Svatý týden Velikonoc: Jaké jsou v něm dny a proč se tak jmenují

Název pašijový týden vychází z biblických vyprávění sepsaných Ježíšovými apoštoly. Jde o takzvané pašije. Passio znamená v latině utrpení.

Svatý týden začíná Květnou nedělí a končí Velikonoční nedělí neboli Božím hodem Velikonočním, tedy vzkříšením Ježíše Krista. Mezi nimi je Modré pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Po tomto týdnu následuje Velikonoční pondělí jakožto druhý svátek.

Květná neděle nebo také Pašijová neděle připomíná příchod Ježíše Krista do Jeruzaléma. Pojmenování vzniklo z toho, jak jsou tento den zdobeny kostely květy, které připomínají palmové větve, kterými tehdy lid vítal Ježíše. U nás se využívají kočičky nebo vrbové větvičky. Při bohoslužbách se předčítá takzvaná pašije (z latinského Passio - utrpení), zpráva o umučení Ježíše Krista, odtud také pojmenování Pašijová neděle.

Modré pondělí je posledním masopustním pondělím. Pro křesťany byl tento den symbolem volného dne, kdy lidé nepracovali a kostely se zdobily modrým a fialovým suknem. Přívlastek „modré“ pravděpodobně vznikl z německého „blau“, to znamená v překladu nejen modré, ale také podnapilý, neschopný práce.

Šedivé úterý je také někdy nazýváno Žluté úterý. Šedivá barva nejspíše reprezentuje úklid. Hospodyně se věnovala úklidu celého domu, vymetání pavučin a prachu. Žlutá barva v křesťanství symbolizuje věčnost, ctnost, rozum, úctu, vznešenost, žárlivost a boží světlo.

Škaredé středě se také říká Sazometná středa, smetná či černá. Název Sazometná získala od toho, že se tento den vymetaly komíny od sazí. Tento den připomíná zrazení Ježíše Jidášem za 30 stříbrných, proto škaredá. S tím je spojena lidová pověra, že pokud se ten den člověk bude mračit, zůstane mu to po celý rok.

Pátým dnem Svatého týdne je Zelený čtvrtek, křesťané si v tento den připomínají Ježíšovu poslední večeři. Hospodyně uklízely a smetí se následně nosilo na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy. Jedla se také zelená jídla ze zelených surovin, například zelí, špenát nebo hrách. Ta měla zaručit zdraví na celý rok. Zeleným čtvrtkem začíná velikonoční triduum, které končí o Velikonoční neděli. Označení Zelený čtvrtek nejspíše vzniklo z německého názvu Greindonnerstag, ten v překladu znamená „Lkavý čtvrtek“ a jeho zkomolením na Gründonnerstag „Zelený čtvrtek“.

Na Velký pátek byl Ježíš odsouzen, ukřižován a následně pohřben. Podle evangelií zemřel na kříži ve tři hodiny odpoledne. Přibližně v tento čas se proto věřící scházejí k zvláštní bohoslužbě. Podle pověstí se otevíraly hory, které ukrývaly poklady, a nesmělo se nic půjčovat, aby to nepřineslo do domu smůlu. Lidé například také nesměli prát prádlo v potoce, protože se tak údajně namáčelo v Kristově krvi.

Bílá sobota se nesla ve znamení příprav na Boží hod velikonoční, připravovaly se pokrmy, nebo se pletly pomlázky. Dopoledne Bílé soboty se nese ve znamení smutku u Ježíšova hrobu, večer a v noci nastávají oslavy vzkříšení Ježíše Krista. Sobotě se říká bílá nejspíše kvůli novokřtěncům, kteří nosili bílá roucha, která jsou znakem čistoty.

Velikonoční neděle nebo Boží hod velikonoční je největším křesťanským svátkem, kdy došlo ke Kristovu zmrtvýchvstání. Lidé si nechávali posvětit jídlo, například pečeného beránka nebo mazanec, to následně sami jedli. Kus takového pokrmu by měl dostat i každý host v domě. Část posvěceného pečiva věnovali lidé například také hospodářství, aby se mu dařilo.

Velikonočnímu pondělí se také říká červené. Již tradičně už je tento den spojen s pomlázkou a koledováním. Chlapci se s pomlázkou vydávají koledovat a vyšlehat děvčata, při tom říkají velikonoční koledy či říkanky a děvčata jim za odměnu dávají malovaná vajíčka. Červená barva na kraslicích má speciální význam a značí barvu krve Ježíše Krista.