Museli mě brzdit, abych šel už z vody. Podívejte se, jak žije Jiří Prskavec

Ve finálové jízdě doslova rozdrtil konkurenci a dojel si s přehledem pro nejcennější kov. K bronzové medaili z Ria tak přidal i zlato z Tokia. Zveřejňujeme část rozhovoru z pořadu Moje místa, který loni vedla s olympijským vítězem Blanka Kubíková.

(Autorka a respondenti se znají, proto si tykají, pozn. red.)

Kdy jsi tady v loděnici nebo v Troji byl poprvé?

Já jsem tady v podstatě vyrostl. Já bych řekl, že my jsme bydleli na Smíchově s rodiči a měli jsme byt. Vlastně většinu času jsem strávil tady. Pak pamatuji, jak jsme vlastně, protože tady byla jen ta stará část loděnice a vedle ta nová, která se dostavěla až po povodních v roce 2002. Předtím tady bylo takové jedno velké staveniště. A já jsem chodil na základku tady v Troji a tak jsme si s kamarádem Šimonem tady stavěli bunkry v okolí na těch staveništích. A opravdu jsem tady trávil celé dny a miloval jsem to tady. Prostě bylo to takové, je to takový můj druhý domov, opravdu.

Kdy ses rozhodl, že voda pro tebe nebude jen koníček, ale profese?

Já bych řekl, že to mohlo být v osmi letech. Táta závodil a já jsem poznal všechny dobré závodníky, kteří vozili medaile. Fandil jsem jim a chtěl jsem být jako oni, takže jsem za tím šel úplně odmala. S vodním slalomem se začínalo tak v osmi, kdy to dítě je už dostatečně silné, aby tu loď rozjelo a mohlo ovládat. Já jsem ještě předtím dělal sjezdové lyžování a asi rok jsem to dělal dohromady. A když jsem odjel první závody na vodě, tak jsem skončil třetí. Poprvé jsem šel na stupně vítězů a myslím si, že to byla ta chvíle, kdy jsem si řekl: To je moje, tady to mám rád, to se mi líbí! Chtěl jsem furt trénovat a táta mě pak musel i brzdit, ať už jdu z vody, že jsem unavený.

A jaké to je, když tě trénuje táta?

Já si myslím, že ty největší spory jsme měli kolem mé puberty, což je celkem logické. Ale já jsem měl tu výhodu, že jsem byl součástí skupiny. Nikdy to nebylo táta a já, ale vždycky kolem mě bylo dalších čtyři nebo pět závodníků. Takže on se ke mně vždycky choval jako k jednomu svěřenci a nikdy nás nijak neodděloval. A tím pádem si myslím, že jsme to tak pěkně zvládli. Dneska bych asi nedokázal jezdit s někým jiným.

Pane Prskavče, kdy bylo jasné, že bude váš syn Jirka kajakář?

Dobrá otázka, já bych vzpomenul na takovou příhodu, kdy jsme byli u známých a tam si děcka hrála, čtyři, pět, šest let, možná. A tam se tak nějak mezi dětmi přišlo na to, kdo čím bude. A Jířa prostě odpověděl: Já budu kajakář. A všichni : No né, ale čím budeš? A on říkal: Já budu kajakář. Takže já bych řekl, že už tam to někde začalo. Ale v té době samozřejmě ještě vůbec nejezdil na vodě atd., ale myslím si, že to měl relativně brzo tak jako nalajnované sám v sobě a opravdu šel za tím cílem odmalička.

Paní Prskavcová, v čem vidíte tajemství Jirkova úspěchu?

Já si myslím, že je to, že v tom odmala vyrůstal. Vlastně jsme mu nedali jinou šanci, ale zase on ji přijímal velice kladně, vůbec se nevzpouzel. Myslím si, že tu vodu odmala miloval, protože cítil, že mu to i jde a že je v tom úspěšný. Já jsem se na chvilku snažila ho tahat i na kola, ale to se mu rozhodně nelíbilo, dával nám to najevo, že tedy tudy cesta nevede. Ale ta voda ho chytla. Takže si myslím, že asi v tom. Já jsem pádlovala, táta pádloval…

Jako otec a zároveň trenér, dokážete si tipnout, co bude dál? Když už je dneska váš syn několikanásobný mistr světa a olympijský medailista?

To všechno ukáže čas. Já si myslím, že pokud zdraví vydrží a chuť pádlovat mu ještě nějaký rok vydrží, tak uvidíme, jak dlouho jeho kariéra bude. Já jsem si sám sobě říkal, že dneska Jířa nemusí nikomu nic dokazovat. Já myslím, že už toho dokázal tolik, že už je to dneska opravdu o tom, že se tím sportem baví. A jestli mu to půjde ještě nějaký rok, tak budu hrozně rád. A když se rozhodne dřív nebo později tuhle sportovní kariéru zakončit a posunout se v životě dál, tak to samozřejmě přijde a já jsem na to připravený.

Myslíte, že bude trenér? Má na to buňky, talent?

Nevím, myslím si, že to zase ukáže čas…

Celou odpověď a další zajímavosti o Jiřím Prskavci si můžete pustit v úvodním videu.