Článek
Meteorit tvořený pevnými částicemi dopadl do Austrálie v 60. letech minulého století. Prvenství ve stáří však patří zrnkům hvězdného prachu ukrytým v kosmickém tělese.
Podle prvků, které objevili rozborem částic hvězdného prachu, vědci zjistili, jak dlouho nalezený materiál putoval vesmírem. Jeho galaktická pouť trvala řádově miliardy let. Z těchto údajů pak odvodili stáří vzorků. Deset procent zrn bylo starší 5,5 miliardy let. Pro srovnání – stáří naší planety je 4,5 miliardy let a stáří Slunce 4,6 miliardy let.
Murchisonský meteorit, nazvaný podle místa nálezu v jihovýchodní Austrálii, se kromě stáří vyznačuje i jinou výraznou vlastností, a to zápachem. Tým vědců z USA a Švýcarska ho přirovnává ke zkaženému arašídovému máslu. Při výzkumu v oblasti ho cítili i lidé, kteří s meteoritem nepřišli do kontaktu. Úlomky tělesa, jehož původní hmotnost se odhaduje na 100 kilogramů, se nacházely na území o rozloze 13 kilometrů čtverečních. Do oblasti dopadly v roce 1969.
Podobně byly cítit i vzorky, které vědci získali z vnitřku meteoritu. Jeho fragmenty nejprve rozdrtili na prášek, až vznikla zapáchající kaše. Tu následně rozpustili v kyselině, čímž izolovali hvězdný prach – cíl výzkumu. „Je to jako pálit kupku sena, abyste našli jehlu,“ popisuje analýzu profesor Chicagské university Philipp Heck.
Tento prach, který vědci nazývají presolární zrna, uvolňují do vesmíru zanikající hvězdy v závěrečné fázi své existence. Částice starší než Slunce se pak seskupují do nových hvězd, planet měsíců a meteoritů.
Při zkoumání Murchisonského meteoritu vědci analyzovali 40 presolárních zrn, prvních, která kdy někdo v horninách Země nalezl. Zrna hvězdného prachu téměř nikdy na Zemi nevydrží v původní podobě, protože ho transformují pohyby zemských desek, vulkanická činnost a další geologické procesy.
Stáří těchto vzácných zrn badatelé určili tak, že změřili, po jakou dobu byla vystavena kosmickému záření. Tento proud energetických částic putuje naší galaxií a proniká při tom pevnou hmotou, s níž reaguje, a tak ji přetváří.
