Fotbalová válka schovaná za sukní pražské hygieničky

Pokaždé, když si člověk myslí, že už zažil všechno, a nic ho tudíž nemůže překvapit, zjistí, že je na velkém omylu. A nestačí zírat, co všechno je ještě možné.

Za pár dní to bude 19 let od útoku Al-Káidy na newyorská „dvojčata“. Na evropském fotbalu se celá ta hrůza projevila „jen“ odložením pohárového týdne.

Před deseti lety se začalo dýmat z islandské sopky Eyjafjallajökull. Zastavil se kvůli tomu letecký provoz nad Evropou a Barcelona s Messim a spol. musela tehdy cestovat na utkání Ligy mistrů do Milána autobusem.

Nyní zjišťujeme, jak tohle všechno bylo nicotné a snadno řešitelné ve srovnání s pandemií jakési zvláštní čínské chřipky, která nám všem vnesla do života roušky, dezinfekci a spoustu nervů a komplikací. Sportovnímu světu obzvlášť.

V uplynulém týdnu se zapsala i do dějin tuzemské fotbalové reprezentace. Poté, co se covid-19 vloudil do jejího tábora, se totiž podle všech známek rozpoutalo naprosté zákulisní peklo.

A všechno vyvrcholilo tím, že byl po vítězném pátečním utkání v Bratislavě tým trenéra Jaroslava Šilhavého rozpuštěn. Načež se zjistilo, že do pondělka bude muset být nějaký úplně jiný tým složen. S tím, že z karanténních důvodů uvalených na tým číslo 1, v něm budou muset figurovat úplně jiní hráči, trenéři, maséři, tiskový mluvčí… Prostě komplet všichni.

Stal se malý zázrak a David Holoubek, pověřený realizací této akce, dal v řádu hodin opravdu nový tým dohromady. Poté, co v neděli prošel úspěšně testem na covid-19, už by snad nic nemělo bránit tomu, aby dnes od 20.45 nastoupil v Olomouci proti Skotsku. Tak si ho prohlédněte:

Nevšední situace nejprve národ fotbalový zarazila, v případě reprezentantů Jakuba Jankta, Alexe Krále, Tomáše Vaclíka i dalších svým způsobem i rozzlobila.

Hráči, kteří se v Bratislavě famózně vyrovnali s tlakem, jemuž byl tým vystaven, a odehráli duel Ligy národů s opravdu maximální koncentrací a výtečnou kvalitou, se najednou cítili tak trochu zrazeni.

„Tak děkujeme a jeďte domů, balíme to.“ Zhruba něco takového se hráči dozvěděli a nechápali proč. A nelze se jim divit ani v nejmenším. Vycítili, že tady se děje něco nezdravého – a to nejen v epidemiologické rovině.

Podobně zprvu reagovali i fanoušci. Ale když začaly proskakovat zprávy, že se duel se Skoty přece jen hraje a že se na něj skládá fungl nový tým, začalo je tohle dobrodružství, alespoň soudě dle ohlasu na sociálních sítích, docela bavit.

Víkend jim zpestřili třeba i Jiří Štajner, účastník mistrovství světa v roce 2006, s tím, že by klidně přijel. A jablonecký hráč Jakub Podaný vtipkoval, že místo reprezentačního srazu musí bohužel hlídat děti.

Postupně se začal dávat dohromady tým sestavený sice z nouze, ale tým, který bude mít v nevšední situaci u diváků bezpochyby velkou podporu. Protože tenhle scénář opravdu připomíná filmové či pohádkové příběhy o tom, jak se elitní komando ocitlo mimo hru a museli zaskočit „obyčejní Honzové z Dolní Lhoty“.

Takže je velká škoda, že fanoušci budou moci tento Holoubkův tým tlačit večer jen očima. Na stadion, opět kvůli covid-19, bohužel nesmějí. Přitom atmosféra na takovém speciálním zápase by byla asi opravdu mimořádná.

Pokud bychom chtěli v dějinách tuzemského fotbalu hledat nějakou podobnost, tak nejblíž je snad situace z roku 1970, kdy po neúspěchu na MS v Mexiku potrestala asociace hráče i realizační tým ročním zákazem reprezentovat. A to kvůli typicky socialistické pseudokauze vykonstruované na tom, že se prý na šampionátu věnovali místo fotbalu kšeftaření o to, zda budou hrát v kopačkách Puma, nebo Adidas.

Sestaven byl tehdy jiný realizační tým. A po remíze 1:1 s Finskem se rychle prominul trest tomu původnímu.

Ale takhle v řádu několika hodin se reprezentace nejspíš opravdu nepřestavovala nikdy. Její největší slabinou je bezpochyby totální nesehranost, v tomto složení půjde na plac poprvé a nejspíš také naposledy, po jediném společném tréninku. I proto se samozřejmě David Holoubek snažil zvát klubové skupinky, zejména ze Slavie, Baníku Ostrava a Sigmy Olomouc. To aby se alespoň nějaký náznak klubových součinností na hřiště dostal.

Každopádně si tenhle tým zaslouží naši plnou podporu stejně jako ten páteční bratislavský, protože takové dobrodružství, věřme, hned tak nezažijeme. I když říjnový program, kdy je naplánována reprezentační cestovní trasa z Prahy přes Kypr do Izraele, Skotska a zpět, hrozí také menším – nebo spíš větším – šílenstvím.

Ohlédněme se ale ještě za tím, co se dosud dělo v září.

Problémem číslo jedna byl masér, u kterého test odhalil covid-19 v úterý, tedy druhý den srazu. Test měl ze čtvrtka, proto ho v pátek netestovali. V neděli absolvoval jako klubový masér ligové utkání, v pondělí nikdo nikoho netestoval. Až v úterý. Protokol UEFA byl naplněn. Kluby, které se chystají na evropské poháry, však běsnily. Protože jim jakákoli hrozba viru nebo karantén může značně zkomplikovat živobytí.

Slávistický šéf Jaroslav Tvrdík popsal systém, v němž jsou všichni slávisté nejprve v 10 dopoledne otestováni. A až v případě negativních výsledků se scházejí k tréninku.

Čím častější testování, tím větší šance problém zachytit a předejít problémům dalším, samozřejmě. Nabízí se ale otázka, zda by u dotyčného maséra pondělní ranní test nákazu z nedělního odpoledne odhalil. Podle dobrozdání Romana Prymuly nejspíš ne, virus může být testem leckdy objevitelný až 48 hodin po proniknutí do organismu.

Je hezké, že počínaje pondělkem se reprezentační tým uzavře do pomyslného skleníku, izolovaného od okolního světa. Ale pokud do skleníku dorazí přímo z ligových stadionů a letišť, je tu samozřejmě velké riziko, že se nakaženého nepodaří podchytit včas. Vynulovat riziko nejde, u realizačního týmu jej snad lze snížit tím, že se po pátečních testech uzavře do onoho skleníku už na víkend. Což je samozřejmě u lidí, kteří zároveň pracují i v klubech, problém. Kluby by je o předreprezentačním víkendu musely oželet a nahradit.

Virus samozřejmě nelétá jen Českem. Třeba na reprezentační sraz Francie nemohl kvůli svému pozitivnímu testu dorazit Paul Pogba. Každopádně přechod z klubových „skleníků“ do těch reprezentačních s sebou prostě jisté riziko nese. A nejen v Česku. Italská média třeba citovala Aurelia De Laurentiise, majitele SSC Neapol, že zažaluje UEFA či každou příslušnou národní asociaci, z jejíhož reprezentačního srazu mu nějaký hráč přiveze do kádru covid-19.

Za „velmi emotivní“ označil předseda FAČR Martin Malík své rozhovory s pány Tvrdíkem, Čuprem a Šádkem, tedy s představiteli Slavie, Sparty a Plzně, vedené poté, co byl v reprezentaci odhalen pozitivní test u zmíněného maséra. Když se pokusíme o překlad do méně uhlazené češtiny, dostával od nich nejspíš neskutečnou čočku.

Ta vygradovala v pátečním podvečeru, kdy se pozoruhodně dlouho čekalo na výsledky testů. Načež bylo zveřejněno, že dalším nakaženým je manažer národního týmu, tedy Libor Sionko.

A tady nastává ještě pozoruhodnější situace. Podle bratislavské hygieny nebyl navzdory tomu problém utkání odehrát. Ale po něm se musel, už podle rozhodnutí pražské hygieničky, tým rozpustit, protože se v něm prý přenáší nákaza. Tohle je disproporce, které reprezentanti jako Jakub Jankto a spol. nerozumějí. A já také ne.

Najednou utichly výkřiky, že si Slavia, potažmo další velké kluby, budou své hráče z reprezentačního týmu stahovat. Všechno se schovalo za rozhodnutí Martiny Marešové z pražské hygieny, že je tým nutno rozpustit.

Martina Marešová by měla být pražskou „hygienickou přidělenkyní“ k fotbalové sféře, zná tedy dobře manuál Ligové fotbalové asociace a pravidla uplatňovaná v lize. A podle všeho na ni mají telefon i šéfové pražských klubů, kteří s ní v uplynulých týdnech řešili své vnitroklubové karantény.

Model „Jsi pozitivní? Nevadí, přetestujeme ostatní, když budou mít negativní výsledky, jede se dál“ zjevně může fungovat v lize, zatímco v reprezentaci ne. To je dost zvláštní.

Hygienička Marešová měla bezpochyby dobrý důvod, proč reprezentační sraz rozpustila a jistě by to uměla odborně zdůvodnit. A protože málokdo z nás šíření virů na vysoké škole studoval, těžko bychom jí mohli oponovat. Její rozhodnutí je nutno plně respektovat.

Ale nabízí se samozřejmě i úvaha, že ji k rozhodnutí mohli například navádět po telefonu i „poradci“ z vedení klíčových českých klubů. Jinými slovy, dost pravděpodobná je teorie, že se všechny klubové tlaky i následná kapitulace šéfa FAČR nakonec schovaly za sukně hygieničky Marešové. To by všem zúčastněným pánům samozřejmě naprosto vyhovovalo. Jednak by dosáhli svého a jednak by se na ně nespustila palba za to, že rozbili reprezentaci.

Tomu by odpovídala i teze, šířená v sobotu v neoficiální rovině z docela oficiálních úst, že došlo k dohodě mezi Slavií, Spartou, Plzní a FAČR o tom, že zmíněné kluby ani své další hráče do náhradního týmu neuvolní.

Dějiny nás učí, že takové „Trojspolky“ se někdy záhy rozpadají… Každopádně ponechme svědomí Jaroslava Tvrdíka zodpovězení otázky, jestli své spřísežence z této úmluvy podtrhl, aby nakonec nebyl za reprezentačního kazisvěta, anebo zda žádná dohoda velké trojky opravdu nikdy neexistovala, jak tvrdí.

Pro reprezentaci je samozřejmě dobře, že několik dalších hráčů z Edenu do Olomouce nakonec vyrazilo.

Sparta přispěla symbolicky Adamem Karabcem, který se ale vlastně jen v rámci reprezentačních soukolí přesunul z tábora české „21“ do náhradního „áčka“. Takže do toho samotná Sparta možná ani moc nemluvila.

A z Plzně nedorazil na sraz náhradního týmu nikdo.

„To rozhodnutí nenominovat hráče z klubu, který hraje evropské poháry, mi přišlo úplně jasné a přirozené. Nevěděli jsme, jak bude probíhat testování, výsledky… Proto jsme nechtěli do těchto týmů zasahovat. Pro český fotbal je to správné, jen ať jsou kluci připraveni na evropské poháry,“ nehrotil situaci David Holoubek.

To zní jistě moc hezky. Ale vypadá tedy prazvláštně, že se vůči některým českým pohárovým účastníkům tento přístup uplatňoval, zatímco vůči jiným nikoli. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale pořád mi z toho plyne, že ochota Plzně a Sparty dodat své hráče do náhradního reprezentačního týmu patrně nebyla zrovna vysoká.

Popřejme Holoubkovu týmu mnoho zdaru, vždyť z Ligy národů se nakonec teoreticky mohou vypreparovat i dvě místenky do dodatečné kvalifikace na MS 2022. Což se tedy čistě hypoteticky může týkat i Česka.

Největším rébusem do budoucna budou ale každopádně notně nabourané vztahy velkých českých klubů k Fotbalové asociaci ČR.