Článek
Česko se v oblasti bydlení stává zemí nesplnitelných přání.
Šest ze sedmi obyvatel dává přednost klidnému životu v rodinném domku nebo alespoň ve venkovské chalupě, uskutečnit tento sen se však daří jen necelé polovině.
Zjistil to průzkum, který připravila agentura Median exkluzivně pro Seznam Zprávy. Největší rozdíl mezi přáním a skutečností přitom zaznamenaly odpovědi respondentů ve velkých městech.
Průzkum se uskutečnil v rámci volebního seriálu Rok změny, v němž redakce hledá odpovědi na sedm nejdůležitějších témat letošních podzimních voleb do sněmovny.
Česko má především městské obyvatelstvo, které si však stále více žádá venkovskou idylu.
Pokud by bylo na lidech, v typicky městských činžácích by z nich žila jen desetina. Nepřekvapí to v případě panelových sídlišť, ve kterých preferují bydlení jen tři procenta občanů. Přitom v obcích nad 20 tisíc obyvatel v nich žije 40–50 procent lidí.
Jen o málo oblíbenější jsou bytové domy z cihel. V centrech a bohatých periferiích západoevropských měst bývají považovány za lepší bydlení, ideální možností jsou však jenom pro sedm procent Čechů. Dílčí výjimkou je s patnácti procenty Praha.
Špatná pověst bytových domů souvisí nejen s nešťastnou kombinací vysokých cen a nižší kvality služeb než v cizině. Češi chtějí svůj byt vlastnit a obvykle plánují, že v něm zůstanou celý život.
„Vlastnické bydlení je u nás vnímáno jako výraz dospělosti. Nájemní bydlení je dobré pro mladé. A když od vás okolí očekává, že budete vlastníkem, tak se jím prostě stát musíte. Když to neuděláte, budete vnímán jako podivín,“ vysvětlil tuzemskou zvláštnost sociolog Martin Lux v deníku E15.
Zároveň platí, že řadový rodinný dům za hranicemi města lze pořídit za srovnatelnou nebo nižší cenu než byt v městské novostavbě, zvlášť pokud ho částečně postavím svépomocí.
Schopnost získat vlastní bydlení (nejlépe v rodinném domě), proto může posloužit jako měřítko, jak se sociálně dělí tuzemská společnost.
Podnikatelé a živnostníci dosáhnou všeobecně sdíleného cíle nejčastěji. Ve vlastním domě bydlí skoro dvě třetiny z nich. Z nezaměstnaných má vlastní dům jen čtvrtina, naopak častěji než ostatní se musí spokojit s bytem v paneláku. Průzkum potvrdil, že také důchodci bydlí v panelových domech častěji než zbytek populace.
Útěk do soukromí vlastního domu fakticky podporuje současná vládní politika, která běžným občanům umožňuje pořídit byt pouze s pomocí hypotéky. Nedostatek jiných nástrojů zároveň znamená pro značnou část populace zásadní překážku pro získání jakéhokoli slušného bydlení.
Dokazuje to citovaný průzkum Medianu pro Seznam Zprávy, podle kterého se ke splácení hypotéky odhodlá jen něco přes třetinu Čechů, přitom dvacet procent počítá s pomocí širší rodiny. Odvážnější jsou v tomto ohledu nejnižší ročníky do třiceti let, ze kterých by se cestou hypotéky (často se zámožnými rodiči za zády) vydala polovina. Pro ostatní znamená hypotéka neúnosné zadlužení.
Možnost využít hypotéku se v posledních letech vzdaluje značné části rodin už z toho důvodu, že ceny rostou rychleji než příjmy. Předběžné údaje Hypoteční banky například ukazují, že byty v prvním čtvrtletí 2021 meziročně zdražily o 13,5 procenta, příjmy rostou v průměru o pět procent.
Proto se bytová otázka nabízí jako perspektivní téma volební kampaně. Politikům se nejvíce vyplatí, když slíbí obnovit družstevní výstavbu. Ocenilo by to 57 procent Čechů, zvláště starší generace.
Družstevní výstavba má ovšem nevýhodu, že vyžaduje mohutnou státní podporu. Druhou možností je přenést náklady na investory. Například je možné podobně jako v Berlíně nařídit cenový strop u nájmů, případně zvýšit daně za nemovitosti.
Střední cestou mezi družstevním bydlením a regulovanými cenami je vládní podpora půjček pro investory do sociálního bydlení, která je úspěšná například v Bavorsku.
Čechům se více líbí příklad z Berlína. Třetina z nich doporučuje strop nájemného, daně ovšem radí zvýšit pouze 14 procent. Za pozornost stojí, že zdanění realitních magnátů by uvítalo 30 procent dotázaných do třiceti let. Bavory, respektive jejich záruky za úvěry investorům, chce napodobit jen čtvrtina občanů, nejčastěji ve věku do čtyřiceti let.
