Článek
Načas zcela vyřadíte jeden z běžných lidských smyslů. Zrak. Zároveň jste o samotě, nemáte mobil, nevíte ani, kolik je hodin nebo co se děje „venku“. Dobrovolným vyřazením jednoho z hlavních lidských smyslů se člověk dostává mimo zaběhnutou každodennost. Do dlouhodobého pobytu ve tmě se opakovaně vydal Viktor Dvořák, herec oceněný divadelní Thalií a představitel filmového Havla.
„Po absolvování různých kurzů osobního rozvoje jsem měl potřebu něčeho silného. Terapii tmou jsem cítil jako další krok,“ říká Dvořák a vzpomíná na zkušenost, kdy se překvapivě posunul ve svém dlouhodobém osobním tématu, aniž by ho měl předem v plánu jakkoliv řešit.
První pobyt ze tří, které absolvoval, mu nečekaně pomohl narovnat si rodinný vztah. Problém, který řešil, se mu ve tmě zkoncentroval do několika dnů a nic jiného pro něj v tu chvíli neexistovalo. „Nebylo to snadné, ale našel jsem sílu postavit se k problému jinak,“ zmiňuje muž, který setrval ve tmě i jedenáct dní v kuse.
Takový prožitek může pomoci s nacházením sebe sama, potvrzuje psycholožka Jitka Nesnídalová. „Dokáže podpořit třeba zpracování nepříjemných minulých vzpomínek a může přinést odpovědi na otázky, se kterými si nevíte rady dlouhá léta,“ říká Nesnídalová.
TMA: Pobyt bez zrakových vjemů
Místa na individuální sebepoznávací pobyty v naprosté tmě najdou lidé po celé ČR. Zájemce si předem může prohlédnout a „osahat“ prostor, kde stráví delší čas. Pobyt je dobrovolný a je možné ho kdykoliv předčasně ukončit. Centrum Chlistov na Klatovsku třeba uvádí, že nejdéle u nich člověk pobyl ve tmě 49 dní v kuse.
I týden pobytu ve tmě podle ní může člověku změnit život k lepšímu. „Bez vnějších stimulů se každý dostává mnohem jasněji sám k sobě. Nachází svůj vnitřní prostor, v němž není rušen vnějšími podněty, a nezbývá mu nic jiného než vnímat svoje vnitřní rozpoložení.“
Ne pro každého je však pobyt ve tmě vhodný. „Vždy je důležité, aby člověk skutečně naslouchal sám sobě a nepřekračoval své limity, a pokud se necítí dobře, aby pobyt ukončil,“ doporučuje.
Když se za mnou poprvé zavřely dveře, zkoušel jsem, zda uvidím svou ruku. Ale nic. Ani za hodinu, ani za týden.
I herec Dvořák potvrzuje, že pro něj bylo důležité vědět, že kdykoliv může vzít za kliku, vyjít ven a pobyt ukončit.
V Česku je o pobyty ve tmě velký zájem, na volný termín mohou zájemci čekat i více než půl roku, přestože den takového zážitku může stát až dva tisíce korun. Někdy provozovatelé nabízejí pobyt v zatemnělé chatce, jindy jde o speciálně vybudované prostory s tichou ventilací vzduchu, které jsou zvukotěsně oddělené od okolí.
Důležité je, že uvnitř jakési minigarsonky je vše potřebné k životu včetně sprchy a toalety a pravidelně dostáváte jídlo přes dvojité dveře, aby nedošlo ke kontaktu se světlem a světem.
Tmavým místnostem nechybí základní hygienické zázemí. Světlo je přítomné jen na pořízení fotografií, při pobytu je v prostoru naprostá tma.
Čerstvé zkušenosti má s takovým pobytem i Radek Polomik, který se vrátil z osmidenního pobytu ve tmě v podhůří Šumavy v polovině července. Do tmy šel přitom s jasným záměrem – zjistit, zda už je připraven na svatbu a na rodičovství. Ve tmě se snažil zařídit si vlastní režim, cvičil například třikrát denně před jídlem.
„Kdybych v průběhu potřeboval podporu, měl jsem případně napsat vzkaz na papírek. A kdyby to bylo nečitelné, že mi ho vrátí zmačkaný zpátky. Chtěl jsem tam ale zůstat bez kontaktu,“ říká vysoký muž s rezavou hřívou, který dlouhé roky pracoval pro Microsoft přímo v americkém Seattlu.
„Když se za mnou poprvé zavřely dveře, zkoušel jsem, zda uvidím svou ruku. Ale nic. Ani za hodinu, ani za týden,“ zmiňuje Polomik. Důležité pro něj bylo, že se mezi zdmi domu cítil v bezpečí.
Asi po čtvrtém nebo pátém dnu se mu začaly objevovat fantazijní světy s mytologickými postavami, doprovázela je stroboskopická záře. „Nebylo to ale nepříjemné. Vnímal jsem pocit velké pohody, který později zmizel a už se v takové intenzitě neobjevil,“ tvrdí. Naopak mu přicházely nápady ke svatbě a svatebnímu proslovu i hostům, které by chtěl pozvat. Má tedy ve svém záměru jasno? „Témata mi prý budou dobíhat ještě následující týdny,“ dodává psycholožka.
Dalším ze způsobů, jak se netradičně dostávat k sobě samému, je naopak pohyb. Jít a jít a jít, to jsou poutě. Mezi nejznámější v Evropě patří cesta do Santiaga de Compostela. Původně byla křesťanskou poutní cestou, na kterou se lidé vydávají již stovky let s vidinou očištění od hříchů. Tisíce svých příznivců si však získává i v dnešní době.
Říká se, že na tuto pouť byste měli vyrazit ze svého rodného města, ale většina poutníků začíná cestu ve francouzském městečku St. Jean Pied de Port a pokračuje přes 700 kilometrů severem Španělska až do městečka, kde jsou uložené ostatky sv. Jakuba.
POUTĚ: Santiago de Compostela
Od středověku je jedním z nejvýznamnějších poutních míst Evropy. V 9. století zde byly objeveny údajné ostatky svatého Jakuba Staršího, jednoho z dvanácti apoštolů. Od vrcholného středověku až dodnes je Santiago jedním z nejvýznamnějších katolických poutních míst s velkou katedrálou.
Jedním z aspektů, proč člověk podstupuje podobná „dobrodružství“, je podle psycholožky Nesnídalové snaha dokázat si, že na to má fyzicky i psychicky. „Zvedá mu to pak jeho sebehodnotu, pocit, že dokáže překonat překážky a splnit si svoje vytyčené cíle, které nezvládne jen tak někdo,“ zmiňuje žena, která na vysoké škole v rámci programu Erasmus studovala půl roku právě v poutním Santiagu.
Denně tak viděla totálně fyzicky vyčerpané lidi, kteří přicházeli ke katedrále sv. Jakuba. „Ovšem výraz jejich obličejů, jejich šťastné, až dojemné úsměvy, mnohdy slzy radosti, to vše bylo nefalšovaným výrazem absolutní extáze, že zvládli dojít až sem ke svému cíli,“ dodává psycholožka.
S jinou formou vykročení z komfortu má zkušenosti čtyřicetiletý programátor a IT konzultant Martin Zákostelský, který se už před lety zaměřil na dlouhodobé půsty. Kvůli očistě. Sám se přesvědčil, že je příjemnější zkoušet hladovění s podporou někoho zkušeného, rychleji a efektivněji se tak postupně dostal k půstům v délce 10, 13 a 18 dní, vždy však s alespoň půlroční pauzou.
PŮSTY: V křesťanství, józe i jen tak
Metoda odříkání jídla se používá nejen v náboženství východního a západního stylu. Motivem může být zdraví, očista nebo nelpění na hmotném a přimknutí se k tomu, co člověka přesahuje. Podle psychologů může jít i o snahu upevnit tělesné zdraví a duševní pohodu.
Časem u sebe vypozoroval typický průběh půstu. „První až čtvrtý den mám hlad, jsem slabý, občas mě bolí hlava, na to pomáhá klystýr. Další dny už cítím nárůst fyzické i psychické pohody, objevují se stále častěji euforické stavy a prohlubuje se vnitřní klid, postupně klesá potřeba spánku,“ popisuje.
Důležitá je podle něj vždy takzvaná návratová dieta, která musí být pozvolná. Typicky se v prvních dnech po půstu začíná čerstvými šťávami nebo napařenou zeleninou.
Lidé podle psycholožky podstupují držení půstů a podobné záležitosti, protože věří, že to prospěje jejich zdraví a vitalitě. „Existují na druhou stranu také semináře všímavého jedení potravin. Když jsou totiž lidé na běžném obědě, většinou konverzují s kolegy a vůbec nevnímají, co jedí,“ poznamenává Nesnídalová.
Pokud se podle ní člověk dostane do kontaktu sám se sebou, pak se také přirozeně zvyšuje jeho sebeúcta. Díky tomu už se i ve velkých firmách rozšiřuje meditace všímavosti.
K tomu, proč lidé chodí do tmy, drží půsty a vyrážejí na dlouhé poutě, psycholožka dodává: „Z psychologie známe termín ‚peak experience‘, který znamená, že člověk při daném okamžiku dosahuje pocitů blaženosti, klidu, radosti, absolutního souladu v sobě.
Lidé tak podle Nesnídalové pomocí různých specifických metod hledají právě tento jedinečný, osvobozující zážitek, který jim pomůže dostat se z tíhy každodenního stresu.
