Článek
Jan Prádler (61) se znal s Martinem Ulčákem 35 let. Několik měsíců před sametovou revolucí spolu řídili pražský městský výbor Socialistického svazu mládeže, po listopadu 1989 dokonce celou mládežnickou organizaci. Bývalí vrcholní svazáci se posléze vrhli do světa byznysu.
O pět let mladší Ulčák si vydobyl takovou pozici, že byl časopisem Forbes zařazen do stovky nejbohatších Čechů s majetkem 1,7 miliardy korun, v poslední době se věnoval hlavně záchraně někdejší strojírenské skupiny Vítkovice. Prádler řídil Ulčákovu firmu obchodující s elektřinou T-Watt, kterou deník Financial Times dal na soupisku nejrychleji rostoucích firem v Evropě.
I v této éře blahobytu se oba muži věnovali trampingu a společnému hraní v kapele Ascon. Teď ale musel Jan Prádler přihlížet tomu, jak jeho dlouholetý blízký přítel v pouhých 56 letech podlehl zákeřné chorobě.
„V tuto chvíli si neumím ani já, ani řada dalších Martinových kamarádů budoucí život bez něj dost dobře představit,“ prohlásil Prádler v rozhovoru pro Seznam Zprávy na adresu zemřelého kolegy.
Co pro vás osobně Martin Ulčák znamenal?
Na prvním místě nejlepší kamarád na světě. Jinak by to bylo povídání na dlouho, co jsem na něm obdivoval, protože Martin měl stejně blízko k historii jako k dendrologii, k architektuře a politologii. Maloval, tesal do dřeva i do kamene, hrál na piano i na basu… Byl stejně dobrý vizionář jako byznysmen, a než jsem ho před lety poznal, myslel jsem, že pojem renesanční osobnost je jen klišé.
Kdy jste začal tušit, že to takto špatně dopadne?
Do poslední chvíle jsme všichni věřili, že to zvládne. Přáli jsme si spolu k Velikonocům a ještě minulý týden byl v práci, racionální jako obvykle, ani slovem si nepostěžoval.
Nakolik se podle vás na jeho předčasné smrti podepsala celá atmosféra kolem epidemie koronaviru? Myslíte, že by vše bylo jinak, kdyby ve zdravotnictví panoval „normální“ režim?
Ta atmosféra tomu nepřidala, ale lékaři udělali přesto maximum možného.
V březnu dobrovolně odešel ze světa František Štěpánek, hlavní postava hnědouhelné těžařské skupiny Sokolovská uhelné. S Martinem Ulčákem si byli též velmi blízcí, v byznysu dlouhá léta úzce spolupracovali. Nakolik jej toto poznamenalo?
Zasáhlo nás to všechny a Martina zvlášť. Snad si teď společnost uvědomí, jak nebezpečné je vyvolávat hysterii kolem klimatu a že to může mít i takovéto tragické důsledky. Složité problémy je nutné řešit na základě odborných znalostí, nikoli emocí.
Dva bohatí lidé, navíc přátelé, odešli krátce po sobě. Mnohé asi napadne, k čemu jsou miliardářům peníze, když si za ně stejně zdraví nekoupí?
Pokud žijeme v tržním hospodářství a peníze jsou už z definice všeobecný ekvivalent, tak je holt potřebujeme všichni a zejména ti, kteří podnikají. Nic z toho, co Martin dělal za posledních 35 let, co jsem ho znal, ale nedělal kvůli penězům ani materiálnímu prospěchu.
On byl znám jako docela velký introvert, kde se podle vás cítil nejlépe?
Určitě doma v pražské Šárce a na našem trampském srubu, bez elektřiny a bez tekoucí vody, kde když si člověk nenaštípe dříví a nezapálí oheň v kamnech, neuvaří si ani kafe. Měl rád i Kozlovice u Frenštátu, kde obnovoval rodový grunt, který částečně restituoval a částečně vykoupil od družstva, do kterého byl tento grunt v 50. letech při kolektivizaci zemědělství nedobrovolně začleněn. Vedle rodiny dával přednost společnosti lidí, které dobře znal a mohl jim věřit lidsky i odborně, ať to byli kamarádi nebo kolegové v podnikání.
Loni v listopadu tu bylo výročí 30 let od sametové revoluce. Pokud vím, chtěli jste coby bývalí svazáčtí funkcionáři dělat pro současné studenty i nějakou přednášku „jak to tehdy bylo doopravdy“. Proč jste od toho nakonec upustili? Zalekli jste se negativní odezvy?
Asi je to ještě moc krátká doba na to, aby události staré 30 let byly posuzovány objektivně jako historie a nikoli účelově, jako politika. Kdysi jsme si i za naši naivitu a přílišnou emancipovanost vysloužili nálepku „čarodějnic“ a nejspíš nám oběma zůstane do smrti. Stačí si přečíst internetové diskuze pod jakýmkoliv článkem, kde se kdekdo k čemukoli vyjadřuje, bez elementárních znalostí, ale s o to vulgárnějším slovníkem.
Trápilo Martina Ulčáka, že pro mnohé byl vždy jen stará struktura, která se nejspíše přiživila na svazáckém majetku?
Martin žil svými vizemi a projekty. Nešťoural se v minulosti, která nejde změnit a kterou si stejně každý vykládá a komentuje po svém. Na federální úrovni byl veškerý svazácký majetek jeden účet, kde při jeho nástupu do funkce nebylo ani na výplaty. Dál to pak bylo osm podniků, ze kterých zmizel pouze jeden, a to Mladá fronta, kterou určitě nezašantročil Martin Ulčák ani já. Veškerý ostatní majetek byl na úrovni republik, se kterými Martin neměl nic společného.To, že první dva státní zmocněnci, kteří měli majetek převzít, neznali ani rozdíl mezi výsledovkou a rozvahou, nebyla naše chyba. Vše, co říkám, jsou prokazatelná a ověřitelná fakta.
Co se teď změní ve vašem životě bez Martina Ulčáka? Pracujete v jeho firmě, jezdili jste spolu na srub do Kozích hor, co z toho zůstane?
Upřímně řečeno v soukromém životě si to v tuto chvíli neumím ani já, ani řada dalších Martinových kamarádů představit. V práci to bude složité, ale musíme se oprostit od emocí a dál pracovat, už jen proto, že máme zodpovědnost za naše zaměstnance.
Myslíte, že bude mít kdo na Martina Ulčáka navázat, nebo se vše, co on vlastnil a co vybudoval, časem „rozsype“?
Martin byl obklopen řadou chytrých a schopných lidí a dal svým firmám pevné základy. V jejich čele stojí profesionálové, již budou jistě v práci, kterou začal, dál pokračovat. A věřím, že to zvládnou.
