Článek
Jedním z vojáků, který na východě země bojují, je Roman. Absolvent hry na housle se do armády přihlásil jako dobrovolník, aby bojoval proti ruským separatistům v regionu Donbas.
Když je klid zbraní, vezme do rukou své housle a hraje. Říká, že ho hudba odvádí od toho, jak blízko je válka. „Během poslední doby jsem se ovšem k hraní moc nedostal. Neměl jsem dost času,“ říká. „Hraju tak půl hodiny dvakrát týdně, někdy i méně. Hudba je ale stále můj život. Jsem vystudovaný houslista.“
I když na hudbu není prostor, je pro něj důležité vědět, že housle jsou někdy poblíž. „Vím, že je můžu vzít a zahrát si na ně. Pomáhá mi to vyjádřit své pocity. Nepotřebuju k tomu slova, takže nikdo s jistotou neví, co si vlastně myslím. Kromě toho mi hudba pomáhá nemyslet na válku a na to, že můžu kdykoliv zemřít.“
V červenci minulého roku bylo mezi oběma znepřátelenými stranami podepsáno příměří, ale bombardování a ostřelování neustalo.
„Stále nás ostřelují. Byl normální pracovní den, když jsme uslyšeli první výbuch. Pak došlo k sérii explozí a střel, takže jsme se museli stáhnout. Teď čekáme,“ popisuje ze zákopů Romanův spolubojovník Olexandr. „Ve srovnání s roky 2016 a 2017 je zde teď celkem ticho.“
Separatisté pozice ostřelují podle Olexandra několikrát týdně. „My máme povoleno střílet, jen když je blízko nás nějaká průzkumná jednotka. Nebo kdyby separatisté zaútočili a chtěli obsadit naše pozice.“
Roman netuší, jak dlouho ještě v těchto zákopech bude muset zůstat. Do doby, než válka skončí, bude prý alespoň hledat útěchu ve svých houslích a hudbě.
„Co mě přimělo jít do války?“ přemýšlí nahlas. „Nechci, aby ukrajinské děti viděly tuto válku a celou její hrůzu. To je hlavní důvod. Platí zásada, že když jiná země napadne vaši vlast, tak každý muž musí jít a bránit svou zemi a svůj lid.“
Více v úvodním videu. Další reportáže z produkce Rádia Svobodná Evropa najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
