Článek
Slaninový džem, chmelíček, svatojánské ořechy, višně z Líšně, jarní mandle, smrkové želé, kdoulový sýr. Už samotné názvy netradičních delikates způsobují, že se vám začnou sbíhat sliny. Když je ochutnáte, budete překvapeni neznámou a nezvyklou, ale výtečnou chutí.
Něco místo oliv
Za výše zmíněnými produkty stojí malá firma Chuť Moravy, kterou před lety založila parta kamarádů. Důvod byl jednoduchý. Prodávali dárkové kolekce vín a chtěli pro své klienty přihodit také něco k vínu. Nabízet olivy jim přišlo triviální, navíc podvědomě cítili, že moravská vína by si zasloužila něco z Moravy. A pak dostali nápad. Zapátrali po zapomenutých dobrotách, které se dříve na venkově připravovaly a jejich „lahůdkové“ portfolio se začalo rychle rozrůstat.
Nezralé ořechy
Pojďme si pár unikátních výrobků představit. Nejznámější jsou svatojánské ořechy, které se ještě před sto lety připravovaly po celé republice. Jsou to nezralé vlašské ořechy sbírané na konci června (kolem svátku sv. Jana), které se propichují, máčejí ve vodě a nakonec nakládají do cukrového nálevu. Celé, včetně zelené slupky. Ořechy zčernají, změknou a získají příjemně nasládlou chuť. Když se pak nakrájejí na tenké plátky, hodí se k sýrům, paštikám či zvěřině.
Chmelové výhonky
Stejný princip funguje také při přípravě jarních mandlí z Hustopečí (jediná mandlová oblast u nás), které se opět trhají nezralé a nakládají do jemného, nasládlého nálevu.
A nezralý je také Chmelíček, tedy mladé výhonky chmele zavařené v kořeněném nálevu. Tento recept pochází dokonce ze 17. století a překvapí lahodnou chutí s jemným nádechem chmelové hořkosti. Z mladých výhonků smrku se připravuje smrkové želé, zatímco zelené (opět nezralé) meruňky slouží k výrobě kořeněného čatní.
Sladko slaná slanináda
Jedním z nejprodávanějších produktů je slanináda, tedy slaninový džem, který je takovou moravskou verzí oblíbené britské klasiky (Bacon Jam) a překvapí svou unikátní chutí, neboť v ní osciluje sladkost, slanost i pálivost. Navíc krásně voní a ideálně vynikne na toustu společně s pečenými rajčaty, vajíčkem či avokádem. Ale klidně ho můžete použít k pečeným bramborům či těstovinám.
Vejmrda není sprosté slovo
A konečně se dostáváme ke slíbené vejmrdě, což je staročeský doplněk masových jídel, jenž vzdáleně připomíná indické „čatní“ a vyrábí se z červených jablek a křenu. Hodí se ke grilovanému, pečenému i vařenému masu a také k zabíjačkovým specialitám.
Letošní novinou moravské firmy je kdoulová vejmrda, která před pár týdny zvítězila v soutěži Regionální potravina Jihomoravského kraje. Už podle názvu je zřejmé, že tradiční jablka nahradily netypické kdoule. Ceny skleniček jednotlivých delikates stojí tolik, jako levnější polední menu. Zákazníci si je mohou koupit zhruba od 100 do 150 korun.
Co to je vejmrda
Tradiční vejmrda se připravuje z křenu, jablek, vývaru, octa a cukru a podává se k zabíjačkovému guláši, uzenému masu či pečenému kolenu. Vejmdra může být buď ostřejší (více křenu) nebo sladší (více jablek).
Za první republiky byla oblíbená Loretánská vejmrda, která se podávala v restauracích na Hradčanech k taliánovi, kterým se proslavil v Praze žijící italský uzenář Emanuel Ugge. V Loretánské vejmrdě se místo jablek používala červená řepa. A jak vznikl samotný, poněkud neslušný název? Údajně se odvíjí od roztřepených kořínků křenu, neboť ve staré češtině mělo dnes vulgární slovo význam vrtět, pohybovat ocasem či obrůstat kořínky.
