Článek
Karla Batelku na pamětní desce ale lidé nenajdou. I přesto jeho jméno starostka Petra Hanáková na slavnostním odhalení připomněla. Palubní střelec 311. československé bombardovací perutě RAF byl v roce 1942 sestřelen, zajat Němci a vyslýchán. Válku přežil a zemřel ve věku 86 let v roce 2006. Jeho fotografie, dopisy rodině i od britské premiérky Margaret Thatcherové nyní schraňuje jeho neteř Marie Rousová.
„Drazí rodiče! Doufám, že můj dopis vás zastihl všechny pohromadě a v plném zdraví. Před sedmi týdny jsem se vrátil ze zajetí do Anglie. Jsem velice zesláblý a mám bolesti hlavy, jinak jsem zdráv,“ napsal Batelka svým rodičům a sestře, kteří se tak po šesti letech dozvěděli, že žije. O letce se teď zajímá i kronikářka obce. Podle Rousové je to dobře, protože se o jeho příběhu mnoho neví.
Batelka se na počátku války zapojil do odboje a brzy musel odejít do exilu. „Maminka vzpomínala, že jednou přijel domů, dlouze si o něčem špitali s dědou a pak se ráno tak zvláštně loučil, a pak už nebyl. Nikdo o něm nic celou dobu nevěděl,“ popsala Rousová. Z Polska se dostal do Francie. Stal se příslušníkem Cizinecké legie, ale také se ještě jako pěšák zúčastnil bojů ve Francii. S posledními českými jednotkami se pak přes Gibraltar přeplavil do Anglie. Přihlásil se k letectvu a po vyškolení se stal střelcem RAF.
Při náletu na německé Brémy v roce 1942 byl jeho letoun sestřelen a v Holandsku havaroval. Z šestičlenné posádky přežili tři, kteří strávili zbytek války v zajateckém táboře. Batelka byl odsouzen za velezradu a od popravy jej zachránil 16. duben 1945, kdy tábor osvobodili Američané. Z Německa odletěl do Anglie, kde prošel zdravotní rehabilitací a léčením a v září se vrátil domů a setkal se se svou rodinou. „Objevil se ráno, během chvilky to věděla celá dědina a do večera tady vyhrávala muzika,“ líčí vzpomínky své matky dnes devětašedesátiletá žena.
Po roce 1948 byl propuštěn z armády a živil se jako administrativní síla. „Degradovali ho, dost těžce to nesl a tvrdil, že ho sledují. Hrozně se bál, proto třeba nechtěl mluvit anglicky. Trpěl pocitem, že na něj někdo donáší. Na rodinných setkáních se o jeho minulosti moc nemluvilo. Chtěl zůstat v Anglii, ale vrátil se kvůli rodičům, myslel si, že bude jezdit tam a zpátky do Česka. Letěl tam nakonec jen jednou, když se vdávala královna. Po uzavření hranic mu zatrhli i psávat si s těmi, kterým se podařilo emigrovat. Sedával doma, luštil křížovky, kromě práce nikam nechodil, byl hrozně uzavřený,“ uvedla.
Neteř pro něj v 70. letech tajně přepisovala válečné vzpomínky, Batelka pak svoje paměti vydal začátkem 90. let v sešitu nazvaném Z bombardéru za mříže. V roce 1991 se také dočkal rehabilitace a kromě vrácení všech vyznamenání byl povýšen do hodnosti plukovníka. „Nesnášel, když mu někdo pomáhal, naznačoval pokročilejší věk. Když mu manžel chtěl pomoct s kufrem, dva dny byl uražený a nebavil se s námi. Byl tvrdohlavý, což měl prý po dědovi havíři, který prošel Piavou,“ dodala Rousová.
Konec druhé světové války si připomínají i další obce v Mikroregionu Kahan. Například v Babicích boje mezi Němci zakopanými v lese a Sověty vyhnali místní obyvatele do staré štoly Dědičná v blízkosti dolu Ferdinand. Ve tmě a bez dostatku jídla a pití tam zůstali dvanáct dní. Dveře štoly se otevřely až 8. května 1945.
