Článek
„V akci jsou pásové či kolové roboty, také s nohama pavouka či drony. O dva drony ale vědci už přišli, v jeskyni se zřítily,“ řekl Tomáš Báča z katedry kybernetiky.
Vědci se takto připravují na další kolo americké soutěže, v níž pomyslné přeživší jedince či jejich předměty v jeskyni robotické systémy budou takto vyhledávat. „Úkolem je pomocí mobilních, pozemních či létajících robotů autonomně nalézt nějaké objekty zájmu, například helmu či horolezecké lano, případně přeživší ztracené v jeskynních systémech,“ uvedl Báča.
Robota vědci vyšlou do jeskyně, robot je schopen sám jet či letět jeskyní, aniž by do něčeho narazil, vytvořit 3D mapu prostoru, vyhledat přeživší a vrátit se zpět. Informaci, kde přesně se přeživší nachází, pak předá záchranářům.
„Jeskyně se může třeba zbortit. Zavalí se nějaká chodba, odhalí se nová. Místo je pro člověka nebezpečné. Robot dokáže prostory přejít či přeletět, a záchranářům přesně říct, zda a kde se přeživší nacházejí,“ uvedl Báča.
Při testech s roboty do jeskyně chodí člověk, aby případně mohl nad robotem převzít kontrolu, kdyby se něco dělo. Přesto vědci od pondělí, kdy v jeskyni autonomní systém testují, přišli o dva drony. „Jeden se zamotal do lan, které tam k nějakému účelu mají jeskyňáři, neviděl je a spadl. Se druhým jsme zkoušeli vertikální průlet jeskynním komínem. Poprvé to bylo bez problémů, vrátil se, podruhé jsme ho ale ztratili z dohledu, pak se ozvala rána a dron spadl dolů. Nezbylo z něj skoro nic,“ uvedl Báča.
Dron je přitom schopen jeskyní sám proletět rychleji než člověk. „Testovali jsme třeba, jak daleko je dron schopen v jeskyni doletět na jednu baterii. Uletěl 250 metrů, kdy se sám navigoval a jeskyni mapoval. Letěl asi metr za sekundu. Ono se to nezdá nijak rychle, ale já, když jsem za ním šel, jsem měl v tom jeskynním terénu co dělat, abych mu stačil,“ řekl Báča.
Testování autonomního systému může mít i podružný efekt, a to, že v jeskyni roboti objeví něco nového. „Neděláme si ale iluze, že bychom nalezli třeba novou chodbu. Jeskyně je hodně prozkoumaná,“ doplnil Báča.
Býčí skála leží ve střední části Moravského krasu mezi Adamovem a Křtinami. Je mezinárodním pojmem zejména pro archeology a historiky. Badatel Jindřich Wankel v ní v roce 1872 objevil obětiště ze starší doby železné, na němž našel asi 40 lidských pozůstatků. Podle jeho tehdejší teorie šlo asi o rituální pohřeb velekněze spojený s lidskými oběťmi. Současní vědci se ale domnívají, že Býčí skála byla před staletími spíše významnou svatyní. Název dostala podle bronzové sošky býčka, kterou v ní Wankel objevil.
