Velká Británie. Země, která ví, co nechce (ale neví, co chce…)

Festival paradoxů kolem britského unijního odcházení pokračuje. Britští poslanci se sejdou v den, kdy za normálních okolností do práce nechodí. Budou na třetí pokus hlasovat o brexitové dohodě, respektive jen o jedné části „exit package”, protože tzv. politickou deklaraci o budoucích vztazích s Unií ponechají stranou. Její znění by britská vláda do 22. května ráda při jednáních s EU pozměnila, přestože Unie deklaraci měnit nechce. Navíc formální ratifikace brexitové dohody není podle britského práva úplná, pokud parlament neschválí oba texty, tzn. brexitovou dohodu (585 stran) i politickou deklaraci (26 stran).

Theresa Mayová při dosavadních hlasováních utrpěla dvě naprosto devastující porážky, které ji dostaly do první pětky největších britských vládních parlamentních porážek. I když radikálním zastáncům brexitu z její mateřské Konzervativní strany, kteří brexitovou dohodu považují za totálně zpackanou, přinesla svou vlastní „hlavu” na talíři, na schválení dohody to nejspíš zase stačit nebude. Odhadem 25 až 30 konzervativců hodlá navzdory poslednímu tlaku některých médií hlasovat proti vlastní premiérce. Paní Mayová zkusila ve dvacetiminutovém telefonátu zlomit dokonce samotného opozičního lídra Jeremyho Corbyna, ale i na téhle adrese ztroskotala.

I ulsterští unionisté z DUP, na jejichž 10 hlasech současná vláda v parlamentu závisí, zůstavají neoblomní a dál si užívají svého okamžiku slávy. Z jejich pohledu je úplně jedno, zda bude premiérem Theresa nebo kdokoli jiný, když podle nich špatná brexitová dohoda ve svých důsledcích ohrožuje územní celistvost Spojeného království. Sluší se připomenout, že tihle severoirští „géniové” podpořili před referendem v červnu 2016 brexit a současně označili za nedotknutelný stávající režim na irsko-irské hranici, který ovšem právě brexit smrtelně ohrožuje.

Po osminásobném „ne” nejrůznějším brexitovým alternativám o středečním večeru si nejspíš britští zákonodárci dají v pondělí repete. Čas Brity brutálně tlačí a země odcházející z EU musí mít jasno o svém dalším kroku. Reálně totiž hrozí, že se Spojené království „prováhá” až k chaotickému brexitu bez dohody, a to už k 12.dubnu. Šušká se, že se mezi Labour Party a „rozumnými” konzervativci chystá nově sepsaná varianta „měkkého brexitu”, která by byla průnikem plánu jednotného trhu 2.0 a návrhu zkombinovat brexitovou dohodu premiérky Mayové s ponecháním Británie v celní unii. To by ale obnášelo požádat Evropskou unii o delší odklad brexitu s nejistým výsledkem a hlavně pak uspořádání voleb do Evropského parlamentu 23. května. A právě to je něco, co si vláda a euroskeptici vůbec nepřejí. Pak je tu samozřejmě pošilhávání po „potvrzujícím” referendu, ve kterém by se Britové měli vyjádřit k brexitové variantě schválené parlamentem. Jenže s touto cestou mají zase problém někteří labouristé. Argumentují tím, že by popřeli vlastní volební program z roku 2017 a mají pravdu… Úplně „mrtvá” není ani „myšlenka poslední záchrany”, kdy by poslanci odhlasovali stažení aktivace článku 50 Lisabonské smlouvy s cílem zabránit i tímto extrémním způsobem nejpravděpodobnější variantě „no deal”, tedy brexitu bez dohody.

Prekérní situaci v Dolní sněmovně, kdy se navzájem v brexitovém šachu drží různé skupinky napříč politickými stranami, by samozřejmě mohly vyřešit předčasné parlamentní volby. Ale i jejich uspořádání by vyžadovalo nechtěný delší odklad brexitu a navíc jejich vyhlášení není na ministerské předsedkyni, nýbrž, ouvej, na poslancích. A podle střízlivého odhadu pro vyhlášení předčasných parlamentních voleb neexistuje v Dolní sněmovně většina. I touto cestou jsme se tak oklikou dobrali zjištění, že Británie nejpravděpodobněji opustí Evropskou unii bez dohody.