Velký bratr tě sleduje. Nejvíc kamer je v čínských městech a Londýně

Britská technologická společnost Comparitech sesbírala data o kamerách používaných vládními úřady například k vymáhání práva ze 150 světových měst. Následně sestavila žebříček 20 míst na světě s největší koncentrací těchto kamer v přepočtu na tisíc obyvatel. Studie zohlednila také index kriminality, který by hypoteticky měl s narůstajícím počtem kamer v ulicích klesat.

Poněkud nepřekvapivě se umístila Čína, která obsadila rovnou 18 pozic z 20. Co je ovšem (možná opět nepřekvapivě) zarážející, je fakt, že zatímco popularita využívání kamerových zařízení v ulicích měst stále stoupá, jejich původní smysl, tedy zajistit bezpečnost a snížit chutě kriminálníků páchat zločiny, zaostává.

Mezi prvních pět nejhlídanějších měst se dostal Peking s 1,15 miliony instalovaných kamer – každých tisíc obyvatel Pekingu tedy sleduje přibližně 60 kamerových čoček. Následuje ho Šanghaj s milionem CCTV kamer. První dvě místa žebříčku ale obsadila v Evropě méně známá města Tchaj-jüen, hlavní město centrální provincie Šan-si, a Wu-si v provincii Ťiang-su poblíž Šanghaje. Tisíc obyvatel Tchaj-jüenu je pod drobnohledem 110 kamer.

Do dvacítky zemí se dostala pouze dvě nečínská města, a to britský Londýn na třetí příčce a indický Haidarábád na 16. místě. Mezi dvaceti nejsledovanějšími místy se nachází tři z nejlidnatějších světových metropolí. Kompletní přehled výsledků najdete zde.

Není ani tajemstvím, že více než polovina veškerých kamer ve veřejném prostoru používaných na celém světě hlídá právě v Říši středu.

Dle oficiálních čísel zveřejněných čínskou vládou v roce 2017 byly čínské ulice vybaveny 20 miliony kamer, do roku 2020 pak vláda plánovala pořídit další miliony kusů navíc. Samostatná zpráva IHS Markita, poskytovatele dat se sídlem v Londýně, uvedla, že v roce 2018 připadala jedna kamera na 4,1 Číňana, zatímco ve Spojených státech „hlídala“ jedna kamera 4,6 Američana. Do roku 2021 by měla Čína nainstalovat 567 milionů kamer a USA 85 milionů.

„Primárním argumentem, proč sledovací zařízení v uzavřených okruzích (CCTV) používat, je lepší vymáhání práva a prevence kriminality. Ale větší počet kamer s nižším indexem kriminality koreluje jen stěží,“ uvádí studie. A zrovna Čína je ukázkovým příkladem země, kde primárně o bezpečí v ulicích zřejmě nejde. Podle profesorky z Hongkong University, Severine Arseneové, hromadná instalace CCTV sice podporuje veřejnou politiku zaměřenou na drobné trestné činy ve veřejném prostoru, jako jsou krádeže a agrese, kamery však stejně nemohou zachytit zločiny, které se dějí mimo jejich záběr, jako jsou finanční zločiny a daňové úniky.

„Kamery sice mohou mít nějaký odrazující efekt, ale spíš se i díky nim zločin přesouvá mimo jejich dosah. Neznamená to, že mizí,“ řekla pro South China Morning Post.

Arseneová uvedla, že Čína do budoucna plánuje další rozšíření svého dosahu skrze kamery, včetně těch, které zvládají rozpoznávání obličejů. Panují tak obavy, že kamery schopné automatické identifikace lidí by mohly být cíleně používány na disidenty nebo etnické menšiny, nejen na hledané zločince. Podle zprávy organizace Human Rights Watch z loňského roku čínská policie a další orgány využívají v Sin-ťiangu mobilní aplikaci k identifikaci cílových skupin pro lepší dohled a monitorování Ujgurů.

S rostoucí popularitou kamer, jejich technologickým zlepšováním a zároveň klesající cenou „je nezbytné důkladně kontrolovat ty, kteří mají kamerové systémy na starosti - což v režimu, v jakém funguje Čína, chybí. Musíme zvážit možnosti zneužití, jako je pronásledování, vydírání, mazání důkazů, jakož i postupné rozšiřování rozsahu dohledu nad původní zamýšlené použití,“ dodala Arseneová.

Jen během posledních měsíců, kdy v Číně udávala tempo pandemie, se začaly objevovat příběhy jednotlivců, kteří „nachytali“ neohlášené pracovníky při montáži kamer u dveří jejích domu. Například 34letý Ian Lahiffe se po cestách vrátil do Pekingu k odsezení povinné karantény. Nově nainstalovaná kamera mířila přímo na překvapeného nájemníka. „(Mít kameru u dveří je) neuvěřitelné narušení soukromí,“ řekl pro CNN tehdy Lahiffe. „Vypadá to jako masivní sběr dat. Ani vlastně nevím, nakolik je toto legální.“