Článek
Soudní jednání jen na jaře nebo na podzim – kvůli velkým mrazům nebo letním prázdninám. I to může být na okresních a krajských soudech v současné době běžná praxe. Proč? Kvůli chybějícím soudcům z lidu, kteří společně se soudcem ze zákona rozhodují o trestních a pracovněprávních případech.
Takzvané soudní přísedící, kteří podle zákona spolurozhodují případy první instance a jsou vybíráni na čtyři roky, dnes totiž téměř ze dvou třetin tvoří důchodci. A aby tak soudci mohli případ společně s nimi rozhodnout, musejí vybírat data, kdy na soudní jednání dorazí. Vyhýbat se proto musí například termínům s hrozícími ledovkami nebo letním měsícům, kdy řada z nich odjíždí z města pryč na chatu.
Na tom, jak naložit s tímto dlouho nereformovaným institutem mezi soudci, advokáty nebo státními zástupci, neexistuje shoda, až na jedno – současný stav nefunguje.
„Moje zkušenost je taková, že většina přísedících dnes samotnému případu nedodává žádnou přidanou hodnotu. Což z mého pohledu znamená dvě možnosti řešení: buď přinést zásadní změnu, která jejich kvalitu zásadně zlepší, anebo je úplně zrušit,“ vylíčil Tomáš Procházka z advokátní kanceláře Eversheds Sutherland.
Ten zastupuje klienty právě v pracovních sporech a po řadě vlastních zkušeností se přidává k řadě jiných kritiků současné praxe. „Nevím, proč to nefunguje. Aby to ale svůj účel naplnilo, museli by tam chtít začít chodit v mnohem větším poměru lidé, kteří mají radost z toho, že pomáhají hledat spravedlnost.“
Žádná prestiž a málo peněz
Přísedící podle zákona spolurozhodují případy první instance. Do funkce je na 4 roky volí obecní a krajské zastupitelstvo, jedinou podmínkou je bezúhonnost a věk nad 30 let.
Právníci a soudci jako nejčastější problém zmiňují nulovou prestiž práce kombinovanou s nízkou finanční náhradou. Laičtí soudci totiž mají nárok na úhradu mzdy a k tomu příspěvek 150 korun. Ten se nezměnil už od roku 1996.
„Těch 150 korun jim nestačí ani na to, aby si pořídili občerstvení,“ řekl dříve Hospodářským novinám prezident Unie přísedících Lukáš Stehlík.
Kombinace nízké prestiže a nedostatečného finančního ohodnocení pak podle kritiků současné úpravy způsobuje, že se o pozici hlásí minimum zájemců v ekonomicky aktivním věku. „Soudní systém by samozřejmě neměl být ochuzen ani o starší a zkušenější lidi přímo z praxe. Neměli by to ale být všichni,“ uvedl další z advokátů, který si nepřál být jmenován.
Nedostatek soudních přísedících navíc na možné zájemce snižuje nároky. A soudci i státní zástupci si tak stěžují i na to, že jednání mohou být nedůstojná. „Několikrát jsem byl i svědkem situace, kdy unavení přísedící po celodenním jednání během vynášení rozsudku usnuli,“ doplnil.
„To může v konečném důsledku i podkopávat důvěru v samotnou justici, protože obžalovaný v trestní věci nebude mít pocit, že o jeho osudu rozhodují kompetentní lidé,“ dodává.
Benešová je rušit nebude
Problém s přísedícími v letošním roce připustil i exministr spravedlnosti Jan Kněžínek. V dubnu předložené novele zákona o soudech a soudcích se ho rozhodl vyřešit radikálním řezem a institut ze zákona vymazal.
„Existovaly asi i další varianty, ale já jsem se rozhodl takto. Institut představuje nadměrnou zátěž a převažují v něm negativa,“ odpověděl Seznamu s tím, že by toto opatření státu každý rok ušetřilo 14 milionů.
Po jeho demisi ale nová ministryně Marie Benešová změnu zamítla s tím, že se laický prvek u soudu rušit nebude.
„Paní ministryně se domnívá, že tento laický prvek má u soudu své místo. Proto bychom ho rádi zachovali – i když možná v omezené míře. Co se týče náhrad za tuto funkci, tu bychom rádi navýšili, ale bude samozřejmě záležet na rozpočtových možnostech ministerstva,“ nastínil mluvčí resortu spravedlnosti Vladimír Řepka.
Konkrétní návrhy jsou podle něj uprostřed jednání. Ministerstvo spravedlnosti má však v otázce rozpočtu jen omezený manévrovací prostor. Ministerstvo financí už totiž v připomínkách předložené novely zdůraznilo, že peníze resortu nepřidá – a ať proto novelu koncipuje tak, aby k navýšení finančních výdajů nedošlo.
Samo ministerstvo spravedlnosti s 31miliardovým rozpočtem by měla v budoucnu kvůli zpomalení hospodářského růstu čekat spíše rozpočtová omezení.
Aby tzv. soudci z lidu z českého právního systému nevymizeli úplně, na tom se s Benešovou shodují i třeba Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud nebo některé kraje.
O zachování přísedících podle svých vyjádření stojí i Soudcovská unie nebo Česká advokátní komora. Obě instituce ale zároveň dodávají, že současná podoba je podle nich přežitá.
„Při současné složitosti a rychlých změnách právních předpisů lze jen těžko předpokládat, že by si přísedící osvojovali tyto předpisy tak, aby podle nich mohli odpovědně rozhodovat,“ uvedla mluvčí komory Iva Chaloupková.
