Článek
Ještě před měsícem byste si nedokázali představit, že budete žít ve státě, který má uzavřené hranice, což se naposledy dělo z jiných důvodů za komunistů před rokem 1989.
Pravděpodobně byste neřekli, že budou večer nepřístupné restaurace, bary a hospody, ale to jen velmi krátce, protože dva dny nato je vláda zakáže úplně.
Netušili jste, že budete rodiče přemlouvat, aby opustili Prahu nebo jiné velké město a přestěhovali se na chalupu nebo nevycházeli z bytu, pokud nemají kam odjet.
Neodhadli byste, že nákupní panika místy vyprázdní regály s potravinami, toaletním papírem nebo dezinfekčními gely, po nichž jste se do té doby sháněli jen před cestou na exotickou Kubu, kde nevíte dne ani hodiny, co chytíte.
Teď jsme sami takovou exotikou.
Válečný stav. Střelivo létá vzduchem, je ale neviditelné, schované v kapénkách. Vystřelujeme ho na sebe navzájem.
Za válečného stavu platí zásadně jiná pravidla, než kterými se řídíme, když panuje klid. Přijdou ještě další, přísnější nařízení.
Ve válce musíte rozlišovat strategii a taktiku.
Strategický cíl je jasný a nikdo ho nerozporuje: zastavit, nebo alespoň zpomalit nákazu. Čím dřív se to podaří, tím méně to bude bolestivé a drahé. Bude méně mrtvých, méně nemocných, méně ztracených miliard, méně nezaměstnaných.
Na taktice už se tolik neshodujeme. Přivykli jsme blahobytu (trval nepřetržitě nejméně 12 let), naopak odvykli jsme krizovým situacím. Poslední z nich pamatují jen ti starší (Černobyl 1986).
Zavření obchodů, hospod, drakonické omezení dopravy, uzavření hranic, to vše vypadá jako ekonomická sebevražda. Pokud jako strategický cíl máte zastavení nákazy, musíte podobný krok udělat, i když se vám už koncem dubna drasticky propadne výběr DPH, nejzásadnější kasičky, z níž platíte bobtnající výdaje.
Stejně důležité je teď dodat – ihned – respirátory a další ochranné pomůcky do nemocnic a praktickým lékařům a pak hned prodavačům potravin.
Jsme ve válce, fronta má přednost.
