Článek
Hned v počátku šíření koronaviru se stal konzultantem skupiny Covid19.cz, sdružení technologických firem, které chtěly státu pomoci s řešením epidemie. Jeho skupina také dlouhodobě propočítává klíčové číslo R. Tedy ukazatel, jak rychle se koronavirus šíří.
Jan Kulveit, expert na modelování a globální rizika z Oxfordské univerzity, už na počátku pandemie říkal: „Co se stane s koronavirem, je převážně v našich rukou a záleží na tom, co budeme všichni dělat. Není to nějaká přírodní danost.“ Platí to podle něj i dnes, když začíná druhá vlna epidemie.
Přinášíme jeho obsáhlý komentář, jak ji úspěšně zvládnout:
Po letním odpočinku se blíží druhá vlna epidemie a stav diskuze je snad ještě horší než před tou první. Čas na delší „poznámku“.
Chce to klid
Řešení situace potřebuje méně paniky a stresu, více racionality a plánování.
Klasickými stresovými reakcemi jsou podrážděnost nebo hněv, neklid, odmítnutí, bezmoc, ale i pocit hrdinství nebo nezranitelnost. Myslím že všechno z toho teď můžeme rozeznat ve veřejném prostoru, ale často i u svých blízkých a známých.
Zdůraznil bych, že jednou z oněch klasických stresových reakcí je i popření nebo odmítnutí existence problému. To může mít podobu úplného popření existence problému („covid-19 neexistuje“) nebo zlehčení mimo realitu („covid-19 je už jen klasická respirační viróza, jakou proděláváme běžně“).
Málokdy funguje snažit se jednu stresovou reakci tlumit jinou stresovou reakcí - třeba popření existence problému hněvem.
Pokud jde o covid, berme jej pokud možno věcně. Je to středně velký problém, který zhruba víme, jak řešit. Je celkem jasné, co může každý udělat individuálně, a řešení spíš nepomůže ani se bát, ani se cítit nezranitelně a nedělat nic. Obecně je to také problém řešitelný bez nějakého ohromného dramatu.
Kromě klidu bych doporučoval všechny úplně klasické rady proti stresu z populární psychologie. Například sledovat méně média a jít se projít do přírody.
Co nás čeká
Stejně jako v březnu platí, že epidemie se dají modelovat a informovaná odborná veřejnost zhruba ví, co může a nemůže nastat. Na rozdíl od března už se dá celkem dobře ukázat, že modelování docela funguje. Následující je můj odhad z poloviny května založený na známém plánu rozvolňování protiepidemických opatření.
Stejně jako před první vlnou platí, že co se stane, záleží hlavně na nás. V tom je také skrytý háček prognóz: co se stane, závisí na našich rozhodnutích. Ta jsou ale ovlivněná prognózami. Pokud pesimistická prognóza za předpokladu, že nebudeme dělat nic, nevyjde, protože něco dělat budeme, není to chyba prognózy. Podobně pokud optimistická prognóza za předpokladu, že se budeme rozhodovat kompetentně, nevyjde proto, že budeme jednat hloupě, pomalu, nebo vůbec, není to tím, že by nešlo odhadovat šíření covidu.
Často tedy dává smysl popsat spíš několik možných krajních scénářů s tím, že volba je na nás. A nejspíš nastane něco mezi.
V případě koronaviru na podzim v Česku si představte tři různé scénáře.
- Díky reakci veřejnosti, zdravotníků, pokračujícímu dohledávání kontaktů a testování se podaří epidemii zvládnout řádově stejně dobře jako první vlnu, ale s mnohem menšími ekonomickými škodami. Už v první polovině roku 2021 začne nabíhat vakcinace, a covid-19 tak bude prakticky vyřešen.
- Reakce lidí i státu bude nedostatečná, nebo dojde i k záměrnému rozhodnutí nechat značnou část populace nakazit. V takovém případě nás čeká poměrně smutný listopad a prosinec. Odhadem 2 až 20 tisíc mrtvých a značné ekonomické škody. Je naivní si myslet, že na vrcholu takové epidemické vlny pojede ekonomika na plné obrátky, obchody budou plné lidí, turisté proudit v zástupech.
- Dojde k nějaké „překvapivé“, ale možné změně situace, například ve formě dostupných rychlých testů za nízké stovky korun, které si bude každý moci vyhodnotit doma. Zaměstnavatelé budou moci masově testovat zaměstnance, školy studenty. V takovém případě dokážeme virus potlačit za cenu minimálních ztrát.
Všechny uvedené možnosti jsou zcela reálné.
Dál si představte prostor všech možných scénářů mezi tím - například situaci, kdy se dostatečná reakce dostaví, ale poněkud pozdě.
Doslova můžu citovat z jara - samozřejmě všichni chceme, aby nastalo něco v okolí scénáře „1“. Paradoxně nejpravděpodobnější je první scénář v případě, že reakce všech bude zdánlivě opět „přehnaná“, včasná a intenzivní. Na jaře jsem předpovídal, že pokud bude reakce správná, ti, kdo za ni budou zodpovědní, sklidí kritiku, když se přece nakonec nic tak hrozného nestalo. To se přesně stalo.
Je otázka, zda vláda znovu bude mít odvahu činit rozhodnutí včas, zda se najde nějaký „Roman Prymula pro druhou vlnu“ a zda veřejnost bude opět ochotná nějaká omezení dodržovat dřív, než bude situace evidentně špatná.
Výhodou oproti první vlně je, že máme víc dat, lepší léčbu, výzkum pokročil a víme, co funguje a co ne. Například naše studie (dosud nepublikováno, nyní upravujeme dle připomínek recenzentů) ukazuje, že skoro jistě není potřeba drastických omezení vycházení a není třeba zavírat obchody.
Celkově odborná literatura ukazuje, že relativně levná individuální prevence (roušky, mytí rukou, odstup, větrání, přesun ven) a relativně levná omezení (omezit velmi rizikové provozy, některé hromadné akce uvnitř, částečný přechod na home office a distanční výuka) a rozsáhlé testování a trasování a individuální karantény stačí k udržení nákazy na uzdě.
Bohužel, ač funkční kombinaci řešení víceméně známe, v médiích i na sociálních sítích často víc pozornosti poutají černobíle vyhrocené spory - situace je výtečná, nebo katastrofální, roušky ano, či ne, chytrá karanténa funguje, či nefunguje.
Mediálně je vždy atraktivní konflikt. Přitom v odborných otázkách je mnohem více shody, než jak to z široké diskuze občas vypadá.
Podobně jsou v médiích tradičních i sociálních atraktivní nějaké nové překvapivé názory a extrémní stanoviska. Když si porovnáte tenhle text s tím, co jsem psal v březnu, zjistíte, že jsou si velmi podobné. Kdybych si vymyslel něco kontroverzního nebo překvapivého, bylo by to mnohem atraktivnější. Třeba: proti nákaze stačí jednoduchý přírodní prostředek - pomazat si hlavu lejnem, říká expert! Mnohem zajímavější než dokola opakovat roušky, ruce, odstup, větrat, opatrnost…
Atraktivní jsou i názory a zprávy, které „rezonují“ s panikou: „Dnes nejvyšší počet nakažených!“, „Pili brčkem z jednoho kýble!“, „Covid je běžné onemocnění, na které skoro nikdo neumírá!“
Co dělat osobně:
- Stejně jako na jaře doporučuji ke koronaviru nečíst poslední zpravodajství a ignorovat naprostou většinu diskuzí na sociálních sítích.
- Základní doporučení dávají pořád smysl a ve skutečnosti se od jara moc nezměnila, jen se mírně změnily jejich váhy:
- Předejděte kontaktu s lidmi, kteří mají teplotu, kašel, bolesti hlavy, ztrátu čichu nebo jiné příznaky.
- S příznaky prosím nechoďte mezi lidi.
- Kvalitně si myjte ruce.
- Udržujte odstup například ve frontách.
- Vyhněte se nejrizikovějším situacím: uvnitř, mnoho lidí, lidé, kteří mluví, nebo zpívají či křičí.
- Roušky snižují pravděpodobnost nákazy a chrání vás i ostatní.
- Necestujte do rizikových oblastí, pokud nemusíte.
Důležitá věc k rouškám: Dnes jsou snadno dostupné respirátory FFP2 i chirurgické roušky. Prosím nakupte si je a nakupte je třeba i příbuzným. „Samo-domo“ ušité roušky byly geniální řešení v březnu, ale není důvod zůstávat u bavlny.
Druhá důležitá věc k rouškám: Najděte si něco, co vám zároveň sedí a dá se přes to dýchat. Pokud některé lidi roušky dusí nebo jsou jinak extrémně nepohodlné, v mnoha případech má problém podobné řešení jako boty, které tlačí: stačí koupit něco, co sedí a v případě roušek má dostatečnou prodyšnost.
K polarizované debatě kolem roušek a svobody bych řekl asi jen to, že to ukazuje, že zpolitizované téma boje se dá udělat naprosto z čehokoli.
Je zjevné, že nosit ve vnitřních prostorách roušky je otrava, ale je to menší otrava než třeba přijít o práci nebo umřít. Jediný „problém“ na tom je, že svým nošením roušky často spíš chráníte ostatní.
Co dělat kolektivně
Mnoho změn vyžaduje určitou koordinaci, ale rozhodně nevyžaduje státní zákazy a příkazy. Doporučil bych:
- Kdekoli to jde, scházejte se venku: v parcích, na zahrádkách podniků, na procházkách…
- Provozovatelé restaurací a podniků by se měli snažit maximálně prodloužit sezonu, kdy se dá se sedět venku, a nakoupit ohřívače, deky, plachty… Pro zatraktivnění takového pobytu hostům.
- Zhruba od října bych doporučoval neplánovat hromadné akce uvnitř. Přežití kultury by měl stát podpořit tím, že postižené podpoří finančně. Pokud už nějaké akce plánujete, počítejte s rostoucím rizikem zrušení.
- Podceněným aspektem prevence je větrání a výměna vzduchu v místnostech. Firmy by měly investovat do větrání a čističek vzduchu.
A na závěr?
Nepropadejme panice. Volba mezi tím, jestli v Česku bude mít covid-19 následky asi jako „horší chřipka“, nebo mnohem horší pro lidi i ekonomiku, je v našich rukou.
První vlnu v Česku víceméně na začátku udusila velmi rázná a drahá opatření. Můžeme si ale být poměrně jistí, že kdyby se nedělalo nic, výsledky by byly katastrofální.
Druhou vlnu můžeme ustát levněji s menšími omezeními.
Vyžaduje to ale rozumný, snad až emocionálně chladný přístup. Je jasné, že problém existuje: Na covid teď na světě umírá jeden člověk zhruba každých 15 sekund. Má dočasné řešení: V mnoha zemích na covid neumírá nikdo a zároveň se jejich ekonomika nikam nepropadá. Má nejspíš i trvalé řešení: případné třetí vlně už velmi pravděpodobně zabrání vakcína.
