd, řada z nich je stále aktivní. „Tohle je čerstvá láva ze sopky Tolbačik. Její erupce proběhla v letech 2012 až 2013,“ ukazuje Demjančuk.
Na Kamčatce ve vesnici Ključi žije a zdejšími sopkami se zabývá už 35 let. „Erupce sopky Tolbačik trvala devět měsíců. Během té doby jsem tu pracoval jen na vlastní náklady. Použil jsem celý svůj plat, abych mohl dělat výzkum. To znamená, že jsme shromáždili peníze, pronajali si vrtulník, vzlétli s ním nad sopku a pracovali tam. Tohle zařízení - fotoaparáty a videokamery - jsem si koupil za své peníze, protože institut nemá žádné finanční prostředky,“ popisuje Demjančuk, jak fungují některé ruské výzkumné ústavy.
Sám pracuje ve dvoupatrové dřevěné stanici, která se nachází přímo mezi dvěma aktivními sopkami - Ključevskaja a Šiveluč.
V roce 1956 se tu po půl století nečinnosti probudila sopka Bezimjannyj („Bezejmenný“). Její popel se dostal až na Aljašku a severní pól. Stovky kilometrů čtverečních se tu kvůli této erupci změnily k nepoznání. „Studium vulkanické činnosti je důležité pro pochopení, jak obecně ovlivňuje klima,“ říká Ivan Kozyrev, hlavní inženýr vulkanologické stanice v Ključi. I on by si přál, aby domovský ústav našel na jejich činnost alespoň nějaké peníze. „Podle mezinárodních standardů je naše observatoř trochu zastaralá. A tak třeba nemůžeme nabídnout mezinárodnímu společenství opravdu podrobné údaje,“ vysvětluje. Na Kamčatce se kromě dechberoucí krajiny nachází i jedno z nejtajnějších vojenských zařízení v Rusku - testovací základna balistických raket.
Leží jižně od Ključi a zahraniční návštěvníci musí k návštěvě tohoto místa požádat úřady o zvláštní povolení. Do některých částí se nesmí vůbec.
Sergej Kužankuj zastupuje místní obyvatele - jak potomky původních etnik, tak i ruské osadníky. Říká, že by spíše uvítal, kdyby se v jeho rodném kraji místo tajných základen rozšířil turistický průmysl. Protože příroda má co nabídnout. „Tamhle je! Podívejte se, je za stromem,“ ukazuje Kužankuj na medvěda.
V blízkosti Ključi žije těchto velkých šelem opravdu hodně. Kužankuj říká, že kvůli možnosti zastřelit zdejší divokou zvěř jsou trofejní lovci ochotni zaplatit tisíce dolarů. Ale členům zdejší komunity se takový byznys moc nelíbí. „My tu lov medvědů neorganizujeme. Ani na to nemáme ty správné podmínky. Ale bohatí lidé sem přivážejí své klienty a vydělávají na tom velké peníze. Lov medvědů je velmi výnosný.“ Místní obyvatelé musí čelit obvyklým problémům života na Dálném východě. V oblasti chybí infrastruktura, silnice jsou ve velmi špatném stavu, pokud jsou. Ale všem to už připadá zcela normální. Na oplátku tu zase žijí v mimořádném prostředí jednoho z nejdivočejších míst Ruska.
Přesvědčte se v úvodním videu.
Další reportáže z produkce Rádia Svobodná Evropa najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
