Článek
Verchňaja Gubacha bylo kdysi prosperující město v Permské oblasti. Žilo zde více než 30 000 lidí. V sovětské éře se zde těžila železná ruda a uhlí. Nyní zeje prázdnotou a připomíná město duchů. Z většiny domů zbyly jen obvodové zdi, které postupně pohlcuje sibiřská tajga.
„Nějak jsem narazil na starou mapu Permské oblasti. Byla jenom černá se jmény vesnic a dalších osad. A teď je tady většinou tajga,“ říká jeden z těch, kdo zde zůstali – Ivan Skurichin.
Sovětské úřady se rozhodly přestěhovat místní obyvatele blíž k továrnám vyrábějícím koks, chemikálie a metanol. Jak nové město Gubacha rostlo, Verchňaja Gubacha se stávala čím dál tím víc opuštěná. Dvě velké továrny tu stále fungují. Přesto počet obyvatel nepřestává klesat.
Bývalý horník Aleksandr Sadrijev se dnes živí jako výrobce nábytku. V dole pracoval, dokud nebyl důl zaplaven. Podle něj oblast trápí hodně povodně.
„Voda se dostala do dolu svrchu. Řeka Kosva se rozvodnila a vylila ze břehů. Zaplavena byla také koksovna a chemička. Dlouho to nefungovalo. Nemohli to znovu zprovoznit. A můj důl – Krupskaja – byl zaplaven,“ popisuje tehdejší události Sadrijev.
Zaplavené doly se staly nebezpečné pro zdejší životní prostředí. Kontaminovaná voda stále vytéká z dolů a dostala se až do zdejších jezer a také do řeky Kama. Odtud se pak dostala i do rezervoárů s pitnou vodou.
„Vrchní část důlní šachty se zhroutila a voda se dostala do dolu. Smísila se tu s uhlím, sírou, železem – se vším, co tam zůstalo. Je to alkalické, když to vytéká z dolu Kalininskaya. Přítok vody je teď o něco menší, ale zde ho ostatně můžete vidět sami. Je tu další vodní plocha. Nežijí tam ani žáby,“ říká speleolog Sergej Menšch.
Boj mezi civilizací a přírodou probíhá na tomto místě již desítky let. Znečištěná voda a tovární emise tu po lidech ještě dlouho zůstanou, ale jinak se tato oblast zase pomalu vrací nezkrotné tajze.
Další reportáže z produkce Rádia Svobodná Evropa najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
