Článek
Toto tádžické území je odděleno od zbytku své země a jeho obyvatelé se obávají, že je Kyrgyzstán zcela odřízne od zdrojů vody a třeba i od jediného spojení s Tádžikistánem, které tvoří zdejší malá horská silnice.
„Nebojím se v noci jet po té silnici, ale je to riskantní,“ říká v reportáži Husoriddin Kamoliddinov.
Ve Voruchu žije asi 30 tisíc Tádžiků. Tato oblast byla na mapě vyznačena jako část Tádžikistánu ještě v době, kdy byly Kyrgyzská i Tádžická republika součástí Sovětského svazu. Ačkoli je Voruch často nazýván enklávou, tádžická vláda tento termín odmítá a tvrdí, že i spojující silnice je tádžickým územím.
Nedávné boje se Voruchu nedotkly. Rozšířily se pouze podél severní hranice. Střety si vyžádaly více než 50 životů na obou stranách a také okolo 200 zraněných.
Díky dohodnutému příměří se teď lidé z Voruchu mohou opět dostat do tádžického města Isfara.
„Musíme dojíždět do Isfary pro různé doklady: pasy, potvrzení o pracovní neschopnosti, daňové formuláře. Obvykle tam jezdíme jednou týdně, ale někdy musíme i každý den,“ vysvětluje další ze zdejších obyvatel.
Nedávný konflikt byl nejkrvavější za poslední deset let a zapojily se do něho bezpečnostní síly obou zemí. Nebyl to však zdaleka první spor o tuto společnou hranici. Ozbrojené střety vypukly ve Voruchu a jeho okolí i před 8 lety.
„Od roku 2013 a 2014 jsme opatrní, když používáme tuto silnici. Už tady bylo poškozeno mnoho aut. Všechno to začalo poté, co se obě země v 90. letech osamostatnily. Pokud zůstanete příliš dlouho v Isfaru a potřebujete jet v noci domů přes Kyrgyzstán, tak tam po vás začnou lidé často házet kameny,“ říká v reportáži Rádia Svobodná Evropa Uktam Aripov.
Farmář Tolibjon Mahkamov potvrzuje, že zlomový pro vztahy obou zemí byl rok 2014. „Do tohoto roku jsme my i naši kyrgyzští sousedé využívali tyto kopce k pasení dobytka. Nebyly s tím žádné problémy. Dobytek se vždy večer vrátil domů. Pro naše plodiny jsme využívali společně i vodu z tohoto kanálu a o nic jiného jsme se nestarali. Teď se bojíme ten kanál i jen překročit,“ říká Tolibjon.
Téměř polovina kyrgyzsko-tádžické hranice není označena. Sporné oblasti, přírodní zdroje a také silnice jsou proto často důvodem střetů.
Poslední boje vypukly poblíž distribuční stanice s vodou. Přístup k vodě je v tomto zemědělském regionu zásadní a jedna strana rychle reaguje na jakýkoli krok té druhé, pokud je označen jako zásah do jejich práv.
„I když je pramen řeky tady poblíž, tak z něho nemáme dostatek vody pro zemědělství a není tu ani dost pitné vody,“ říká Gafur Jurajev.
Obyvatelé Voruchu si nyní kladou otázku, zda by se jejich vlády neměly přece jen dohodnout na změně hranic mezi oběma zeměmi, což by mohlo vyřešit dlouhodobé problémy.
Začátkem tohoto roku navrhl Kyrgyzstán, že by třeba enkláva mohla být součástí výměny za jiné území. S tím ale nesouhlasil tádžický prezident Emomali Rahmon.
Místní obyvatelé pak spoléhali na to, že by jejich spojení s Tádžikistánem měla zlepšit nová silnice. Ale ani tento plán se neuskutečnil.
„Pokud vím, tak podle dohody podepsané oběma stranami v roce 2014 měla být kolem kyrgyzské vesnice Ak Say postavena sedmikilometrová silnice z Voruchu do Isfary. Dohoda ale nebyla zrealizována a žádná silnice se nepostavila,“ říká Jurajev.
Obyvatelé tádžického Voruchu mohou tedy jen doufat, že dosavadní příměří vydrží a oni budou zase moci alespoň nějakou dobu žít v míru.
Více v úvodním videu. Další reportáže z produkce Rádia Svobodná Evropa najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
