Článek
„Vyrábím boty ručně. Nejdřív si udělám kresbu na papír, pak ji překopíruji na kůži a následně ji vyříznu. Samozřejmě používám i šicí stroj. I když i bez něho by to šlo. To je všechno. Mám dva šicí stroje. Když se jeden rozbije, můžu použít druhý. Všechno ostatní ale dělám ručně,“ říká pyšně mladý obuvník.
Své malé obuvnictví otevřel na začátku koronavirové pandemie. „V roce 2020 jsem musel přestat vyrábět. Dílna byla v provozu teprve asi rok. A pak bylo po všem. Míval jsem hodně práce. Poté jsem pět nebo šest měsíců do obchodu ani nevstoupil. Teď už zase nějakou práci mám. Když dodělám zakázky, co mám na stole, tak začnu s další objednávkou,“ ukazuje s uspokojením Lehel.
Všechny boty svým zákazníkům šije přesně na míru. „Žádné dvě nohy nejsou stejné. Levá se vždy liší od pravé. Musím vědět, která je větší, abych podle toho mohl botu vyrobit. A pak jsou tu další úpravy, které je potřeba udělat. Když přijdou starší muži, tak mají většinou na noze nějaké výrůstky. Ty na botě vyznačím jako poslední. Snažím se jim prostě vyrobit boty, ve kterých je noha nebude bolet.“
Lehel tvrdí, že jeho ručně vyráběné kožené boty vydrží až 10 let. „Nedávno se mě jeden z mých přátel zeptal, jak mohu vydělat peníze, když můj pár bot vydrží 10 let. Nevidí v tom obchodní smysl, protože ho zajímá, kdy si zákazníci objednají další pár. No jo, odpověděl jsem, prostě si ho objednají, až budou chtít boty v jiné barvě. Je to dobrý byznys, protože mohu zůstat věrný své značce.“ Lehel Ruzsa dodává, že je rád, že ho zakázková výroba obuvi dělá více nezávislým a umožňuje mu žít, jak se mu líbí.
Více v úvodním videu. Další reportáže z produkce RFE/RL najdete zde.
