Článek
Novináři Rádia Svobodná Evropa natočili svědectví etnické Kazašky Sayragul Sauytbayové, které se podařilo uniknout z jednoho z čínských převýchovných center.
„Připadá mi, jako bych tam stále ještě byla. Zkouším na to všechno zapomenout, ale nejde to. Poté, co jsem absolvovala rozhovory s novináři, jsem dokonce onemocněla. Je to… Jako bych znovu prožívala ty dny, které jsem tam strávila,“ líčí své pocity Sauytbayová.
Je jednou z mála zástupkyň etnických Kazachů, kteří žili v Číně a otevřeně promluvili o tom, co se jim tam stalo.
Z Číny Sauytbayová utekla v dubnu 2018, když ilegálně překročila hranici do Kazachstánu. Později před kazašským soudem vypověděla, jak vypadá tzv. čínská politická převýchova etnický Kazachů, Ujgurů a dalších muslimů v čínské provincii Sin-ťiang.
Problémy začaly v roce 2016, když se rodina Sauytbayové rozhodla přestěhovat do Kazachstánu. Povolení opustit zemi totiž dostal jen její manžel a děti.
Sayragul, která v té době byla členkou Komunistické strany Číny, musela nastoupit do tábora v Sin-ťiangu, kde měla učit vězně čínštinu. Mezi vězni byli Ujguři, Kazaši, Tádžikové a Kyrgyzové.
„Museli jsme tam neustále opakovat slogany jako: ‚Ať žije komunistická strana! Ať žije prezident Si Ťin-pching!‘ nebo ‚Jsem pyšný, že mohu žít v Číně!‘ Drželi jsme nad hlavami plakáty a přednášeli ty slogany společně. Tisíckrát, dvoutisíckrát, třítisíckrát,“ popisuje život v táboře Kazaška.
Čínské úřady označují tábory v Sin-ťiangu za vzdělávací centra, kde se členové minorit mohou naučit čínsky a také vyučit nějakému povolání, což jim pak má pomoct se lépe integrovat do čínské společnosti. Ale ochránci lidských práv přirovnávají tento systém ke koncentračním táborům.
Lidskoprávní aktivisté odhadují, že je zde uvězněno více než milion lidí, z nichž většina jsou muslimové. Spojené státy označily tuto politiku systematických represí proti Ujgurům a dalším etnickým minoritám za genocidu.
Sauytbayová tvrdí, že byla sama očitým svědkem brutálního zneužívání uvězněných.
„Mučicí nástroje tam byly vyrovnané v řadě. Byly tam černé židle, kterým se říká tygr. Jsou to elektrické židle. Používali elektrické šoky, gumové obušky a řadu dalších mučicích nástrojů. Neustále jsme slyšeli hlasité volání o pomoc, které odtamtud vycházelo. Lidé křičeli ‚zachraňte mě‘. Někteří z nich se vrátili. Vytáhli je ven poté, co byli potrestáni. Někteří se ale už nevrátili nikdy,“ tvrdí Sayragul.
Čínské úřady označily Sayragul Sauytbayovou za zrádkyni. V čínské televizi vystoupila i její sestra a obvinila ji ze lží a podvodu.
„Nikdy nepracovala v odborném vzdělávacím a výchovném centru. Nikdy ji nikdo nenutil, aby tam pracovala nebo studovala. Všechno je to nesmysl,“ řekla její sestra v reportáži pro čínskou státní televizi.
Sayragul jí prý ale její chování nevyčítá. Říká, že neměla jinou možnost než splnit příkazy, které dostala od vládních úředníků.
Sayragul podrobně vylíčila svou zkušenost i v knize, jejíž je spoluautorkou a která se jmenuje „Klíčový svědek: Útěk z čínského novodobého koncentračního tábora.“
Teď žije v Trelleborgu – malém švédském městečku, kde se snaží adaptovat na nový způsob života.
Ve Švédsku zakotvila poté, co jí soudy v Kazachstánu odmítly přiznat status uprchlíka a zároveň jí ani nepovolily zůstat v zemi. Rodině hrozila deportace zpět do Číny. „Kazachstán jsme o nic nepožádali kromě mého politického azylu. Nepožádala jsem o nic – ani o práci nebo bydlení. Ale oni mi azyl stejně odmítli dát,“ připomíná Sayragul.
Další reportáže z produkce Rádia Svobodná Evropa najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
