Vede největší onkologický institut v zemi. „Babišovo“ centrum by pomohlo, říká

Český onkologický institut je snem premiéra Andreje Babiše. Prevence rakoviny se stala silnou součástí jeho předvolební kampaně, minulý týden navíc Evropská komise schválila český Národní plán obnovy, který má podpořit rozvoj České republiky 180 miliardami korun. A významná část těchto peněz má padnout právě na nový národní onkologický institut. Chybí k tomu ale jedna podstatná věc – souhlas České onkologické společnosti.

Profesor Marek Svoboda řídí brněnský Masarykův onkologický ústav, dosud největší takovou instituci v České republice. Když Babiš na konci června představil projekt výstavby Českého onkologického institutu v areálu Vinohradské nemocnice, na pódiu s ním nestála předsedkyně České onkologické společnosti Jana Prausová, ale právě onkolog Svoboda. Babišův plán totiž na rozdíl od profesorky Prausové podporuje.

Vláda představila Národní plán obnovy, v rámci kterého má Česko z peněz Evropské unie vybudovat projekty za 180 miliard korun. Významná částka přes 8,5 miliard má jít na onkologickou prevenci a léčbu. A z toho velká část, asi 5,7 miliard, na vybudování úplně nového Českého onkologického institutu. Je to správný způsob, jak rozvíjet českou onkologii?

Já tu myšlenku, se kterou přišli pražští kolegové, podporuji. Ostatně jsem ředitelem dosud jediného takového ústavu v Česku, takže dobře vím, že tento princip organizace onkologické péče přináší výhody jak pro zaměstnance, tak zejména pro pacienty. A o ty tady jde na prvním místě.

Současně umožňuje větší provázanost výzkumu s klinickou praxí a rychlejší zavádění inovací do péče. Takto mohou specializované ústavy pomáhat rozvoji svých oborů. Masarykův onkologický ústav je od svého vzniku průkopníkem nových metod a postupů do diagnostiky a léčby nádorových onemocnění.

Jak konkrétně může vznik nového národního institutu pomoct ostatním onkologickým centrům?

Například tím, že bude kvalitní česká onkologie více vidět na mezinárodním poli. Bude-li v Česku další velké centrum, může to pomoci přinést větší množství klinických studií. Nadějné léky se tak dostanou dříve k našim pacientům. Více než 10 procent našich nově diagnostikovaných pacientů je léčených v rámci klinických hodnocení, což je ve světě uznávaná známka toho, že se pacientům dostává té nejmodernější inovativní péče. Toto číslo by přitom mohlo být vyšší.

Bohužel, jsme malá země a ne všechny farmaceutické společnosti organizují klinická hodnocení v Česku. Kdyby zde bylo více velkých pracovišť, která dokáží zařadit významné procento svých pacientů do klinických studií, jistě by to přesvědčilo více společností k realizaci svého klinického výzkumu u nás, a to nejenom v Brně a Praze, ale i v dalších centrech. Aby to však bylo možné, potřebujete mít k tomu v daném centru zázemí.

V roce 2001 u nás vzniklo vůbec první Oddělení klinického hodnocení v České republice, i díky němu máme tak vysoké procento pacientů ve studiích a můžeme sami takové studie navrhovat a realizovat. Kapacita našeho centra již nestačí. I proto chceme vybudovat nové Centrum inovativní péče.

V diskuzi o Národním onkologickém institutu se střetávají dva názory. Buď je to jedno samostatné pracoviště, jako je Masarykův onkologický ústav v Brně, nebo onkologická péče rozprostřená mezi mnoha nemocnicemi nebo odděleními, jako to funguje v Praze. Jaký je váš postoj?

V první řadě chci říct, že stejné kvality onkologické péče a stejného léčebného výsledku se dá dosáhnout i na onkologických pracovištích ve „všeobecných“ nemocnicích, ať už fakultních nebo krajských. V ústavech specializovaných na onkologii se toho však dosahuje snadněji. Všichni tam mají onkologii na prvním místě, všichni mají jeden zájem. Lépe se organizuje plánování investic, mezioborová spolupráce, celoživotní vzdělávání zdravotníků a další věci.

Pacienti navíc ocení, že se pro ně vše odehrává na jednom místě. Pečují o ně odborníci, kteří se specializují na onkologickou problematiku, bez ohledu na svou odbornost. Týká se to nejenom lékařů, ale i zdravotníků zapojených například do podpůrné péče, tedy psychologů, odborníků na výživu, bolest, a tak dále. Pacienti při hospitalizaci nebo v čekárnách nachází snáze pochopení i od ostatních pacientů, neboť všichni tam jsou se stejným problémem. To je skutečně významná přednost tohoto principu organizace onkologické péče. Na druhou stranu, vysoce specializované ústavy nemohou pokrývat zcela všechnu péči, proto musí a vždy budou muset spolupracovat s ostatními nemocnicemi. Je to ale vzájemně výhodná spolupráce. Stejně tomu tak je i v případě Masarykova onkologického ústavu.

Můj postoj je tedy takový, že pokud má v Praze vzniknout nový onkologický ústav, jako máme v Brně, ze všech výše uvedených důvodů toto podporuji. Na druhou stranu, stavěl bych ho při některé z velkých fakultních nemocnic. Mimochodem, když vidím stav většiny fakultních nemocnic v Praze, tak si myslím, že by se spolu s takovým onkologickým ústavem mohla postavit i nová fakultní nemocnice. Ale i tom se v Praze léta jenom mluví.

Nový institut podle Národního plánu obnovy počítá s 1800 zaměstnanci. Je vůbec reálné sehnat v Česku tolik odborníků?

V první řadě je nutné tuto otázku položit autorům toho konceptu. Já netuším, jak vzniklo toto číslo. Případně si chvíli počkat. Pokud vím, v současnosti se zpracovává studie proveditelnosti, která se jistě dotkne i této oblasti, neboť je to skutečně jedna z klíčových věcí. Onkologie vyžaduje multidisciplinární přístup a kvalitní odborníky ve všech profesích.

Já mohu popsat, jak získáváme zaměstnance u nás, byť naše situace je jiná. Přece jenom zde působíme již více než 85 let a v řadě profesí si zaměstnance sami vzděláváme. Důležité je si uvědomit, že naprostá většina péče o dospělé pacienty se solidními nádory se ve specializovaných onkologických ústavech, a to všude na světě, odehrává plánovaně. To umožňuje takovou organizaci práce, která většinu péče soustředí do běžných pracovních hodin. Ano, operujeme v noci. Ano, přijímáme pacienty k hospitalizaci kdykoliv v průběhu 24 hodin. Ale nevyžaduje to takové nasazení, jako v nemocnicích s urgentními příjmy. Právě toto a úzká specializace jsou jedny z našich největších předností, pro které nás zaměstnanci vyhledávají.

Takže zájem o práci v novém institutu bude podle vás velký?

Může to tak být. Významná část z nich přijde proto, že jim pracoviště nabídne větší uplatnění v onkologické problematice. Ale nemalou část budou tvořit ti, kteří již nechtějí být tak intenzivně zapojení do nočních služeb.

Bude to velká komplikace pro nemocnice v Praze, které přijdou o personál?

To skutečně netuším, to by měla pomoci zodpovědět studie proveditelnosti. Pokud bude vše dobře připraveno a budou-li pokračovat příznivé podmínky pro financování nemocnic, problémy nemusí nastat. V první řadě Český onkologický institut v Praze jistě nezačne plný provoz ihned, rozvoj bude postupný, optimálního dosáhne možná za 5 až 10 let.

Dále je nutné si uvědomit, že dnes je jen v Praze poskytována onkologická péče v 11 různých nemocnicích, z nichž osm, včetně protonového centra, je sdruženo ve třech komplexních onkologických centrech. Takový rozsah jistě nebude nutný a až se zprovozní Český onkologický institut, část odborníků může do něj přejít.

A v neposlední řadě, a to říkám i na základě naší zkušenosti, bez úzké spolupráce s některou z velkých pražských fakultních nemocnic to nepůjde. Má smysl integrovat, ale ne všechno. Víte, osobně si myslím, že největší „konkurencí“ pro nemocnice nejsou ostatní nemocnice, ani odchod odborníků na „Západ“, ale sektor soukromé ambulantní péče, zejména specializované. Češi patří mezi rekordmany v Evropské unii v počtu návštěv u doktorů. Tento systém navíc není nijak zásadně regulován a generuje další zátěž, včetně nemocnic. Ambulantní lékaři nemají žádnou „povinnost“ se podílet na zajištění akutní péče mimo běžnou pracovní dobu. Ještě před covidem šly vyšší peníze na ambulantní péči než na nemocniční. Já rozhodně nechci někomu brát peníze. Česko vydává na zdravotnictví mnohem méně, než je průměr Evropské unie. Je potřeba do nemocniční péče, bez ohledu na zřizovatele, peníze přidat. Jinak nám budou zaměstnanci odcházet a nebudeme atraktivní pro nové. Naštěstí se to v poslední době děje.

Stačí České republice jedno takové specializované centrum v Brně a druhé v Čechách? Hodně se mluví o Karlovarském kraji, který jako jediný nemá žádné onkologické centrum.

Nestačí. Mělo by být v každém kraji. Přibližně jedna čtvrtina onkologických pacientů se od nás bohužel nemůže dozvědět zprávu, že je vyléčíme… Dozvídají se, že léčba bude jejich celoživotní záležitostí. Oni tráví v nemocnicích v podstatě celý zbytek svého života. Všichni máme pouze jeden čas a ten je drahý. A pokud ještě dostáváte onkologickou léčbu, ať už jenom zajišťovací na půl roku nebo po celý zbytek života, tak vás to minimálně unaví. Vždycky bude potřeba dobře vybavených onkologických pracovišť v krajích a regionech.

Je důležité si uvědomit, že to není jenom o počtu obyvatel daného regionu. Dostupnosti péče mohou bránit i jiné bariéry. Například dopravní síť. Je něco jiného bydlet v Praze nebo Brně, a něco jiného je jet si pro onkologickou péči v hornaté nebo příhraniční oblasti. Já sám pocházím z Valašska, dojet 40 kilometrů může být o několika přesedáních, řada spojů jezdí řídce. Přitom rakovina se nejčastěji vyskytuje u starších lidí. Jejich děti pracují mimo své rodiště, nemohou rodiče vozit každý týden.

V tomto směru je Karlovarský kraj ve velké nevýhodě. Dostupnost k inovativním lékům je tam jedna z nejnižších. Od pacientů vím, že dojet si do Plzně pro inovativní léčbu může být i o dvou hodinách cesty tam a zpět. To je špatně. Přestože Karlovarský kraj teď nejspíš není úplně připravený pro to, aby tam bylo komplexní onkologické centrum, jsem přesvědčen, že se tam musí vybudovat. Tamní lékaři ho chtějí, pacienti potřebují.

Brněnský Masarykův onkologický ústav v tuto chvíli udává krok, například ve výzkumu. Nebojíte se, že se vznikem Českého onkologického institutu ztratíte výsadní postavení? Nebojíte se konkurence?

Vůbec ne. O pacienty ani odborníky nepřijdeme. A v rámci sítě českých onkologických pracovišť to bude vždy o spolupráci. A pokud máte nápady a projekty, financování se pro ně určitě i v budoucnosti najde.

V Národním plánu obnovy se píše, že v době vrcholící epidemie covidu se úzká profilace Masarykova onkologického ústavu ukázala jako velmi výhodná. V čem konkrétně ta výhoda spočívala? Je i toto důvod pro stavbu nového samostatného onkologického institutu?

To je z mého pohledu rovněž důležitá věc. Existují-li v systému poskytovatelé zdravotní péče, kteří nejsou tolik ohroženi v případě, že dojde k přetížení systému náhlou a masivní událostí, jakou byla například pandemie covid-19, tak to může být výhodou právě pro vyrovnávání se s následky takové situace. Pokud například náš ústav, který s ohledem na svou specializaci ani nemůže být součástí pandemického plánu, mohl pomoci v onkologické léčbě pacientům z jiných nemocnic. Podobná situace nastala i v případě preventivních prohlídek, kde jsme dokázali mezi pandemickými vlnami navýšit kapacitu. Na tom přece není nic špatného pro nikoho.

Hodně se mluví o tom, že nejdůležitější je prevence, screening. Národní plán obnovy přisoudil pro screening a jeho rozvoj rozpočtovou kapitolu 400 milionů. Není to málo?

Nejsem autorem této kapitoly, tedy nemohu se vyjádřit k tomu, zda ta částka je málo, či mnoho. Netuším, jaký je s ní záměr. Předpokládám však, že tyto peníze najdou své využití. Je potřeba udržet kvalitu stávajících screeningových programů a rozvíjet nové, například screening karcinomu plic, o který se nyní snaží profesorka Martina Koziar Vašáková.

Rovněž předpokládám, že Národní screeningové centrum, a to i ve spolupráci s naším plánovaným Centrem onkologické prevence, bude zkoušet nové metody, které by mohly přiblížit screening nádorů blíže k občanům. Například se může jednat o různé samoodběrové sady nebo vyšetření proveditelná v ambulancích praktických lékařů. To všechno něco stojí.

Co všechno se skrývá pod pojmem primární prevence?

Prevence dokáže zabránit „zbytečným“ úmrtím na rakovinu. Zatímco ta sekundární, tedy screeningy, je o tom zjistit nádor včas, kdy se dá vyléčit, ta primární má za cíl nádoru zcela předejít. Prevencí je možné předejít více než polovině úmrtí na rakovinu, primární prevence má na tom hlavní podíl. Primární prevence je hlavně o zdravém životním stylu. Znamená, aby lidé nekouřili. Kdyby se nekouřilo, klesne úmrtnost na rakovinu zhruba o 30 %. Když se výrazně omezí pití alkoholu, může úmrtnost na rakovinu klesnout o dalších 10 až 15 %. Když se budou lidé více hýbat, tak o dalších minimálně 5 %, a tak dále a tak dále. Primární prevence dnes není moc rozvinutá a standardizovaná. Česká republika má velmi nízkou zdravotní gramotnost v oblasti primární prevence. Občané České republiky mají velké množství rizikových faktorů. Vezměte si, jak velká část populace je obézní, kolik lidí u nás kouří.

To chcete změnit v Centru prevence, které má vyrůst v Masarykově onkologického ústavu?

Naše Centrum prevence, samostatná budova, která bude stát místo bývalé transfúzní stanice, bude mít čtyři velká oddělení. První oddělení je o primární prevenci. Zde budou například specialisté na výživu a metabolismus, pohyb, závislosti. Kromě vyšetřoven, včetně zátěžové, bude vybaveno tělocvičnou, abychom mohli lidem ukázat, jak správně cvičit, a to i s ohledem na jejich ostatní nemoci.

Další oddělení bude věnované sekundární prevenci, screeningovým vyšetřením. Třetí oddělení bude o lékařích a sestrách, kteří budou provádět preventivní prohlídky. Čtvrté oddělení bude o genetickém poradenství. Takto koncipované centrum prevence bude mít ambice zvýšit zdravotní gramotnost našich obyvatel v oblasti prevence, ale i zvýšit počet občanů, kteří se budou preventivních programů účastnit.

Kolik nových zaměstnanců budete potřebovat?

Některé provozy budoucího centra prevence již máme. Ostatně v roce 2006 v našem ústavu vzniklo jako samostatné oddělení Centrum prevence, dosud jediné v České republice. Chceme však jistě navýšit jejich kapacitu. Celkově počítáme se zhruba 40 novými zaměstnanci. Největší problém předpokládám v oblasti primární prevence. Zde počítáme s odborníky mimo zdravotnické profese.

Věřím v dobrou spolupráci s Masarykovou univerzitou. Do primární prevence chceme dostat absolventy i z jiných fakult. Na primární prevenci, na poradenství, mohou jít například absolventi Fakulty sportovních studií nebo některé obory z Fakulty sociálních studií. Odborník na pohybové aktivity zná anatomii lidského těla, zná fyziologii, fungování metabolismu, takže může být zapojen i do primární prevence.

Kromě centra prevence budeme stavět i objekt Centra inovativní a podpůrné péče. Zde předpokládáme potřebu dalších asi 20 nových zaměstnanců. Z nich polovina budou zdravotníci.

Letos jste otevřeli zrekonstruovaný Bakešův pavilón, chystáte stavbu nových budov. Jak důležité je z vašeho pohledu to, jak prostředí onkologického centra vypadá?

Velice důležité. Přívětivé prostředí se lépe vytváří, když se budují nové prostory a dopředu se s tím počítá. Každý onkologický pacient si prochází minimálně na začátku těžkým obdobím. Není dobře, když se máte v takovém stavu pohybovat v prostředí, které ve vás prohloubí úzkost a smutek.

Pro naše připravované nové budovy jsem čerpal inspirace v zahraničí, například onkologický ústav NKI v Amsterdamu nebo Samsung Medical Center v Soulu. A dotvářím je ve spolupráci s architekty našich studií a projektů a s pedagogy a studenty Fakulty výtvarných umění a Fakulty architektury VUT v Brně.

V materiálech k národnímu plánu pro rozvoj onkologické prevence se operuje s různými čísly, jednou se mluví o 826 milionech pro Masarykův onkologický ústav, jindy o miliardě. Proč se čísla liší?

Primárně počítáme s jednou miliardou korun, která zahrnuje DPH. Občas se v těch materiálech objeví částky bez DPH, proto vzniká ten rozdíl. Předpokládáme, že cca 400 milionů půjde na výstavbu Centra inovativní a podpůrné péče a 600 milionů do výstavby a vybavení Centra prevence.