Článek
Je čím dál jasnější, že šíření invazních druhů živočichů a rostlin po celém světě znamená problém, který není radno přehlížet. Z nových vědeckých publikací vydaných za uplynulý rok opakovaně vyplynulo, že invazní druhy působí světové ekonomice obrovské škody. Problém, který zesiluje globalizace, negativně dopadá i na rozmanitost původních druhů nebo na lidské zdraví.
Odbornice z Oddělení ekologie invazí Botanického ústavu AV ČR Kateřina Štajerová Seznam Zprávám popsala, jak se tohle všechno dotýká Česka.
Projevy tohoto fenoménu už podle ní můžeme pozorovat všichni ve svém okolí. Každý z nás navíc může vědcům pomoci s jeho monitorováním.
Jak je to drahé?
- Podle studie, která vyšla letos v časopise Nature, stály invazní druhy světovou ekonomiku mezi lety 1970 až 2017 nejméně 1,3 bilionu amerických dolarů. Většinu z toho přitom tvořily škody napáchané samotnými invazemi a nikoliv náklady na jejich potlačení. Podle Štajerové byly v této studii navíc „silně podhodnoceny“ rostlinné invaze, neboť vychází z neúplného souboru dat. Reálná částka tak podle ní bude zřejmě „mnohem vyšší“.
- Novější studie publikovaná v červenci žurnálem NeoBiota zúžila výpočty jen na Evropu. Její autoři došli k tomu, že biologické invaze stály v letech 1960 až 2020 starý kontinent 140 miliard amerických dolarů.
- V Česku se hospodářské ztráty podle loňského článku v českém vědeckém časopise Živa odhadují na několik desítek až stovek milionů korun.
- Ještě horší světlo na výše uvedené částky navíc vrhají dvě okolnosti. Za prvé – škody s postupujícím časem exponenciálně rostou. Například v Evropě měly podle odhadů ještě k roku 2013 „jen“ 23,5 miliard dolarů, což znamená, že se do loňského roku zvýšily téměř sedminásobně. Za druhé – kvůli nedostatečnému povědomí o výskytu invazních druhů jsou všechny tyto odhady velmi pravděpodobně podhodnocené.
Hmyz z Asie ničí úrodu ovoce po celém světě
„V posledních letech celý proces biologických invazí zrychluje hlavně v důsledku obchodu. Obecně se dá říct, že zvyšující se počet invazí odpovídá zvyšujícímu se množství pohybujícího se zboží, materiálů a lidí po světě,“ pojmenovala jednu z hlavních příčin problému Štajerová. „Dneska si navíc s nadsázkou můžete vymyslet prakticky jakýkoliv rostlinný druh a pošlou vám jeho semena nebo sazenici z druhého konce světa,“ dodala odbornice. Důležitým faktorem je podle ní i oteplování klimatu, které umožňuje nepůvodním druhům v novém prostředí přežít a rozmnožovat se.
„Třeba kněžice mramorovaná se do Británie dostala jako černý pasažér v kufru cestujícího z USA. Do Británie se teď nedávno dostala zase v dodávce nerostů poslaných z Číny“ uvedla vědkyně příklad zavlečení škůdce do nového prostředí z nedávné doby. Informovaly o něm britské vládní agentury a jejich varování ani ne před měsícem tlumočila i BBC.
Kněžice mramorovaná (Halyomorpha halys).
Odstrašujícím příkladem toho, co tento hmyz původem z Asie dokáže v novém prostředí napáchat, je jeho přemnožení v USA, ke kterému došlo v roce 2010. Ve středoatlantské oblasti na severovýchodě Spojených států tehdy podle entomoložky Tracy Leskeyové z ministerstva zemědělství někteří pěstitelé ovoce přišli téměř o celou úrodu. „Někteří pěstitelé broskví a nektarinek přišli v podstatě o vše, velké byly i ztráty sadařů pěstujících jablka,“ řekla Leskeyová v reportáži National Geographic.
V Česku máme podle Štajerové kněžici mramorovanou nejméně od roku 2018. Škodit může úrodě jakéhokoliv ovoce. „Kněžice totiž napichují plody, čímž zvyšují jejich zranitelnost k různým plísňovým, bakteriálním a virovým infekcím,“ vysvětlila odbornice jejich negativní působení.
Z odborného hlediska je ale podle ní kněžice mramorovaná spíš jedním z mnoha případů invazních škůdců než nějaký výjimečný úkaz s výrazně odlišným škodlivým potenciálem. „V Česku od roku 2020 ale víme i o kněžici zeleninové. U té se očekává větší negativní impakt,“ řekla Štajerová.
Co je to invazní a nepůvodní druh?
- Definice invazního druhu podle Ministerstva životního prostředí: Jde o druh, který je na daném území nepůvodní, člověkem zavlečený, který se zde nekontrolovaně šíří, přičemž agresivně vytlačuje původní druhy.
- Definice nepůvodního druhu podle Ministerstva životního prostředí: Za nepůvodní druhy rostlin a živočichů jsou označovány druhy, které nejsou součástí přirozených společenstev určitého regionu – tedy Evropy či ČR, ale v některých případech se také může jednat o druhy nepůvodní pouze v určité části našeho území (např. druhy hercynských pohoří, Šumavy aj., mohou být nepůvodní v Karpatech).
- Kateřina Štajerová k tomu dodala, že invazní druhy mají převážně negativní konotaci, zatímco nepůvodní druhy ambivalentní. Je totiž důležité si uvědomit, že mezi nepůvodní druhy patří i zavlečené plodiny, například brambory, rajčata, fazole atp., které původně pochází z Nového světa.
Slunéčko východní ohrožuje původní druhy i vinaře
Za další typický příklad invazního druhu hmyzu škodícího na území Česka Štajerová označila slunéčko východní. „Poprvé bylo u nás zaregistrováno v roce 2006. Další rok už bylo zaznamenáno po celé republice. Během tří let už jich tady byla obrovská masa,“ uvedla vědkyně.
Masivní výskyt tohoto hmyzu podle ní má jak ekonomické, tak environmentální negativní dopady. Poškodit může například vinaře, kterým znehodnotí úrodu jednoduše tím, že při sklizni ulpí ve velkých počtech na hroznech a při jejich zpracování vyloučí zapáchající šťávu, „která úplně zničí požitek“ z chuti vína.
Biodiverzitu zase slunéčko východní ohrožuje svou dravostí. „V Česku je opravdu v obrovských kvantech a kromě zmiňovaného negativního hospodářského efektu negativně ovlivňuje i biodiverzitu našich původních druhů. Když nemá dostatek zdrojů, tak žere třeba i vajíčka jiných původních slunéček,“ dodala Štajerová s tím, že právě kvůli svým predátorským vlastnostem bylo slunéčko východní původně cíleně vysazováno v USA jako biokontrola proti mšicím a jiným škůdcům.
Slunéčko východní má hodně barevných forem. Na rozdíl od českého slunéčka sedmitečného je o něco větší a masivnější. Jejich barevná variabilita je podle zjištění profesora Oldřicha Nedvěda z Českých Budějovic ovlivněná mimo jiné tím, v jaké teplotě dochází k inkubaci a líhnutí slunéček. Při vyšší teplotě jsou barevnější, při nižší mají více černých teček a mohou být až úplně černé.
Lidi ohrožují tropičtí komáři
Invazních druhů přímo ohrožujících zdraví lidí v Česku není mnoho, pár se jich ale najde. Jako první Štajerová vypíchla zavlečené druhy komárů přenášejících tropické nemoci. Konkrétně jde o druh Aedes albopictus (komár tygří či tygrovaný), který je prakticky každoročně chytán na jižní Moravě. Podrobný vhled do tohoto tématu Seznam Zprávám před časem poskytl přední český odborník na komáry Oldřich Šebesta.
Komár tygří (Aedes albopictus).
Každou chvílí podle Štajerové také její kolegové čekají výskyt sršně asijské. Ta se totiž už vyskytuje v Německu poblíž našich hranic. Rozšíření k nám je podle vědkyně otázkou času.
Jedná se spíše o menší až středně velký druh sršně, který se do Evropy dostal omylem. Do francouzského Bordeaux se totiž dostalo obsazené hnízdo v kontejneru s bonsajemi z Číny. Kromě člověka znamenají sršně asijské velkou hrozbu i pro včely. Úly totiž plení v podstatně větší míře než sršeň obecná. Evropské včely se zároveň na rozdíl od těch asijských těmto útokům nezvládají bránit.
Lidské zdraví ale podle Štajerové neohrožují jen živočichové. Z invazních druhů rostlinné říše označila za problematickou například ambrozii peřenolistou, která může znepříjemnit život alergikům. „Spousta alergiků ji zná pouze z pylového zpravodajství, ale osobně asi ne, protože u nás jí ještě tolik není, ale třeba Francie už jí je plná. Právě proto, že se její lehký pyl šíří na velké vzdálenosti, pocítí ji pyloví alergici, takže je to obrovský problém. Lidé, kteří mají pylové alergie, mají velkou alergii i na ambrozii,“ vysvětlila Štajerová.
S hledáním nových vetřelců může pomoci každý
Fakt, že škody napáchané invazními druhy výrazně převyšují výdaje na jejich potlačení, ukazuje, že svět má v boji proti jejich šíření značné rezervy. Podle Štajerové je to i tím, že dosud v mnoha zemích včetně Česka není plně systematizovaný monitoring. I přesto, že už existují jejich seznamy, které vede například Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) nebo Evropská komise, často vědci šíření invazních druhů sledují jen v rámci druhů spadajících pod jejich konkrétní specializaci a chybí jim centralizovaná organizace. To se týká zvláště živočišných invazí, naopak rostlinné invaze v ČR už svojí databázi, která je pravidelně aktualizována, mají.
Na druhou stranu se ale Štajerové a jejím kolegům často vyplácí spolupráce s veřejností, která může být v tomto ohledu velmi nápomocná. „Existuje web, který je příkladem tzv. občanské vědy – Najdi je. Tam lidé monitorují a posílají fotografie různých druhů, jejichž invaze na našem území teprve začíná,“ řekla odbornice s tím, že celá řada podobných skupin a stránek je i na sociálních sítích. Veřejnost se do takových výzkumů může zapojit a aspoň na chvíli si vyzkoušet, jak taková „detektivní“ vědecká práce může vypadat.
