Článek
Pro advokátní praxi se Honzík rozhodl v polovině devadesátých let. Jako příslušník Vězeňské služby by odcházel do důchodu v 55 letech. „Nejsem typ člověka, který by chtěl zahálet,” vysvětluje Honzík, proč se rozhodl pro tento krok.
První spor, jenž se týkal jeho bývalého zaměstnavatele, začal řešit v roce 2013. Jednalo se o 150 přesčasových hodin, které příslušníci Vězeňské služby neměli zaplacené. Plzeňský advokát uspěl a v roce 2015 byl soudní spor ukončen.
Na Zdeňka Honzíka se poté obrátila se stejným problémem asi desítka dalších věznic, celkem zastupoval na 1400 lidí.
V roce 2016 se pak po této zkušenosti na Honzíka obrátily přímo vězeňské odbory. Ty usilují o změnu praxe, při níž se přestávky na oběd nezapočítávají do pracovní doby. „Věděl jsem, že existuje rozsudek Městského soudu v Praze na Policii ČR, kde zastupoval policistu JUDr. Hrnčíř,” upozorňuje Honzík na obdobnou kauzu.
Dnes zastupuje Honzík na 350 příslušníků Vězeňské služby - z Plzně, Kynšperku nad Ohří, z Prahy a Drahonic, další káznice se chtějí přidat.
Advokát považuje za svou velkou výhodu detailní znalost prostředí věznic.
