Článek
Poloostrov Gamow leží u Japonského moře. Jde o úplný okraj Ruska. „Čínská hranice je odtud vzdálená 60 km a pokud je dobrá viditelnost, je odsud vidět i Severní Korea,“ popisuje svůj nový domov Vasilij Grebennikov.
Grebennikov žil v Moskvě, kde podnikal. A pak se rozhodl svůj život od základu změnit. Přestěhoval se na druhý konec Ruska a stal se z něj mořský farmář. Na pětadvacet let si tu pronajal 115 hektarů moře.
Jeho novým byznysem se staly robustní lastury - hřebenatky. Hledá je a třídí. Na prodej posílá ty větší, menší vrací zpět do moře. „Tady máme 10 lastur,“ ukazuje na moři novinářům. „Tahle by měla ještě růst - asi tak rok a půl. Začátkem příštího podzimu ji vylovíme a prodáme. Stává se obchodovatelnou, když vyroste na 10 až 15 centimetrů. Zákazníci přijíždějí nakupovat hřebenatky především z ruského Dálného severu.“
V 70. letech sídlil ve Vityazském zálivu Sovětský oceánografický institut a v 80. letech používala záliv sovětská armáda pro své tajné experimenty. Trénovali tu delfíny a tuleně.
Koncem 90. let byl tajný projekt ukončen. Když odsud armáda odešla, začala místní infrastruktura kolabovat. Nikolaj Chljustov, který v oblasti žije, říká, že jsou tu místní obyvatelé hodně ovlivnění svými východními sousedy.
„I charakter máme jiný. Myšlení, přístup k životu, k podnikání. Všechno je tu jiné,“ říká Chljustov a dodává, že lidé jsou tu soběstační a jsou rádi, že zde žijí z dosahu ruského „úředního radaru“.
„Protože je hlavní silnice do zálivu v tak špatném stavu, tak vlastně oficiálně ani neexistuje. Není ani v záznamech úředníků. Nejsou lidé, kteří by nás měli na starost, nejsou ani peníze. Máme s úřady takovou dohodu: My je o nic nežádáme a oni nás neotravují. Myslím, že jsou takhle spokojení všichni,“ dodává Chljustov.
Příběh o Dálném východu Ruska a jeho obyvatel si můžete pustit v úvodním videu.