Válka profesorů o stamiliony. Smír má vyjednat arcibiskup

Válka vědců na olomoucké Univerzitě Palackého, v níž figurují tajné nahrávky, nařčení z šikany, sabotáže či falšování vědeckých prací, se přesouvá za hranice univerzity. Podle zjištění Seznam Zpráv se do hry vložil olomoucký arcibiskup Jan Graubner.

Jeho zájem na uklidnění situace je nasnadě: univerzita spolu s arcibiskupstvím patří ke klíčovým institucím pro kulturní a ekonomický rozvoj hanáckého regionu. Graubner představuje autoritu, která by měla pomoci najít řešení, jak válku profesorů ukončit – škodí totiž renomé celé univerzity, která v důsledku špinavého boje může přijít o stamiliony korun, špičkové vědce a potenciální zájemce o studium na druhém nejstarším českém učení. Graubner je navíc předsedou správní rady univerzity, která se ze svého titulu zabývá dlouhodobým směřováním školy.

Zajímavé je i to, kdo druhou nejvýše postavenou autoritu tuzemské katolické církve k vyjednávání přizval. V polovině letošního ledna jej v dopise, který mají Seznam Zprávy k dispozici, oslovil nejcitovanější český vědec Pavel Hobza. Tomu vadí již přes rok se vlekoucí kauza kolem vzniku vysokoškolského ústavu s názvem Catrin (Czech Advanced Technology and Research Institute), do kterého se mají začlenit tři excelentní vědecká centra spadající nyní pod Přírodovědeckou fakultu.

Té se návrh nelíbí, neboť vznikem vysokoškolského ústavu podřízeného přímo rektorátu univerzity přijde o část prestiže a miliony korun, které do fakultní pokladny proudí z grantů výzkumných ústavů.

V případu, který Seznam Zprávy již několik týdnů popisují, připomeňme, kdo proti sobě stojí: na jedné straně jsou to vědci (včetně zmiňovaného Pavla Hobzy) usilující o vznik vědecké supercentrály v čele s profesorem Radkem Zbořilem, na druhé kritici podporující děkana Přírodovědecké fakulty Martina Kubalu.

Arcibiskup Jan Graubner v případu začal konat. Jeho role je diplomatická. „Profesor Hobza navštívil pana arcibiskupa a ten vzápětí mluvil o věci s rektorem univerzity. O problém se zajímá on i celá správní rada, ale řešení není v kompetenci rady, nýbrž rektora a univerzitního senátu. Proto se předseda správní rady k tomuto problému veřejně nevyjadřuje,“ sdělil Seznam Zprávám mluvčí arcibiskupství Jiří Gračka.

Co jsme o válce profesorů na Hané doposud zjistili?

Nejvíce emocí v celém případu budí tajně pořízená nahrávka zachycující schůzku děkana Kubaly s badatelem Jiřím Tučkem. Ten v danou dobu procházel psychickými potížemi, které se u něj projevily v důsledku napjatého dění na výzkumném pracovišti. Jeho bratr Pavel Tuček měl o sourozence starost a schůzky v kavárně se rovněž zúčastnil. Setkání bratra s děkanem konané loni v červnu si tajně nahrál.

„Pokaď odejde Zbořil (elitní vědec Radek Zbořil prosazující vznik nového výzkumného centra, pozn. red.), Hobza, tak si myslím, že jedině dobře,“ pronesl děkan Kubala podle nahrávky, jejíž autenticitu ověřil soudní znalec Martin Ludma. „Když se s nimi sveze Banáš, tak mě to taky nebude mrzet… Dalším rizikem je ten Schmuki, tuším, že to nedá… Tam to může být formou sabotáže,“ dodal šéf fakulty na záznamu.

Výše uvedená slova nenechala profesora Pavla Hobzu klidným a vyprovokovala ho k sepsání dopisu Janu Graubnerovi. „Pokud by mělo být cílem pana děkana odstranění klíčových svědků řešitelů projektů, což mimo jiné lze dovodit i z následných prokázaných tvrzení pana děkana o sabotáži ve vztahu k našemu kolegovi profesoru Schmukimu, ohrožuje jeho jednání celou Univerzitu Palackého a je naprosto neslučitelné nejen s funkcí děkana fakulty, ale i s chováním jakéhokoliv akademického pracovníka,“ napsal nejcitovanější český vědec v dopise adresovaném arcibiskupovi, rektorovi i předsedovi akademického senátu univerzity.

Děkan Kubala se snaží emoce spojené s možným odchodem špičkových vědců, kteří dělají Univerzitě Palackého ve světě jméno, mírnit. Ubezpečuje, že projekty spojené s činností německého profesora z univerzity v Erlangenu Patrika Schmukiho v ohrožení nejsou. Podle děkana sabotáží vyhrožují naopak jeho kritici, kteří ho neradi vidí ve funkci šéfa Přírodovědecké fakulty.

„Fakulta se snaží všem pracovníkům vytvářet optimální podmínky pro vědecké bádání, o tom, že se nám to snad daří, svědčí i to, že podle předběžných údajů byl rok 2019 publikačně nejúspěšnějším v historii fakulty. Pokud pracovníci budou respektovat platné zákony a vnitřní normy organizace, včetně etického kodexu, mohou u nás působit,“ uvedl děkan.

Zároveň dodává, že fakulta se nikoho doprošovat nebude. „Pokud jim to nevyhovuje nebo mají pocit, že jinde budou mít podmínky lepší, mohou odejít. S případným odchodem se budeme muset vyrovnat, ale věřím, že jakožto fakulta s více než tisícovkou zaměstnanců jsme dostatečně robustní organizací na to, abychom zvládli odchod několika jednotlivců, vydírání ustupovat nebudeme,“ dodal Kubala.

Chemiku Radku Zbořilovi děkan a spol. vyčítají chybu ve třináct let starém článku (jehož byl spoluautorem) publikovaném v časopise Journal of the American Chemical Society (JACS). Pochybení v jednom z grafů loni v červnu potvrdila univerzitní etická komise, což Zbořil důrazně odmítá. Pro svou obhajobu se vyzbrojil i kriminalistickým znaleckým posudkem. Chyby ve vědeckém bádání se staly bičem na důležité postavy stojící za vznikem superústavu Catrin.

Vedle Zbořila se před rokem pod lupou ocitl i zmiňovaný fyzik Jiří Tuček, který se měl údajně dopustit chyby v článku z roku 2016 publikovaném v časopise Nature Communications. Rozsáhlé šetření díla zásadnější pochybení neshledalo, Tučka však kauza zdravotně poznamenala a loni v září fakultu opustil.

Elitní olomoučtí badatelé z Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů (RCPTM) jsou dominantní především v disciplíně citací v odborných časopisech – podle kvalifikovaných odhadů jde o 35 až 38 procent celkového počtu citací z celé univerzity.

Na druhé straně jsou vědci z RCPTM kritizováni za vysoké platy. Ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd České republiky Václav Hořejší je přesvědčený, že citovanost by neměla být v olomouckém případu bernou mincí.

„Zdá se, že dokonce i někteří badatelé považovaní za špičky české vědy se domnívají, že v případě tak vědecky produktivních týmů, jako je ten Zbořilův, by se mělo nad nějakými etickými prohřešky přimhouřit oko, aby se neohrozily právě ty grantové prostředky a skvěle vyhlížející publikační parametry. Já jsem ale přesvědčen, že něco takového je prostě cesta do pekel,“ napsal před několika dny ve svém článku profesor Hořejší.