V Rumunsku chceme růst o stovky procent, říká pan Pilulka.cz

Povězte mi, kdy jste byl naposledy nemocný?

Jsem ten šťastný člověk, který téměř nemarodí, takže už si ani nepamatuji, kdy jsem byl naposledy nemocný, ale je to několik let zpátky.

A v té době už jste si chodil pro pilulky k vám na portál nebo k vám do lékáren?

Pokud se budeme bavit o tom, co my primárně prodáváme přes Pilulku, tak přes onlinový portál prodáváme primárně volnoprodejné léky a když je člověk opravdu nemocný, tak většinou řeší předpisová léčiva, což je část portfolia, která se prodává pouze přes kamenné nebo vydává pouze přes kamenné lékárny. Takže když jsem potřeboval něco na recept, ať už to je pro mě nebo třeba pro rodiče, tak jdu do našich kamenných lékáren.

Ke konkurenci nechodíte?

Chodím také ke konkurenci. Chodím relativně často ke konkurenci, protože musíme konkurenci sledovat a posouvá nás to dopředu.

Vy jste s bratrem měli klasický obchod, později jste se vrhli na farmacii. Proč zrovna do lékárenství?

Ta myšlenka vrhnout se na lékárenství vzešla někdy v roce 2011 nebo 2012. S bratrem jsme přemýšleli o nějakém novém velkém projektu – já jsem v té době ukončil svoji korporátní dráhu, kdy jsem pracoval několik let jako manažer v Nokii, a bratr měl v té době také relativně volnější období, tak jsme začali přemýšlet o nějakém novém projektu. Viděli jsme na trhu nějakou potřebu pacientů získávat více informací o lécích, o potravních doplňcích. Viděli jsme ten trend, který přichází postupně ze Západu, že lidé se o sebe více starají, začínají daleko více přemýšlet o svém zdraví, o prevenci, starají se o rodinu, o děti, o rodiče. Zkrátka že lékárny přestávají být jenom tím místem, kam jde člověk, když má nějaký akutní zdravotní problém. Viděli jsme příležitost posunout tuto část segmentu dál a myslím si, že to, co těch sedm let děláme, dokazuje, že ta příležitost tam určitě je a je poměrně veliká.

Neměli jste strach vstoupit do oboru, k němuž ani jeden nemáte vzdělání? Předpokládám, že vy ani bratr nejste farmaceuti.

Ne, ne. Ani jeden z nás nejsme farmaceuti. Vstoupili jsme do toho, řekněme, jenom částečně – po stránce myšlenkové, po stránce zákaznické zkušenosti, začali jsme se na to dívat očima pacienta. A pacient také není farmaceut. Tu odbornou část, kde se budeme bavit o lécích či jejich interakcích, tak to je záležitost, kterou u nás mají na starost odborníci. Dneska zaměstnáváme zhruba 150 lidí s farmaceutickým vzděláním. Jsou to lékárníci, laboranti, jsou to lidé, kteří odborně radí po té obsahové stránce a my za vedení společnosti rozhodně nemáme nikdy ambici jim do tohoto řemesla mluvit.

Vy jste mluvil o zákaznické zkušenosti. Jakou změnu Pilulka měla přinést a přináší zákazníkům, ve srovnání s tím, na co byli zvyklí předtím?

Jdeme s trendem celého internetu. Když se bavíme o internetu, tak za tím většina lidí konkrétní transakci, to znamená, že si něco objednám a někdo mi to doručí. Ale to je jen pomyslná špička ledovce. Internet dneska funguje jako platforma primárně pro vyhledávání, ke sdílení informací a k hodnocení. To vidíme v oborech jako jsou cestovní ruch nebo bankovnictví. Lidé dneska nejdou na internet jenom pro službu samotnou, ale jdou se tam připravit předtím, než tu vůbec službu konzumují. To samé se snažíme dělat v Pilulce. Nejsme jenom prodejna nebo výdejna léčiv. Jsme portál, který propojuje různé informační zdroje. Dám příklad – když zákazník řeší nějaký problém, tak se v první fázi chce něco dozvědět z odborného zdroje. Nechce si jen zadat do Googlu nějaké heslo, ale chce informaci, kterou garantuje odborná autorita. A to je typicky Pilulka. Firma, která zaměstnává spoustu odborníků, která vždycky garantuje prvotřídní služby a ti zákazníci se na nás mohou v tomto spolehnout.

Liší se to, pro jaké informace a i produkty si chodíme na internet a pro co si chodíme do lékárny?

Liší se to absolutně. Mnoho lidí si myslí, že internetová lékárna je konkurence kamenné lékárně. Teoreticky to tak je, ale prakticky jenom velmi okrajově. V kamenné lékárně tvoří zhruba polovinu sortimentu předpisové léky, což je absolutně regulovaný segment. Jeho obsah určují z velké části lékaři, co předepíší, podle toho pak lékárníci pracují. Druhou polovinu tvoří volně prodejné léky, případně potravní doplňky.

Jak je to na internetu?

Tam je v porovnání s kamenným světem přibližně desetkrát více kategorií zboží, které se tam prodává. A daleko větší podíl tam tvoří preventivní věci. Tam už začínáme segmenty, jako jsou dětské pleny, výživa pro děti, pokračujeme přes dermokosmetiku, dentální hygienu, různé vitamíny, výživové doplňky pro sportovce a mohl bych jmenovat spoustu dalších kategorií. Lidé hledají daleko širší spektrum a my se snažíme, aby na Pilulce našel náš zákazník všechno, co nějakým způsobem souvisí s péčí o vlastní tělo. To znamená, všechno, co si mažete na tělo, všechno, co polykáte, všechno, s čím pečujete o svůj chrup, o svůj zrak a tak dále. To jsou položky, které najdete na Pilulce a my se o to snažíme.

Z toho výčtu položek, které říkáte, bych usuzoval, že u vás budou nakupovat o něco častěji ženy než muži. Je to tak?

Ano, je to tak. Když se podíváme na tu sociodemografickou strukturu, je u nás zhruba dvojnásobek žen než mužů. Ale není to dané tím, že by našimi zákazníky byly primárně ženy, ale je to dané tím, že farmacie a lékárenství jsou ty obory, u kterých jeden člověk rozhoduje o celé rodině. Ve chvíli, kdy se starám o děti nebo ve chvíli, kdy se starám o rodiče, tak je to většinou žena, která řeší nákupy, která vybírá, která studuje informace, co koupí a co nekoupí, co jí kdo doporučí, co jí kdo nedoporučí. Je to pravý opak než u aut nebo u elektroniky, kdy je zase daleko vyšší podíl mužů.

Je to tak i u vás doma? Taky rozhoduje žena?

U nás doma je to díky Pilulce trošičku jinak, je to asi více vyrovnané. Ale je pravdou, že ten ženský faktor je tam poměrně silný.

Když se teď dostaneme na chvilku z toho online světa do offline světa, vy máte některé prodejny svoje vlastní, označené jako Pilulka. Jinde jenom jejich majitelé využívají jméno a zázemí vaší firmy. Jaký je zhruba poměr? Nebo kolik jich je celkem a jaká část patří přímo vám?

My kamennou síť máme pouze v Česku, zatímco elektronické obchody provozujeme v Česku, na Slovensku a v Rumunsku. A v tuzemsku máme 35 vlastních a 120 partnerských lékáren. Což jsou ty lékárny, které jsou obrandované Pilulka a z pohledu zákazníka máte pocit, že jste v Pilulce. Ale nejsou to lékárny, které my bychom vlastnili, spolupracujeme s nimi na základě nějaké obchodně-marketingové smlouvy a my té lékárně přivádíme nové zákazníky a za to chceme, aby se ta lékárna o ty naše zákazníky postarala.

Když jste mluvil o přivádění zákazníků, platí to, že když někde otevřete kamennou lékárnu, tak se vám zároveň zvedne objem zakázek na internetu?

Ano, je to tak a je to extrémně silné. Čím ten obor více stojí na důvěře toho zákazníka, tak tím je ten faktor silnější. Farmacie je přesně ten obor, kde chce člověk nakupovat od někoho, komu věří. Když máme na náměstí lékárnu a člověk kolem ní denně chodí, tak když si pak vybírá na internetu, tak má daleko větší důvěru k té značce. Z města, kde lékárnu máme, jde více než dvojnásobek objednávek než ze stejně velikého města, kde lékárnu nemáme.

Tím jsme se dostali k byznysu a k výsledkům. Loni se vám zvedly tržby zhruba o čtvrtinu, ze dvou na dvě a půl miliardy. Jak byly rozložené mezi online obchod a ty kamenné lékárny?

Nutno říct, že zhruba jenom polovina těchto tržeb jsou naše vlastní tržby, jak jsme tady už zmínili, část té sítě je partnerská. To znamená, my sice říkáme, že tržby Pilulky jako takové byly zhruba dvě a půl miliardy, ale naše byla zhruba polovina, zhruba jeden a čtvrt miliardy. A co se týče rozložení, tak zhruba dvě třetiny jsou online a jedna třetina jsou ty kamenné lékárny.

Roste online rychleji než ty kamenné lékárny?

Ano, roste rychleji a je to i dáno strategicky. DNA firmy je daleko více onlinové. To ovlivňuje třeba i to škálování do budoucna, vstup na nové trhy a tak dále, online jde většinou trochu napřed před tím offlinem. Rozhodně bychom však nechtěli podceňovat tu kamennou prezenci. I v oborech, které začaly jako ryze onlinové, dneska vidíme, že ty firmy už budují svoje pobočkové sítě a podobně fungujeme my. Chceme, aby Pilulka byla vidět i v tom kamenném fyzickém světě.

Máte nějak stanovený i, řekněme, ideální počet těch kamenných prodejen, ke kterým byste se chtěli ve finále dostat? Vy jste říkal, že jich máte 35 vlastních plus větší množství těch partnerských. Je nějaká hranice, kterou považujete za takovou, že byste měli republiku dobře obslouženou?

Nemáme číslo, že bychom vyloženě šli po nějaké sociodemografii, abychom měli obslouženou celou republiku. V podstatě vybíráme místa tak, aby spádová oblast plnila nějaká objemová kritéria. To znamená, někde je nějaký limit, kde už se třeba nevyplácí takovou lékárnu mít. Na druhou stranu, to lékárenství je specifické v tom, že naším klientem je opravdu úplně každý. To znamená, my nemáme nějakou skupinu lidí, jako mají značky, které prodávají třeba prémiové zboží nebo technologické zboží. Naším zákazníkem je v podstatě každý obyvatel této země, akorát se liší to portfolio. To znamená, pokud jsem 80letá babička, tak chodím k nám do lékárny pro trochu jiné portfolio než 20letý sportovec, ale v podstatě oba dva tyhlety typy lidí můžou být naši zákazníci.

Takže je to od plenek až po prášky na zapomnětlivost?

Ten náš zákaznický cyklus nezačíná na plenkách, začíná totiž většinou ještě před početím.

Když jsme zmiňovali ten váš růst tržeb, a to složené číslo dvě a půl miliardy, jaký je plán na letošní rok? Chtěli byste poskočit, řekněme, o další půl miliardu směrem vzhůru?

Přibližně ano. Co se týče „saturovaných“ trhů, což jsou z našeho pohledu Česko a Slovensko, tak tam počítáme růst někde na úrovni 25 až 30 procent. Co se týče nového trhu, který jsme otevřeli před rokem a půl, což je Rumunsko, tak tam bychom rádi rostli o několik set procent. A v letošním roce plánujeme otevřít ještě jeden nový trh, a to sice Maďarsko.

Mimochodem, víte, jak se maďarsky řekne pilulka?

Je to velmi podobné jako česky. Řekne se to buď tabletta, s dvěma t. Anebo se to řekne pirule. Jak v češtině, slovenštině, rumunštině i v maďarštině, všude je to velmi podobné, liší se to v jednom písmenku.

To je důvod, proč vlastně všude máte Pilulka přímo v názvu? Protože jsem si všiml, že máte portál Pilulka.ro.

Ano, ano. I v Rumunsku jsme Pilulka. Je to taková zdrobnělina toho slova pilula, které je, řekněme, pilulka rumunsky. A netrváme na tom, že se ve všech zemích budeme jmenovat Pilulka, to určitě ne. Držíme jednotnou brandovou identitu, to samozřejmě ano, ale můžeme se jmenovat na různých trzích do budoucna různě, ale zatím místní řekli, že je tento název naprosto v pořádku. Že je to v tom lokálním jazyce zvučné, dobře zapamatovatelné, takže jsme se na to dívali spíš z toho marketingového pohledu a toto rozhodnutí necháváme určitě na místních. Neděláme si ambici být odborníky na maďarštinu nebo rumunštinu.

Už máte stanovené datum, kdy byste na ten maďarský trh chtěli vstoupit?

Přesné datum nemáme, ale máme řádově stanovený kvartál. Počítáme třetí, čtvrtý kvartál letošního roku.

Když jste zmiňoval ten rumunský trh, který je pro vás zatím nový, jakým procentem se podílí na těch celkových tržbách?

Zatím je to procento zanedbatelné, jsou to jednotky procent.

Dá se očekávat, že byste vstoupili do nějakých dalších zemí, řekněme, mimo středo- a východoevropský region?

Myslím si, že mimo středo- a východoevropský region se zatím nechystáme, ale takovéhle rozhodnutí záleží určitě na akcionářích, což jsou jednak zakladatelé, jednak investoři, které dneska v Pilulce máme. To rozhodnutí není primárně na managementu firmy, ale je to vždycky diskuze, kde na to vzít peníze, kdo má jaká očekávání, pak případně s návratností takovéhle investice. Vstoupit na nový trh v tak těžkém a regulovaném oboru jako je lékárenství, není legrace. Když to srovnám, tak třeba IT se relativně dobře škáluje a my samozřejmě můžeme velmi jednoduše naškálovat tu technologickou část toho našeho byznysu. To znamená, ať už to jsou ty mobilní aplikace, ať už to jsou mobilní weby, klasické weby, backofficové aplikace. To se všechno škáluje relativně dobře. Ale pak narazíte na tu lokální prezenci na tom trhu, kde musíte splnit spoustu zákonů, musíte podepsat spoustu smluv, mít spoustu razítek a tam samozřejmě už se to nedá jednoduše do dalších zemí škálovat. Tam už si to musí člověk odpracovat v každé zemi zvlášť.

Musíte si zjišťovat předem, jestli se nějak liší, řekněme, zákaznické preference na jednotlivých trzích?

Zjišťujeme si to, samozřejmě, máme různé studie, jak různé firmy na různých trzích fungují, máme různé studie, jak funguje internet v různých zemích, jaké zboží je třeba populární, jaké není. Pro nás je klíčové, aby na tom trhu panovala nějaká svoboda v nakládání s těmi přípravky, které my prodáváme, a pak je pro nás samozřejmě důležité, aby na tom trhu byl prostor pro takovýto projekt. U trhů, na které jsme se zatím dívali, jsme v podstatě nikde nenarazili na to, že by byl v takovém stavu, že by už byl nějak přesycen. To znamená, myslíme si, že prostor pro růst toho našeho obchodu je ještě poměrně veliký.

A jakými argumenty přesvědčujete investory, pojďme do Maďarska, bude tam skvělý obchod?

Tak, ten největší argument je asi obecně celková elektronizace zdravotnictví, lékárenství a celého oboru. Velmi často má člověk, když se dívá na firmy typu Pilulka, pocit, že se dívá na internetový obchod. Ten internetový obchod je opravdu jenom špička ledovce. Ono za tím je spoustu systémů, které propojují různé věci a dneska jsme v situaci, kdy prochází celý zdravotnický trh postupně prochází obrovskou elektronizací. Vidíme tady projekty typu elektronický recept, který je třeba velmi úspěšný, vidíme tady projekty, který byl třeba teď spuštěný od 1. ledna, elektronická neschopenka. To znamená, začíná se i do těch klasických segmentů, ať už to jsou segmenty úřednické nebo segmenty zdravotnicko-lékárenské, dostávat elektronizace, která s sebou na první pohled možná přináší spoustu otazníků, ale když si na to ti lidé zvyknou, tak v podstatě si už bez toho nedokážou život představit. Takže je to podobné jako třeba elektronické bankovnictví před deseti lety. Možná jsme si říkali, jak to dopadne s používáním elektronického bankovnictví a dneska už asi těžko narazíte na člověka, který by nebyl klientem bank a neměl nějaké elektronické bankovnictví.

Když jsme se bavili o konkurenci a o situaci na těch jednotlivých trzích, jak se dá vlastně na farmaceutickém trhu konkurovat? Jsou zákazníci schopni rozlišovat například cenové rozdíly u zdravotnického zboží?

Cenové rozdíly jsou samozřejmě jedna z možností, ale není to ta klíčová. Pro lékárenský trh je typické, že ty položky jsou jednotkově velmi levné. To znamená, když to srovnám s trhy, jako je třeba spotřební elektronika, kde se bavíme o jednorázových nákupech velkých položek typu televize, počítače, tak v té farmacii je to úplně obráceně. Typická naše položka je v řádech několika set korun. Ideálně je někde na hranici 100, 200 korun a je to věc denní spotřeby. Takže my jsme daleko blíž tomu rychloobrátkovému zboží, a to s sebou nese specifikum to, že nebavíme se primárně o tom produktu, který prodáváme, ale bavíme se primárně o té službě, jak to prodáváme. To znamená, ve chvíli, kdy jsme třeba spustili Pilulka auta, to znamená dodávku ještě týž den přímo z našich skladů na stůl zákazníkům, tak to je něco, co nás odlišuje, tím se dá konkurovat. Protože to nám přivede nové zákazníky. Ti lidé si zvyknou na jinou službu. Ty produkty, které si u nás na webu naklikáte, tak ty si můžete pravděpodobně naklikat kdekoliv jinde.

Ale přesto se najde dost těch, kteří to naklikají u vás?

Najdou se a najdou se primárně proto, že ta služba, kterou nabízíme, je lepší než ta, kterou nabízí konkurence.

Už obchod Kasa.cz jste rozjížděl s bratrem Martinem, Pilulku rovněž. V čem je výhoda podnikání v sourozenecké dvojici?

Největší výhoda asi je, že si perfektně rozumíme, stoprocentně si důvěřujeme a máme podobné DNA, v našem případě i biologicky podobná DNA. Myslel jsem samozřejmě to byznysové DNA. To znamená, na spoustu věcí se díváme podobně. Na druhou stranu, má to obrovskou výhodu, že si jsme schopni sami sobě nastavovat zrcadlo a člověk tam necítí to, co může cítit třeba od najatých manažerů, že občas mají nějaké zákulisní úmysly. Někteří myslí krátkodobě, někteří myslí dlouhodobě a v tomhle, samozřejmě, když jsme schopní takhle spolu dlouhodobě koexistovat, tak ta výhoda je v tomhle obrovská.

Jak máte rozdělené role? O co se v Pilulce staráte vy a o co bratr?

V podstatě celou firmu dneska tvoří nějakých 400 lidí a máme to rozdělené přibližně půl na půl. To znamená, vždycky, když vznikne nějaká vertikála v té firmě, ať už to jsou kamenné lékárny, ať už to jsou distribuční sklady, ať už to je logistika, ať už je to nákup a další a další věci, finance, tak to v podstatě máme rozdělené tak, že se toho vždycky jeden z nás nějakým způsobem ujme a dělá takového supervizora, aby tam pracovali správní lidi, aby to posouvali správně dopředu. A pak na úrovni boardu společnosti se dlouhodobě snažíme, aby ty role byly vyvážené. Dneska máme v Pilulce čtyřčlenný board a snažíme se, aby ti lidé fungovali všichni na plus minus stejné úrovni. To znamená, aby část té firmy neutíkala a část naopak zase nebyla třeba pozadu.

Poslechne vás bratr, když jste o tři roky starší, nebo už se kolem 40 na respekt ke staršímu sourozenci moc nehraje?

Neposlechne mě a nikdy mě neposlouchal, já ho taky neposlouchám. Takže tohle je konzistentní, s věkem to nemá vůbec nic společného.

Co kdybyste se vy dva s bratrem lišili v pohledu na nějaký případný nový obor v byznysu? Rozdělili byste se a každý se věnoval tomu, co by ho zajímalo, nebo byste hledali jenom takové příležitosti, kde můžete podnikat společně?

Nehledáme jenom příležitosti společně. To, že zrovna dva naše nejslavnější projekty, ať už Kasa.cz nebo posledních sedm let Pilulka, jsou společné, to je shoda okolností. My máme i spoustu dalších aktivit, kterým se věnujeme, ať už jsou to byznysové aktivity nebo různé charitativní aktivity. Věnujeme se jim každý sám, nemáme žádný rodinný trust, ve kterém bychom společně investovali. To znamená, že jsou projekty, které si děláme každý na sebe nebo případně s dalšími partnery mimo rodinu, a jsou tyto dva projekty, které děláte od začátku spolu a perfektně nám tam funguje symbióza.

Obchod Kasa.cz jste nakonec po několika letech velmi úspěšně prodali. S Pilulkou máte delší plány, chcete si ji nechat jako by dlouhodobě nebo pokud se najde vhodný zájemce, jste ochotni uvažovat i o prodeji?

Kasa.cz jsme prodali vlastně přesně po deseti letech fungování, byla to úplně jiná doba. Co se týče Pilulky, tak na tuto otázku zásadně neodpovídáme, protože na ni neznáme odpověď. Byl bych asi špatný byznysmen, kdybych řekl, že firma není na prodej. Samozřejmě se říká, že na prodej je všechno, že je to jenom otázka nabídky. Ale my Pilulku stavíme tak, abychom si ji mohli dlouhodobě držet. Lidé, kteří pro nás pracují a s námi pracují u nás ve firmě, tak si myslím, že ti dnes a denně vidí, že Pilulka není firma, která by byla stavěná takovým tím typickým startupovým způsobem. To znamená, dát si dvou, tříletý horizont, vytočit to někam do nebeských výšin a pak z toho…

Pak ještě nakreslit křivku mnohem výš?

Pak ještě nakreslit jednu hokejku výš a pak z toho rychle seskočit. Snažíme se tu firmu budovat spíše trošku pomaleji, byť samozřejmě v těch číslech, ve kterých se bavíme, tak to pomaleji zní možná trochu komicky, ale snažíme se jí stavět rozumně rychle, aby tam byl nějaký balanc mezi tím, jak rychle ta firma roste, a mezi tou stabilitou, aby to nebyla opravdu vabank hra.

Takže už dávno nejste ve stavu, že byste vlastně pálili investorské peníze a jenom budovali trhy, jak se tomu většinou na téhle scéně říká?

Teď jsme v podstatě ve stavu, že peníze pálíme na těch nových trzích. Ta největší expozice jde v podstatě do růstu těch nových byznysů. A co se týče Česka, Slovenska, tak tam už jsme plus minus stabilizovaní. Takže tam už se profitabilitou pohybujeme lehce v černých číslech.

Pojďme se ještě se dostat k těm online zdravotnickým službám, jak jste je zmiňoval. Už dlouho se vedou diskuze o tom, jestli povolit prodej léků na recept zásilkovou formou. V jakém je to teď stavu?

Společnost je v tomto hodně rozdělená. Evropa je dneska zhruba půl na půl. To znamená, že jsou trhy jako Německo, Nizozemsko, Dánsko, Švédsko, Švýcarsko, kde nějakým způsobem ten RX online, jak se tomu říká, tedy možnost distančně vydávat předpisové léky, funguje. Není to nic, co by zlikvidovalo kamenné lékárenství. Ta čísla se na těch trzích pohybují někde mezi 10 až 15 procenty. V Česku, na Slovensku i v Rumunsku, tedy na trzích, kde my dneska operujeme, tato možnost neexistuje. Takže vy dneska jako pacient můžete vzít recept, který vám přijde elektronicky do telefonu nebo do emailu v pdfku, a tenhle recept si můžete poslat do lékárny, zjistit tam, jestli tu danou položku mají skladem. A pokud ano, tak pak vás vyzvou, ať si to jdete fyzicky odebrat.

Není možná ta dodávka přímo do domu?

Vedou se o tom dlouhé debaty. Samozřejmě by to pro spoustu zákazníků bylo zajímavé. My jako onlinově offlinový hráč, to znamená kombinace obojího, bychom samozřejmě preferovali, aby tahle varianta byla možná. Na druhou stranu si uvědomujeme, že jsou typy léků, kde to jde bez problémů, a jsou typy léků, kde by to mohlo přinést nějaké problémy. Takže jsme spíše pro, ale opatrně. A měl by tam samozřejmě mít silné slovo i ten lékárník, který v každé lékárně zodpovídá za to, co a jakým způsobem pacientovi vydává.

No, odpůrci tohohle toho zásilkového prodeje mluví nejčastěji o možném zneužívání. Lze se tomu podle vás nějak efektivně bránit?

Já si nedovedu moc představit, kde by mohlo dojít k nějakému zneužívání. Když nebyly elektronické recepty, tak jsme měli relativně často problém, že za námi chodila policie, že jsme někomu něco vydali na padělaný recept a tak dále. Díky tomu, že se to zelektronizovalo a jsou elektronické recepty, tak toto už prakticky neexistuje. Ve chvíli, kdy máte recept, tak máte centrální úložiště, můžete to kontrolovat, víte přesně, komu jste to vydal a tak dále. Takže tohoto se já rozhodně nebojím. Naopak si myslím, že by to celý proces zjednodušilo a hlavně by se k lékům mohli dostat pacienti, kteří to mají dneska třeba komplikované. Paradox, který tady nastal, je, že dneska má třeba lékař právo distančně předepsat lék. To znamená, že vy si můžete zavolat lékaři a on vám na dálku předepíše lék. Na základě toho telefonátu dostanete kód toho elektronického receptu, který je v tom centrálním úložišti.

Ale já už nemůžu poslat ten kód…

Přesně tak.

… do lékárny.

Ne.

Aby vy jste mi to poslal poštou.

Ale vy už nemůžete stejnou operaci udělat s lékárníkem. Vy už musíte tomu lékárníkovi zavolat, ať vám to připraví a pak si k němu musíte doběhnout bez ohledu na to, jestli to máte do té lékárny třeba pět kilometrů, jste na vozíčku a je vám 90 let. Takže, v tomhle by se samozřejmě některé věci mohly zjednodušit.