Článek
Tento starý způsob zpracování je už ovšem na ústupu. Lidé přestávají přírodní hedvábí kupovat, a to nejen v Afghánistánu, ale třeba i v Íránu, který patří k největším zahraničním odběratelům.
Fatimě Noorzanové tato živnost pomáhá udržet děti ve škole. Hedvábí spřádá na ručně vyrobeném starobylém stavu, který si pochvaluje. „Měl moc dobrý vliv na můj život. Dříve jsem nemohla posílat děti do školy, neměla jsem peníze, abych jim koupila sešity nebo tužky. Teď si dokážu prodejem hedvábných šátků vydělat okolo 80 dolarů měsíčně, což mi pomáhá zaplatit nejenom školu, ale také výdaje na domácnost,“ říká.
Bourci morušovému trvá měsíc, než se zakuklí. Kokony pak tkalci vloží do vařící vody, aby se od nich oddělilo hedvábí. Majitel dílny na zpracování kokonů – Abduláh – říká, že trh s touto surovinou se zmenšuje a hedvábí si už kupuje velmi málo lidí. „V této oblasti bývalo skoro 500 dílen. Teď jsem tu zůstal už jen já sám. A ani já už v dílně nepracuji celý rok. Jsem zde třeba jen dva, tři nebo někdy čtyři měsíce. A to je všechno,“ stýská si.
Afghánské hedvábí se používá na výrobu šátků, turbanů, oblečení a také koberců. I přes současné problémy jsou tyto staré dřevěné tkalcovské stavy stále v provozu. Otázka ale je, jak dlouho ještě.
Úvodní videoreportáž je součástí pořadu Svět bez obalu, jehož archiv najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
