Článek
To video jsem viděla – jako řada lidí – jako nějaký virál, zaprvé pro mě bylo problematické v tom, že autorka a zároveň první aktérka videa podle mě překročila hranice svého formátu, tím pádem vykročila mimo svoji cílovou skupinu, stalo se to veřejným tématem a lidé se k tomu začali vyjadřovat. To první video byl takový startovací moment, kdy to lidi začalo nějak víc zajímat a veškeré moje okolí se k tomu nějak vyjadřovalo a bylo kolem toho hodně emocí, od úplného zděšení až po výsměch. Myslím, že to vůbec nesplnilo původní autorčin záměr.
A ten původní autor či záměr byl podle vás jaký? Nebylo to právě o tom, rozšířit veřejnou diskusi? Nebo nalákat je na nějaký systém?
Možná nalákat další klientelu. Myslím, že právě přesně to se minulo účinkem, ale to je moje domněnka. Já samozřejmě nevím, jaký ten záměr skutečně byl. Ale právě v dnešní době to celé působí jako obrovský anachronismus, v podstatě směšně, a z pohledu někoho, kdo je mimo, si člověk říká, proč vlastně se ty ženy takovým způsobem až ponižují. Ale to jen opakuji to, co si myslím nejen já, ale i řada lidí, se kterými jsem mluvila.
A může to být jen ponižování? Nemůže to být výpověď sebevědomých žen, které se prostě rozhodly omluvit svým mužům? Není sice jasné, jakým mužům je to přesně směřované, jestli to mohou být jejich partneři, obecně muži nebo i synové…
Právě proto to celé působí jakoby tak trochu manipulativním nebo pro mě hodně manipulativním dojmem, protože tam nejsou konkrétní adresáti ani konkrétní důvody, prostě ty ženy se omlouvají paušálně. Myslím si, že tomu předcházely nějaké společné semináře nebo ten kruh, kde to ony částečně asi i terapeutickým způsobem společně prožívají. Samozřejmě jsem přesvědčená o tom, že ty ženy k tomu daly souhlas v rámci PR, přesto z mého pohledu je to hodně neetické, nějaký hodně vnitřní požitek někdo použije jako virál. A asi se sekundárním očekáváním nějakého zisku.
To znamená, že by to spíše těm ženám mohlo i ublížit? Protože když se podíváme na ty komentáře, tak dost často se tomu lidé vysmívají, je to až velmi hanlivé.
Přesně tak.
Takže ty ženy by mohly mít ještě šrámy na duši po tom videu?
Terciárně. Z mého pohledu ano. Toto video, o kterém se bavíme, bylo takové startovací. Já jsem předtím už viděla nějaká videa paní Matoušové, ale říkala jsem si: Aha, tak další ezotéma, pryč s tím. A tohle mělo ten spouštěcí charakter, že mě to začalo zajímat víc. Díky tomu jsem pak viděla další video, které mi připadalo už skutečně nebezpečné. Ale v kontextu těch konkrétních žen, když si představíme, že se patrně jedná o ženy, které potřebovaly vyhledat nějakou pomoc a vybraly si tento typ pomoci. Takže už tam nějaká zřejmě viktimizace nebo nějaká životní nespokojenost byla. Podruhé tedy jsou z mého pohledu nějakým způsobem manipulované, ale pokud by to mělo nějaký pro ně pozitivní dopad a nezasáhlo to veřejný prostor, tak proč ne. Jsou to dospělí lidé. Ale tím, že se zúčastnily tohoto videa a lidé na to reagovali opravdu hodně hanlivě, těch negativních komentářů nebo těch, které to dehonestovaly, co jsem já viděla, bylo daleko víc než pozitivních, tak pro ně musí být hodně těžké to potom dál ustát. Takže to už není sekundární, ale terciární viktimizace z mého pohledu.
Když se podíváme na to video, které bylo v ukázce, tak by mě ještě zajímalo z vašeho pohledu odbornice psycholožky, když nebudeme brát, co ty ženy říkají, ale to prostředí – jsou v lese, mají na hlavě plastové věnečky z květin nebo plastové květiny, a když se ještě podíváme na tu jejich řeč těla, jedna žena působí velmi ublíženě, vlastně tam pláče.
Ano.
Co byste vyčetla z těch ostatních projevů? Jaký typ ženy to je?
Spojuje je přibližně stejný věk. A mě to možná také oslovilo i proto, že do té kategorie víceméně také spadám, může to být skupina žen, které nejsou spokojené ve vztazích. A díky tomu, čím prošly, tak našly nějakou zdánlivou, podle mě tedy dočasnou spokojenost. Protože tam samozřejmě není ten report s tou druhou stranou vztahu, tedy těch mužů. Ale jinak pro mě to trošku splňuje představy o tom, jak fungují nějaké uzavřené komunity, které stojí na nějaké jednotné platformě a uzavírají se před vnějším světem. Nechci úplně použít termín sekta, ale v podstatě ano, má to takové znaky jako sekta.
Takhle právě funguje ten princip. Také tam píšu, že paní Matoušová v podstatě nepostrádá charisma, kouzlo osobnosti, které vás přiková, i třeba mě, která si myslím, že má vůči takovýmto vlivům poměrně vysokou imunitu, tak já už jsem ji znala předtím, než jsem viděla tohle video. Protože jak se vám ty virály nabízejí, tak jsem to měla puštěné a nevypnula jsem to, mě to prostě zajímalo. Ona umí ty lidi na sebe nabalit, je v tom dobrá. Myslím si, že i v řadě jiných věcí. Nechválím to, ale musím ocenit její schopnost, že dokáže vytvořit z různých kvazi-psychologických a jiných technik nějaký celek, kterému ty ženy věří. Všimněte si, že ona má dokonale zmáknuté, že dává v těch videích naprosto konkrétní rady, což je podle mě v terapii třeba naprosto zásadní chyba, ale tady ona z té terapie něco vybere a ostatní nechá. A to stejné funguje i s tou ezoterickou složkou. Prostě udělala z toho takový kompilát. A na to se dobře slyší, je to taková nabídka rychlé pomoci, zároveň velké ocenění.
Dospělý člověk má právo říkat komukoli, co chce
A co je na těch radách špatně, že jsou konkrétní?
No právě, ony jsou velmi konkrétní, to už narážím na další video, které mě vlastně přimělo napsat ten text. Je to takové video, kde ona zmiňuje tři rady, které jí dal její tatínek, a jsou to: Drž pusu a krok. Špinavé prádlo se pere doma…
Co je na tom špatně?
Jsou to konkrétní rady. Špatně na tom je to, že pokud si představíte, že jste žena, která je ve vztahu nespokojená, protože třeba léta probíhá nějaké domácí násilí, tak pro takovou ženu rada od někoho, koho považuje za nějakou duchovní autoritu, drž pusu a krok nebo špinavé prádlo se nevynáší znamená: nikomu nic neříkej, to nepatří do světa.
A není to třeba myšleno v rovině partnerských rozbrojů, ne úplně domácího násilí? Nerozebírej to s kamarádkami někde v kavárně, můžeme si to přece na rovinu doma říci a vyřešit. Nemyslela tím třeba tohle?
Možná to tak myslela, těžko říct, ale jde o to, co v tom kdo slyší. Já jsem v tom slyšela spíš tohle, ale i kdyby to bylo myšleno tak, jak vy říkáte, tak si myslím, že dospělý člověk má právo říkat komukoli, co chce. A není to nic proti ničemu, prostě není to tak, že když se svěříte někomu jinému než svému partnerovi, ohrozíte tak vztah s tím partnerem.
Ale je to ta její charismatická osobnost, o které vy mluvíte – já tedy musím říct, že jsme si to pouštěli tady v redakci a že to zaujalo i muže a přistupovali k našemu počítači. Nevím teď, jestli to bylo přímo charisma nebo ta slova, která se tam pronášela, ale je to právě charisma, které přitahuje tu veřejnost? Ty ženy?
Já si myslím, že to je jedno s druhým, je to celek, který bez té jednotlivé části nemůže fungovat, že to umí prodat. Když vidíte ty videa, ona tam komunikuje tak, že člověk se do toho opravdu může opřít a celé si to prožít s ní. Obzvlášť pokud řešíte věci, na které ona nabízí odpovědi.
„každý den budeš mít sex”, což je způsob, jak si je uvázat k sobě, protože ona tam říká: Nezatěžujte je starostmi jako špinavé prádlo a tím, že lednička není plná. Jestli ona vlastně nedává nějaký manipulativní návod, jak si ty muže udržet?
Tak zaprvé je to celé postavené na manipulaci, to je první věc. A za druhé v jakém století se tedy pohybujeme? To je jako Otec Kondelík a ženich Vejvara. Poslouchat tohle, to je úplně absurdní. Já jsem vdaná, ale když si představím, že bych tímhle způsobem svého muže lapila…
Neporadila byste to svým klientkám.
Ne, ne… To se nedá ani komentovat.
Do kurzu jsem se chtěla přihlásit
Jak ona tedy přistupuje k ženám? Myslíte si, že jim dává návody, které skutečně mohou ty muže oslovit a nějakým způsobem jim pomoci sehnat si partnera, byť třeba krátkodobě? Jsou to rady, které mohou fungovat?
Já asi neznám takový typ mužů. Ona dává paušální, obecnou radu, ale lidé jsou přece různí. A já bych takového chlapa osobně nechtěla, já bych ho nechtěla lapit na tohle. Ani by se mi nechtělo tento typ energie vůbec vynakládat, mě tahle cesta nezajímá. Já ten článek, který jsem napsala, nepsala z pozice psycholožky, ale z pozice někoho, kdo je latentně feministicky založený.
Že vás to urazilo jako ženu feministku?
Ne, že by mě to urazilo, ale ten můj latentní, řekněme, feminismus, který normálně nepotřebuji úplně demonstrovat ve svém životě, protože mám život tak zařízený, že jsem v něm spokojená, mě přiměl vlastně tu latenci demonstrovat. Prostě najednou jsem si říkala: Proboha živého, proč to ty ženské samy sobě vlastně dělají.
Ony chodí i na speciální kurzy, ty má paní Matoušová vypsané i na svých stránkách. Vy jste se tam prý snažila dostat, ale nepodařilo se vám to. Proč myslíte, že jste neuspěla?
To může být úplně objektivní důvod. Prostě teď mají pauzu. Ten původní záměr byl přihlásit se tam, absolvovat ho a vlastně o tom napsat reportáž, to se nám nepodařilo. Teď si říkám naštěstí, protože jsem přemýšlela, jak bych to udělala. Tak jsem si říkala, že bych asi byla brzy prokouknutá, že vlastně nespadám úplně do té cílové skupiny. Jiná hypotéza je, že tam vlastně musíte projít nějakým vstupním kolem, kam se dostane každý. Takže já jsem teď napsala na ty stránky a dostala jsem nějaký hromadný e-mail, kde už jsou nějaké návody. To je takový ten automatický, který dostanete, když tam napíšete. Možná že tam jsou nějaké kruhy, kterými musíte projít, abyste se dostala dál. Je tam možná nějaký předvýběr, ale to už jsou fakt jen moje hypotézy, nevím. Takže těžko říct.
Ale jestli potom není z vaší strany krátkozraké hodnotit tyto rady, když vlastně jste tím kurzem neprošla? Je to několik videí, která ona má na svém kanále. Nikomu je na druhou stranu nepředkládá, aby se na to díval, že je to návod. Je to vlastně dobrovolné, ty ženy se na to mohou dívat, nebo nemusí. Nebo třeba i muži.
Jasně, možná že ano. Neříkám, že mám objektivní pravdu. Prostě něco jsem viděla, tak jsem si to víc prostudovala, třeba ty její stránky a podobně. A něco jsem o tom napsala. Je možné, že se pletu. Já bych byla docela i ráda, kdyby to tak bylo. Protože jinak mi to připadá takové hodně na hraně.
A v čem je to konkrétně na hraně? Je to třeba až byznys podle vás?
Určitě, to stoprocentně.
A v čem je to byznys? Tím, že ty kurzy jsou drahé, ty knihy se prodávají?
Ten kurz vlastně ani nevím, jak dlouho trvá, ale stojí 6 000 nebo přes 6 000 korun. Knihy se prodávají, nevím, kolik stojí. Byznys je to stoprocentně.
Ale podle čeho by si ženy, které třeba řeší takovéto problémy, a nechtěly by se tedy obracet na paní Matoušovou, měly vybrat pomoc, jaký kurz? Na co by si měly dát pozor? Protože přece jen na druhou stranu, když si kliknete na její stránky, tak tam má fotky ženy před a po. Před jsou nešťastné, po už se usmívají, mají většinou partnera, třeba i dítě. Tak právě je to může zlákat tím, že si řeknou: Ona má dobré zkušenosti, je tam i číslo, kolik těch knih se prodalo. Tak není tohle vlastně důvod, proč jí ti lidé věří? A podle čeho by si měli vybrat správného psychologa?
Mně to začalo vlastně připadat za hranou až po tom videu, kde se ty ženy omlouvají. Do té doby jsem si říkala, že když to někomu subjektivně pomůže jako placebo, tak to je také úžasně účinná metoda. Prostě když někdo do toho investuje peníze a čas a má to nějaký pozitivní efekt, tak proč ne. Pak ale vidíte, jak se s tím nakládá dál a co za tím je. Ještě teď vyšel pěkný text od kolegyně z Respektu, která zase odkrývá to, že na těch stránkách jsou další ženy, které poskytují nějaký poradenství, aniž by na to měly nějakou kvalifikaci atd. Tak já si myslím, že když někdo potřebuje pomoci, tak by se asi měl obrátit na instituce, které jsou trošku víc tradiční, řekněme. Na individuální terapii, párovou nebo rodinnou, ale prostě opravdu, aby to byla terapie. Protože já si myslím, že to jsou lidi, kteří potřebují terapii, ale vyberou si z nějakého důvodu tuto pro ně atraktivnější cestu. Ale pak se stane to, že tedy nějaký virál jde do světa a lidé, kteří by měli být ošetřeni a mělo by být respektováno jejich soukromí, tak vlastně, jak se říká vždycky v těch komerčních televizích, celý národ to vidí. Tak mi to přijde takové necitlivé.
Já už jsem viděla i parodie, které se na to natočily. Myslíte si, že to autorka předpokládala, že se něco takového stane? Nebo si to vůbec neuvědomovala?
Já si myslím, že to nedomyslela.
Doufám, že muži žádné video nevymyslí
Může to tedy dopadnout vlastně úplně obráceně, než si myslela?
Já si myslím, že trošku ztratila nějakou sebereflexi, že možná začala být hodně úspěšná. Ona ještě existuje taková další aktivita, to se jmenuje Empatia.cz. A tam se věnuje té celostní problematice a psychosomatice atd. To je také hodně na hraně. Ale dejme tomu. Ale prostě těch videí, si myslím, že nebylo tolik. Teď se to stupňuje, prostě se toho víc objevuje a myslím si, že má hodně ve své bublině pozitivní zpětnou vazbu a ztratila sebereflexi na tu chvíli. A vlastně teď ji dostala zpátky v podobě reakcí lidí na to video.
Jsou případy, že by natočily nějaké podobné video i ženy třeba jinde na světě?
Natočily, ještě jsem ho neviděla, ale vím, že existuje. Posílala mi ho kamarádka s tím, že to není až takový bizár jako to české video.
Takže myslíte, že tam mohla být nějaká inspirace?
Možná ano.
Dokážete si představit, že by podobné video třeba natočili i muži? Dali by si třeba plastové helmy na hlavu, jeli by někam do lesa a tam se omlouvali ženám. Čekala byste takovou reflexi třeba i od mužů?
Ne, to bych nečekala. Můj muž, když to video viděl, projevil velkou citlivost vůči těm ženám, neposmíval se tomu. A byl vůči tomu hodně empatický. Ale neumím si to představit a doufám, že nic takového nevymyslí ani on, ani žádní jiní muži.
Bylo by lepší, kdyby se podle vás veřejnost zdržela nějakých projevů a raději to video nekomentovala, i když už je to tak rozjeté, že to nejde úplně zastavit? Ale brát právě ohled na ženy, které v tom videu jsou a které asi schytávají kritiku možná neoprávněně?
To je asi opravdu každého osobní odpovědnost. Myslím si, že teď už jsme spíše za tou vlnou a že už ten zájem pomalu opadává.
