Článek
Výzkumný tým ukázal, že vyšší míra depresivních příznaků u matky souvisí se zrychleným stárnutím mozku u potomstva. Vědci demonstrovali, že jak vysoký, tak nízký věk mozku je u dospívajících spojený se zvýšeným výskytem příznaků úzkosti a deprese. Ke vzniku deprese by tedy mohlo přispívat jak rychlejší, tak pomalejší zrání mozku.
Zjištění jsou podle vědců zásadní, protože až 40 % žen se během těhotenství potýká s příznaky deprese. Což z deprese dělá jednu z nejčastějších prenatálních komplikací. Vývoj mozku plodu je stěžejní pro formování jeho struktury i funkčních spojení, která později ovlivňují riziko výskytu neuropsychiatrických poruch.
Naděje pro léčbu covid-19?
„Předchozí výzkum, který popisuje sdílené biologické mechanismy mezi depresí a stárnutím, prokázal, že deprese může souviset se zrychleným molekulárním stárnutím. Z toho jsme predikovali, že spojení mezi depresí matek během těhotenství a úzkostí a depresivními příznaky u potomků by mohlo být, přinejmenším částečně, vysvětlené odchylkami od normativních vývojových drah mozku,“ vysvětlila Klára Marečková, první autorka studie.
Protože se struktura mozku mění s věkem, bylo potřeba nejprve tyto změny namodelovat pomocí velkého souboru dat. Vědci použili model takzvané neuroatomatomické predikce věku, který je založen na datech magnetické rezonance mozku od tisíců jedinců ve věku 6 až 89 let, k odhadu věku mozku dospělých jedinců z české prenatální kohorty. Její členové se narodili v letech 1991-1992 a vědci je sledovali více než 20 let, včetně vyšetření magnetickou rezonancí ve věku 23 až 24 let.
Terapie leukémie.
Přesvědčili se díky tomu o tom, že ne každý mozek stárne stejnou rychlostí. Zatímco někteří jedinci zažívají opožděné dozrávání mozku, může mozek jiných jedinců naopak dozrávat předčasně. „Když jsme vypočítali věk mozku našich účastníků, všimli jsme si, že zatímco jejich chronologický věk byl 23 až 24 let, věk jejich mozku se pohyboval v rozpětí od 14 do 41 let. Rozdíl mezi věkem mozku a chronologickým věkem se tedy pohyboval od minus 10 do plus 20 let,“ vysvětlila Marečková.
Vědci proto posoudili vztah mezi depresivními příznaky matek během těhotenství, rozdílem věku mozku a chronologickým věkem a symptomatologií v mladé dospělosti. To ukázalo, že u jedinců s většími odchylkami od normativního vývoje mozku, pozitivních i negativních, dochází k více příznakům úzkosti a deprese. Složitější modelování pak odhalilo, že u jedinců, jejichž věk mozku byl vyšší než chronologický věk, dokonce zrychlené zrání mozku vysvětlovalo vztah mezi mírou deprese u matek během těhotenství a mírou symptomů úzkostí a deprese u jejich potomků v rané dospělosti.
Přístroj na měření křupavosti.
„Výsledky Kláry Marečkové a jejích kolegů potvrzují, že dopad depresivních příznaků u matky během těhotenství na zdraví potomků může být dlouhodobý, a zároveň poodhalují mechanismus, který by mohl tento jev vysvětlit,“ dodala Tereza Fojtová, mluvčí brněnské Masarykovy univerzity, v jejímž institutu CEITEC Marečková bádá. „Závěry tohoto výzkumu mohou být cenným vodítkem pro lepší porozumění tomu, jak se vystavení rizikovým faktorům v prenatálním období může odrazit ve vyšší náchylnosti k neuropsychiatrickým onemocněním v dospělosti. Tento nový pohled by mohl stimulovat další výzkum na toto téma, stejně jako podpořit již probíhající úsilí o včasnou intervenci a prevenci.“
Studie vznikla jako spolupráce mezi českými vědci z institutu CEITEC Masarykovy univerzity v Brně a kanadskými vědci z Centra pro závislost a duševní zdraví v Torontu a byla publikována v časopisu Cerebral Cortex.
