Článek
Lízna byl hospitalizován tento týden v nemocnici kvůli těžkému průběhu nemoci covid-19, které ve čtvrtek večer podlehl, uvedl mluvčí arcibiskupství. Poslední rozloučení se uskuteční v pátek 12. března při mši svaté od 15:00 v brněnském jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie. Tělo zesnulého bude poté uloženo do krypty kostela, doplnilo arcibiskupství.
„Mši svatou, kterou bude celebrovat kardinál Dominik Duka, bude živě přenášet televize Noe, možnost osobní účasti je kvůli pandemickým opatřením velmi omezená,“ doplnil mluvčí Gračka na stránkách olomouckého arcibiskupství www.ado.cz.
František Lízna byl dlouholetým duchovním správcem farnosti Vyšehorky na Šumpersku, podle olomouckého faráře Jana Regnera byli pozitivně testováni na covid-19 všichni obyvatelé fary. Nejhůře na tom byl právě František Lízna, který byl hospitalizován v olomoucké fakultní nemocnici ve velmi vážném stavu, uvedl Regner v úterý na sociální síti. Ve čtvrtek večer poté doplnil, že zemřel. „On by jistě řekl, že se vrátil domů nebo že doputoval do cíle,“ podotkl Regner.
Vzpomínku na duchovního na sociálních sítích sdílí řada osobností. Na setkání s ním vzpomíná například novinář a spisovatel Pavel Kosatík. „Myslím si, že František Lízna byl svatý člověk, schopný zázraků. Odpočívejte v pokoji, pane faráři, raduju se, že se radujete, tam, kde teď jste,“ uvedl Kosatík. „Vzpomínám na řadu krásných obohacujících setkání a děkuji za ně. Už se tváří v tvář setkal s našim Pánem, o kterém svědčil celým svým životem a ke kterému přiváděl a přivedl tolik lidí. Často těch, které společnost odepsala,“ uvedl dnes například starosta Zábřeha František John (KDU-ČSL).
František Lízna byl v roce 1968 přijat do noviciátu jezuitského řádu a šest let poté vysvěcen na kněze. Působení v duchovní správě mu ale režim ihned zakázal a zákaz platil až do zhroucení režimu v roce 1989. Po celou tuto dobu Lízna pracoval převážně v dělnických profesích a ve zdravotnictví jako sanitář. V roce 1978 podepsal Chartu 77. Duchovní byl v době režimu pětkrát vězněn za protikomunistickou činnost, třeba šíření samizdatů a tisk letáků o politických vězních. Známý je svými poutěmi, od roku 1984 při nich ušel téměř 8000 kilometrů.
Jakmile se mohl vrátit ke svému poslání, začal působit jako vězeňský duchovní v Kuřimi nebo na Mírově. Kromě vězňů se ve své pastoraci zaměřil i na Romy, bezdomovce či jinak sociálně vyloučené lidi.
Za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva byl Líznovi v roce 2001 propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka. V roce 2003 mu nadace Charty 77 udělila Cenu Františka Kriegla. V listopadu 2017 se stal laureátem Ceny Paměti národa, ocenění uděluje obecně prospěšná společnost Post Bellum od roku 2010 pamětníkům zlomových momentů minulého století.
