Článek
Mláďata, která v průchozím výběhu doplňuje 19 dospělých jedinců, už nyní opouštějí bezpečí vaku samic. Zahradě se daří odchov klokanů každoročně, chov prosperuje, řekl dnes ČTK hlavní zoolog Kamil Čihák.
„U klokanů je problém, že my nikdy nevíme, kolik vlastně máme mláďat. To je jediný druh, u kterého si nikdy nejsme jistí, protože jak je známo, tak oni mají zvláštní březost. Mládě se rodí v hodně nevyvinuté formě po nějakých 30 dnech, vleze si do vaku a pak se přisaje k bradavce a roste. Tím pádem my nejsme schopní na samici poznat, jestli mládě tam je, nebo není, protože to má pár centimetrů. Teď momentálně předpokládáme, že tady je deset mláďat, ale krk bych za to nedal,“ uvedl Čihák. Mláďat podle něj bude pravděpodobně více, ve vaku zůstávají až 40 týdnů.
Původní skupinu klokanů ošetřovatelé získali v roce 2004 od kolegů z britské zoo Woburn. Všechna zvířata měla klasické zabarvení, nebyl mezi nimi jediný albín. Z 213 mláďat, která se od té doby ve zlínské zoo narodila, jich přitom už 20 bylo bílých, uvedla mluvčí zoo Romana Bujáčková.
Podle Čiháka je gen pro bílou barvu v populaci klokanů rudokrkých přirozeně rozptýlený. Aby se mohl narodit albín, musejí se spářit dva jedinci, kteří zmíněným genem disponují. „I samice, které jsou tmavé, mohou mít bílá mláďata,“ řekl zoolog.
Klokani rudokrcí patří mezi středně velké druhy klokanů. Svůj název dostali podle narudlého zabarvení na plecích a krků, jejich původní domovinou je Tasmánie a jihovýchodní Austrálie. Klokani nepatří mezi náročná zvířata. Stačí jim dostatek potravy, jsou dobře odolní i teplotním výkyvům. Jejich srst je totiž velmi hustá, takže snášejí i chladnější počasí. Žijí většinou v malých rodinných skupinkách, které však nemají žádného vůdce. Jejich potravu tvoří výlučně traviny a byliny.
