Článek
Obyvatelům Šanghaje se naskytla podívaná, která je nezvyklá i na Čínu. Ve východní části Chuang-pchu se ze země zvedla 85 let stará základní škola a celá „přešla“ o pár metrů dál. Díky nové technologii nazvané „chodící stroj“ mohou čínská města zachovávat svou historickou tvář a zároveň jeho strukturu dále modernizovat. Jak vysvětlil hlavní šéf projektu, inženýři na zajištění pětipodlažní budovy použili na 200 mobilních podpěr.
Ty posloužily i jako robotické nohy. Po vzoru běžné chůze pohyb jedné strany podpěr střídal druhou a krok po kroku se tak zvládla přesunout bez poškození celá historická budova. Mechanismus řídily na dálku senzory, uvedl Lan Wu-ťi, jehož společnost Shanghai Evolution Shift technologii vyvinula v roce 2018. „Je to jako dát budově berle, díky kterým se postaví a může chodit,“ řekl. Z pořízeného časosběrného videa je zřejmé, že pohyb sice činil školní budově námahu, do cíle ale dorazila neporušená.
Základní škola byla postavena v roce 1935 úřady tehdejší francouzské koncese. Letos ale své místo uvolnila, aby vznikl prostor pro nový obchodní a kancelářský komplex, který má být dokončen do roku 2023. Nejdříve bylo nutné okolo školy vykopat díru a nainstalovat 198 mobilních podpěr. Poté se vysunuly robotické „nohy“, budovu zvedly a pohnuly s ní. V průběhu 18 dnů dům otočily o 21 stupňů a přesunuly o 62 metrů. Podle vládního oznámení byla škola prohlášena kulturním dědictvím a prvním případem přesunu historické budovy v Šanghaji.
Přežitky Maovy éry
Kvůli rychlému tempu modernizace čínských měst musela jít k zemi spousta historických budov, na jejichž místo se postavily mrakodrapy a kancelářské budovy. S postupem času ale vznikly obavy o zachování architektonického dědictví. Některá města tak zahájila kampaně, jejichž cílem je za pomoci vyspělé technologie historické budovy nedemolovat, ale posouvat je stranou.
Stopy lhostejnosti k historii a architektuře lze vysledovat až do období vlády Mao Ce-tunga. Během kulturní revoluce, která probíhala mezi lety 1966 až 1976, slehlo se zemí nespočet historických budov a památek jako součást ideologické války proti „čtyřem přežitkům“, mezi které patřila jak tradiční kultura, tak architektura. Až Maova smrt v roce 1976 Číňany znovu dovedla k přemýšlení o potřebě ochrany historických budov. Čínská vláda udělila ochranný status řadě staveb, v 80. letech pak přijala zákon o ochraně památek.
Neúprosná urbanizace nicméně i nadále představuje pro architektonické dědictví významnou hrozbu. Klíčovým zdrojem příjmů je pro místní samosprávy i prodej pozemků, takže v mnoha případech historická budova padne do spárů developerů, pro které jejich ochrana prioritou není. Například v hlavním městě Pekingu bylo podle státních novin China Daily v letech 1990 až 2010 zničeno více než 1 000 akrů historických uliček a domovů na tradičních nádvořích.
