Článek
Na jejich vínech si pochutnávají zákazníci nejen v Evropě, ale i Asii, Kanadě nebo Karibiku. Právě na vývoz se britsko-kanadský pár, který zakotvil nedaleko Bordeaux, stoprocentně spoléhá. „Spojené království je pro nás důležitý trh, tvoří něco mezi 30 a 40 procenty prodaných vín,“ říká Mark Johnson-Hill, jenž koupil Château Méaume od svého strýce Alana před dvěma lety.
Zdejší vinice, které kdysi vlastnil bodyguard Ludvíka XIV., si Markův strýc pořídil v roce 1978. Hned první úroda ale skončila katastrofálně, a tak se rozhodl vinařství radikálně omladit. Místo bílých odrůd zasadil modré a jako jeden z prvních v regionu se rozhodl pro přírodní cestu výroby vína, tehdy ještě klasifikace bio ani neexistovala. „Za to bych chtěl strýci poděkovat, že zavedl tento trend. Zbavil se pesticidů mnohem dřív, než to bylo běžné,“ říká dnes světoběžník Mark, který v minulosti farmařil v Zimbabwe nebo pracoval na různých místech v Asii, Latinské Americe i Evropě.
Markův strýc začal také pronikat na nové trhy, ať už šlo o Asii či Evropu. Právě on zavedl značku Château Méaume, pod níž se dnes vína prodávají. Mark a Sandra pěstují převážně odrůdu Merlot, která tvoří v jejich vínech 90 procent, osm procent Cabernet Franc a dvě procenta Cabernet Sauvignon.
Prodeje se nesnížily, papírování pocítili
Právě v tomto měsíci zařadil jedno z jejich vín do svého článku o nejlepších claretech prestižní vinařský měsíčník Decanter. Château Méaume produkuje ročně okolo 200 tisíc lahví, v regionu je tak považované za vinařství střední velikosti.
Nad otázkou, zda po necelých šesti měsících cítí nějaké dopady brexitu, se Mark chvilku zamyslí. „Dá se odpovědět ve více rovinách. Můžeme se bavit o prodejích, ale také o byrokracii, papírování a podobně. Co se týče prodejů, tak odpověď zní ne. To má myslím dva důvody: Prvním je to, že jsme se na brexit připravovali, druhým pak byl nástup covidu.“
„Během lockdownu jsme měli velké prodeje. Jedinou výjimkou je prodej v Calais, který se snížil, britský trh ale ne,“ vstupuje do rozhovoru Sandra s tím, že když lidé zůstávali během lockdownu doma, kupovali víno online.
V míře papírování vinařství nicméně podle Marka brexit samozřejmě pocítilo. „Všechno trvalo trochu déle, na začátku to bylo trochu zmatené a nebyli jsme si jistí, jestli všechny papíry jsou tak, jak mají být,“ vzpomíná a dodává, že jejich velcí zákazníci změny nijak nepocítili. U těch menších se prý dodávky jen lehce zpozdily, to ale bylo někdy způsobeno i problémy ze strany dopravců.
Dopady brexitu odhaduje Mark spíše pro příhraniční obchod: „Když jsem byl v Calais, viděl jsem Angličany odjíždějící auty naplněnými až po střechu vínem, které bylo bez cla. Udělali si hezký výlet, ještě nakoupili víno. Teď to asi půjde dolů. Nás se to ale moc netýká, my tímto způsobem víno neprodáváme,“ ujišťuje.
Brexit až dosud nijak nepocítil ani osobně. Výjimkou byla asi jen první letošní cesta autem na ostrovy, při níž si všiml, že jede prakticky sám, obvyklá fronta se nekonala. Sandra ještě připomíná, že nyní delší dobu trvá obnovení takzvané Carte de séjour, tedy povolení k pobytu.
Dubnové mrazy poškodily merlot
Překvapivé mrazy, které zasáhly na začátku dubna oblast Bordeaux, se zřejmě výrazně podepíší na letošní sklizni. „Mráz na začátku dubna měl nepřímý vliv, zpomalil růst listů u merlotů, které po 12-15denním období chladu a deště silně opadávaly. Myslím, že kvůli tomu ztratíme letos 30 až 40 procent merlotu,“ řekl Guy-Petrus Lignac, majitel Château Guadet z obce Saint-Emilion.
V Británii bude podle obou manželů o kvalitní vína z Bordeaux zájem vždy, je tam dlouhodobá tradice a brexit by to nijak dramaticky ovlivnit neměl. „Já osobně se víc obávám klimatických změn a toho, jak se projeví na dozrávání hroznů,“ říká Mark.
Manželé plánují, že by k nim v budoucnu mohlo jezdit i více lidí v rámci vinařské turistiky, které se až doposud nevěnovali. „Měli jsme od našich zákazníků hodně dotazů, jestli by nemohli přijet. Dříve bývalo château pro mého strýce hlavně domov, my bychom teď rádi tento životní styl trochu sdíleli, proto renovujeme budovy. Chceme lidem nabídnout zkušenost bydlení na vinici, aby si třeba bydlení na týden pronajali,“ plánuje Mark.
Oba manželé se ale shodují, že se vinařské turistice nechtějí věnovat moc, maximálně by vítali hosty tak 10 týdnů v roce. „Je to náš domov, na prázdniny sem jezdí naše děti a nechceme tu mít davy, v tom jsme trochu opatrní. Navíc se kromě vinice staráme i o pozemky, máme tu dobytek, práce je hodně,“ doplňuje Sandra.
Přesto by ale rádi svým dlouholetým zákazníkům tuto možnost nabídli. „Někteří mají k našim vínům vztah, pamatují si je třeba ze svatby nebo je mají spojené s procházkou po vinici a zdejší krajinou,“ shodují se manželé, kteří se poznali během práce v Pekingu.
Panství ostatně Marka uchvátilo už v roce 1980, kdy na něj poprvé přijel na prázdniny. Po téměř 40 letech ho koupil a splnil si svůj sen a z kosmopolitního byznysmena se stal francouzský venkovan. A podle toho, s jakým zápalem o víně mluví, je znát, že by neměnil.