Válečné zločiny na denním pořádku. Ruské bombardéry decimují Sýrii

Jen za poslední týden muselo města a vesnice na západě provincie Aleppo opustit na deset tisíc rodin, tedy asi 70 tisíc civilistů. Ve čtvrtek o tom informovala Syrská organizace pro lidská práva (SOHR), podle níž žili v oblasti lidé dříve vysídlení z násilím zmítaného Idlibu, Hamy a dalších syrských provincií.

Zpráva SOHR hovoří o „hysterických náletech prováděných režimními a ruskými stíhačkami”. V posledním týdnu při nich podle ní v oblasti na západ od Aleppa zahynulo deset lidí včetně osmičlenné rodiny. Šéf organizace Abdul Rahmán upřesnil, že při náletu u vesnice Kfar Taal bylo zabito šest dětí. Syrská státní agentura SANA oproti tomu uvádí jen tři oběti.

K vojenské ofenzivě Asadových vojáků a jejich spojenců přitom dochází uvnitř takzvané deeskalační zóny, která se táhne od hor na severovýchod od přístavu Lattakia až po severozápadní předměstí Aleppa. Jen od 15. do 23. ledna čelily provincie Idlib a Aleppo celkem 4 755 náletům a dělostřeleckým útokům, při nichž podle SOHR zahynulo 87 civilistů včetně 34 dětí.

Ztráty počítá ale i druhá strana. Jak ve čtvrtek informovaly ruské úřady, při útocích džihádistických skupin v Idlibu bylo zabito asi 40 syrských vojáků. Zatímco provincii Idlib prezentuje ruský a syrský režim jako poslední oblast, v níž jim vzdorují teroristické skupiny, realita je složitější.

V provincii žijí asi čtyři miliony lidí a funguje zde i zhruba tisícovka uprchlických táborů pro vnitřně vysídlené obyvatele. Ti už ale do sousedního Turecka odejít nemohou – v Turecku mají syrských uprchlíků více než 3,5 milionu a další už vláda přijmout odmítá. Ozbrojených islamistů z různých skupin zde působí podle různých odhadů několik desítek tisíc.

O tom, jak se nynější boje promítají na humanitární situaci v oblasti, vypovídá Martina El Haddad, koordinátorka programů v Sýrii z Člověka v tísni: „Bezpečnostní situace v mnoha částech Idlibu a Aleppa je velmi špatná, což zhoršuje přístup do oblastí, kde jsou civilisté, kteří potřebují humanitární pomoc. Ti, co se přesidlují do jiných, bezpečnějších oblastí, přicházejí do přeplněných kempů či komunit, kde již není dostatečná infrastruktura, která by umožňovala pojmout takové množství lidí, a přestože zde působí řada humanitárních organizací, jsou zde stále velké potřeby. Současnou situaci komplikuje také zima, kdy teploty mohou klesat k nule a často prší. Zejména je to těžké pro vnitřně vysídlené lidi, kteří přebývají v provizorních přístřeších.”

Šance, že by se nyní přesídlovaní lidé přesunuli do táborů s vyhovujícími podmínkami, je prakticky nulová: „Lidé se přesouvají jak do táborů, tak do měst, kde přebývají v rozbořených budovách či domech cizích lidí. Humanitární organizace se jim snaží zajistit alespoň základní potřeby, distribuují potravinové a hygienické balíčky a finanční hotovost, aby si lidé mohli nakoupit během prvních pár dní a týdnů základní potřeby, jídlo či léky. Potřeby jsou ale mnohonásobně vyšší než kapacity na místě,” dodává pro Seznam Zprávy humanitární pracovnice.

Zoufalou situaci popsal na stránkách britského listu The Independent také lékař Zaher Sahloul, předseda neziskové organizace MedGlobal: „Byl jsem s organizací MedGlobal v mnoha krizových oblastech, kde poskytujeme zdarma lékařskou péči uprchlíkům a přesídleným lidem. Účastnil jsem se lékařských misí od Jemenu, Kolumbie, Gazy, Řecka přes Irák, Libanon a Jordánsko až po Rohingy v Bangladéši. To, co se děje v Idlibu, je ale zdaleka nejhorší. Mezinárodní humanitární právo, které garantuje ochranu civilistů, nemocnic a dětí, je porušováno každý den – bohužel členem Rady bezpečnosti OSN,” obviňuje ve svém alarmujícím svědectví Rusko.

Ruské nálety míří i na záchranáře – ve čtvrtek oznámila útok na svoji sanitku organizace Bílé přilby (oficiálním názvem Syrská civilní obrana). Poté co záchranáři přijeli ošetřit civilisty po leteckém bombardování ve městě Aríha v provincii Idlib, vrátily se ruské stíhačky k dalšímu útoku a zranily ještě více lidí.

Sahloul dodává, že jen za poslední měsíc bylo přesídleno na 359 tisíc lidí, což ve své čtvrteční zprávě potvrzuje i Evropská unie. V době jeho lednové návštěvy neměli uprchlíci v táborech k dispozici ani základní vybavení. Jak popisuje dětská lékařka Lubna Saadová, jejíž rodina patří k vysídleným, děti trpí v táborech zimou a podvýživou. Nafta do generátorů je drahá a lidé v zoufalství spalují igelitové odpadky, aby se alespoň trochu zahřáli. „Děti jsou traumatizované… Bude pro ně velmi těžké přežít zimu,” vypověděla.

Sahloul se sice jménem své organizace obrátil na generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese, odpovědí z New Yorku ale bylo jen vyjádření „znepokojení” ze situace v Idlibu. „Měl by Idlib navštívit, stejně jako navštěvuje ostatní krizové oblasti. Je to jeho povinnost,” myslí si lékař, podle něhož mezinárodní společenství na Sýrii po devíti letech válečného konfliktu zapomíná. A Idlib se pro civilisty stal jedním velkým koncentračním táborem.