Článek
„Oba historici dělali přesně to, co mají historici dělat, když dějiny doženou přítomnost: třeba se jim věnovat ze všech sil, a ne utéci před nimi do archivů, i když na odstup není čas ani místo,“ napsal v dnešním nekrologu Lidových novin bývalý politik Petr Pithart, který s Otáhalem od roku 1975 pravidelně spolupracoval. Podle něj možná oba autory uchránila od trestu i zbytková solidarita mnoha lidí a institucí: „Texty v knize kompromitovaly půlku Prahy,“ podotkl Pithart.
Otáhal se narodil 9. června 1928. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracoval mimo jiné jako vědecký pracovník Historického ústavu ČSAV a řídil oddělení novodobých československých dějin. Mezi jeho díla patří například publikace Sto studentských revolucí, Podíl tvůrčí inteligence na pádu komunismu, Ferdinand Peroutka muž přítomnosti nebo Deset pražských dnů. 17.-27. listopad 1989.
V 60. letech se jako člen KSČ podílel na reformním procesu, později byl ze strany vyloučen. Jako jeden z prvních podepsal Chartu 77. „Zdaleka však nesdílel všechna havlovská témata, havlovské akcenty. Více než disidenti ho zajímali lidé, kteří Chartě neporozuměli anebo je míjela. Sám pohrdal tehdy převažujícím konformismem, byl ale k některým disidentským postojům a aktivitám kritický,“ uvedl Pithart.
