Článek
„Václave, navrhujeme ti řešení – opusť sám náš poslanecký klub. Nechceme ti dál bránit v rozletu, pokud chceš opouštět EU a odcházet z vojenských misí NATO. Naše cesty se rozešly, my jsme strana s jasným prozápadním směřováním,“ apeluje šéf občanských demokratů Petr Fiala na Václava Klause juniora.
Je středa večer a probíhá mimořádná schůze naštvaných poslanců ODS. Rozhodli se pro mimořádný krok – snaží se zbavit Václava Klause mladšího. O den později jeho otec, bývalý prezident a zakladatel ODS, volá po založení nové, skutečně pravicové strany. Občanští demokraté podle něho míří k politické bezvýznamnosti.
Klaus junior se na večerní schůzi brání slovy, že kolegové jeho vliv přeceňují, média jeho výroky často zveličují a že se snaží být loajální. Tlak na něho sílí. Nakonec řekne, že sám neodejde, ať ho strana raději sama vyloučí. Skutečně, širší vedení ODS se případem bude zabývat v sobotu.
Klaus jako by se chtěl stát obětí vyloučenou za nepřípustné názory, konkrétně za přirovnání schůze Sněmovny k židovským transportům za války. Ještě si nahlas povzdechne, že zrovna příští týden odjíždí se sněmovním školským výborem na návštěvu do srbského Bělehradu – a prý škoda, že ne do Sarajeva, aby to mělo náležitou symboliku.
Ale žádný atentát se nechystá. Proti rebelovi vystupuje většina poslanců, kteří dokonce přijmou usnesení, že „Klaus dlouhodobě poškozuje ODS“. Částečně se ho zastane jen trojice Jan Zahradník, Vojtěch Munzar a Jan Skopeček. Ti se spíše snaží uklidňovat emoce a varují před tím, že konflikt nic dobrého nepřinese.
Tahle aktuální příhoda je další epizodou z rozchodů rodiny Klausových s občanskými demokraty. Vždyť už ji jednou opouštěli, aby se k ní pak zase vraceli.
Nejprve stranu opustil otec zakladatel. V prosinci 2008, za éry Mirka Topolánka, v roli prezidenta Klaus zamával a prohlásil, že „ODS je stranou spíše lobbistických zájmů než idejí“.
Ani ne rok na to partaj opustili i jeho synové. Starší Václav, tehdy ředitel gymnázia, se slovy „klobouk, hůl do ruky a tradá pryč. Tohle už fakt volit nebudu“. I mladší syn Jan ukončil členství ODS kritickým dopisem a vstoupil ke konkurenčním Svobodným.
Paradoxně to byl Petr Fiala, který krátce poté, kdy se stal předsedou ODS, přivedl Klause juniora zpět do strany. V roce 2014 si z něj udělal poradce pro oblast školství, o dva roky později už byl Václav Klaus mladší právoplatným členem zastávajícím post stranického experta v oblasti vzdělávání.
Klaus mladší tehdy oplácel Fialovi vstřícnost podobně – třeba výrokem, že kdysi četl knihy tohoto respektovaného profesora politologie. Tahle idylka skončila několik minut po vyhlášení výsledků sněmovních voleb v říjnu 2017.
Zatímco Petr Fiala slavil v centrále ODS druhé místo a oproti minulým volbám navíc tři a půl procentního bodu, Klaus byl se svými lidmi v jiném pražském baru a okamžitě vystartoval s kritikou.
V atmosféře, kdy většina straníků byla ráda, že ODS vůbec přežila klinickou smrt, on zdůrazňoval, že 11 procent je druhý nejhorší výsledek v dějinách strany a třetina toho, nač byla sebevědomá partaj zvyklá.
„Když jsme za čtyři roky vzrostli z osmi na jedenáct procent a dostali se z opozice do opozice, tak to na nějaké velké slavení se šampaňským není,“ řekl junior a hned naznačil, že by rád usiloval o post šéfa ODS.
„Získal jsem nejvyšší počet preferenčních hlasů v ODS. To je jasný signál, že pravicoví voliči chtějí, aby zaznívaly hodnoty, které já hájím. Když mám o deset tisíc preferenčních hlasů víc než předseda strany, aniž bych měl jediný billboard, tak je to určitě silný signál.“
Petr Fiala se přirozeně naštval a poznal, že junior je velký sólista, nikoli týmový hráč, ochotný jakéhokoli kompromisu. A přestože i později s Klausem mnohokrát nesouhlasil, vždy se ho nakonec snažil hájit slovy, že „ODS je velká strana, která musí uvnitř strpět různé názorové proudy“.
I proto se Fiala zasadil o to, aby pro Klause získal post předsedy školského sněmovního výboru. A to navzdory některým kolegům, jimž se nelíbilo, že Klaus coby poslanecký nováček hned dostane významnou parlamentní funkci.
Ale ani tohle křeslo provokatéra s ostrou rétorikou neuspokojilo. Následovala série větších a menších konfliktů.
Kolegy nejvíc rozlítily tři věci: Asi nejvíce, když prohlásil, že nastal čas odejít z EU. Pak zpochybnil účasti českých vojsk na misích NATO v Afghánistánu. A nakonec, když v senátních volbách v Praze podpořil kandidáta Okamurovy SPD Ladislava Jakla proti kandidátovi ODS.
Rozzlobení kolegové z poslanecké frakce si ho proto loni na podzim poprvé pozvali, aby ho pokárali – a lidově řečeno, dali mu žlutou kartu. Nejvíc výhrad vůči němu vždy měly poslankyně ODS: Miroslava Němcová, Veronika Vrecionová a Jana Černochová.
Lídra Petra Fialu štvalo, že v rozhovorech v médiích se musí pořád dokola vyjadřovat k různým Klausovým postojům. Hlavní spor měli v tom, jak udělat ODS zase velkou: Zatímco Fiala se snaží přilákat voliče TOP 09, STAN a Pirátů, Klaus chce usilovat o fanoušky populistické SPD.
Samozřejmě nešlo čekat, že „enfant terrible“ ODS přestane po „žluté kartě“ zlobit a provokovat. Naopak, koncem loňského roku snil o vytvoření nové konzervativní strany pro venkov. Ale Klausovy námluvy o vytvoření společné kandidátky – prozatím do eurovoleb – s Realisty Petra Robejška a Svobodnými Petra Macha nedopadly.
Rozchod Fialy a Klause z toho týdne proto není momentálním výbuchem emocí. Jeho úterní ostudné přirovnání Sněmovny k židovským transportům za války bylo pro Fialu posledním momentem, kdy se Klausovi rozhodl dát červenou kartu.
„Není to poprvé, jeho kontroverzní výroky se řešily už v minulosti. Václav Klaus se dlouhodobě dostával do rozporu s programem ODS, se způsobem politiky, který chceme dělat. A nyní jsem dospěl k závěru, a nejen já, ale naprostá většina kolegů, že je potřeba to řešit,“ vysvětlil předseda občanských demokratů Petr Fiala.
