Článek
Reportážní cesta po střední Evropě
Trochu jako Anděl na horách
Druhý pokus. A dopadne to zase stejně. Vidět výhledy z vrcholu Lomnického štítu mi asi není souzené, říkám si v kabině visuté lanovky mířící do stanice někde v mracích. I tak je ale cesta až na 2634 metrů vysokou horu zážitek. Obzvlášť pro někoho, kdo je v Tatrách podruhé a slovenské velehory zná hlavně z Anděla na horách a zpráv o zraněných českých turistech.
„Víte co, je tak trochu chladněji. Kolem 4 stupňů,“ říká vedoucí kabiny Imrich krátce po startu. Lanovka ze Skalnatého plesa na „Lomničák“ je v provozu po koronavirových omezeních zhruba měsíc. Chvíli byl v kabině kvůli hygienickým pravidlům menší počet lidí, teď už je to zase 15 turistů najednou. V malé lanovce mají všichni povinné roušky a snaží se moc nemačkat, i tak jsme ale natěsnaní. A jinak to není ani v jinou dobu - je plno, a cestu je nejlepší si rezervovat dopředu online.
Cestou po čtyřkilometrovém laně vidíme z kabiny stádo kamzíků. A podle Imricha tu lze prý občas spatřit i medvěda. Na výhledy ze samého vrcholu druhé nejvyšší hory Vysokých Tater, nebo třeba na kávu a koláč v místní kavárně, mají návštěvníci 50 minut. Tedy pokud přijedou lanovkou. Horolezci, kterých jsem tu za svůj vyměřený čas viděl asi deset, si rozhodují o cestě zpátky sami. A pokud se vám tu nahoře zalíbí, můžete využít i možnosti skutečně výjimečného ubytování. Vyplatí se každopádně přiobléct, den před mým výletem tu nasněžilo.
Čím dřív, tím lepší počasí
Úplně na konci mé padesátiminutovky se na mě přeci jen usměje štěstí. Mraky prosvitne sluníčko a otevře se nádherný výhled na okolní štíty. Podle Ondreje, druhého vedoucího kabiny, se kterou míříme zpátky do stanice Skalnaté pleso, je v létě nejlepší si přivstat - tedy pokud nechcete spoléhat na štěstí, které se nakonec usmálo na mě. „To je tak v létě vždycky. Ráno je sluníčko a po té desáté hodině se zatáhne. Takže se vyplatí vyrazit dřív,“ říká. Zážitek je ale i to, když skončíte na rozeklaném vrcholu v mracích.
Při návratu do mezistanice je u ledovcového jezera už asi dvakrát tolik turistů. Rozhodně tu dominuje slovenština, často jde slyšet i čeština a občas také polština. Spousta rodin vyrazila lanovkou z Tatranské Lomnice k jezeru a odtud se vydávají na túry. Ve stanici Štart, kde se vyzvedávají a kupují lístky, se kvůli tomu tvoří největší fronty kolem deváté ráno, přes den je už celkem klid, objasňuje mi pokladní.
Chybí hlavně Poláci
„Situace se po uvolnění opatření začala postupně zlepšovat a Tatry se pomalu opět začínají plnit turisty, pro které se staly vyhledávaným cílem dovolených. Za výlety, turistikou a zážitky míří do Tater především slovenská klientela, ale pomalu přibývají už i čeští klienti,“ napsal mi Marián Galajda ze společnosti Tatry Mountain Resorts (TMR), která lanovky provozuje.
Výpadek pocítili zejména u hostů z Polska a také u korporátní klientely. Firmy totiž zájezdy zrušily. „Těsně před začátkem prázdnin se obsazenost našich ubytovacích zařízení na červenec a srpen pohybovala na úrovni 50-60 procent. Minulý rok jsme ve stejnou dobu měli obsazenost o 10-15 procent vyšší,“ dodává Galajda. Jeho společnost TMS teď turisty láká na slevy.
Obec Vysoké Tatry, pod kterou spadá řada tatranských osad, chce své hory potenciálním návštěvníkům prezentovat jako „lék a oázu zdraví“, napsala mi Daniela Birková ze zdejšího městského úřadu. „Připravili jsme krátké šoty, jež půjdou do TV - nekomerčního žánru, které mají lákat na dovolenou v Tatrách v čisté přírodě,“ doplňuje.
Z Varnsdorfu na Štrbské pleso
Mezi turisty z Česka nechybí seniorky Irena a Anna z Varnsdorfu. Hrdé členky Klubu českých turistů přijely zájezdním autobusem se skupinou asi 40 lidi. Nocují v Popradu, odkud podnikají výlety do hor a do okolí. V ubytování jsou prý se svojí skupinou samy.
Obavy z koronaviru nemají. „Jsme imunní,“ smějí se v lanovce cestou vzhůru a pak trochu vážněji dodávají, že „pokud to mají chytnout, tak to chytnou“. Už o Velikonocích musely zrušit dovolenou v Alpách, tady v Tatrách míří lanovkou na Skalnaté pleso a pak na túru směrem na Hrebienok.
Právě Hrebienok je dalším výchozím bodem pro túry. Ze Starého Smokovce sem míří pozemní lanovka. Cesta, která je skutečnou tatranskou magistrálou, vede kolem vodopádů a potkat se na ní dá i nebojácná a mlsná liška. I přes všechny poučky o divokých zvířatech a chování v národním parku dostává od turistů všechno, co najdou v batozích.
Češi rozhodně nechybí ani v dalším oblíbeném cíli a mezistanici horských túr. Téměř plno je v chatě pojmenované po horském průvodci Štefanovi Zamkovském. Na dračku tu jdou halušky a pivo Šariš. A halušky nebo strapačky stojí za to vyzkoušet i v kolibě u Štrbského plesa, popravdě - byly skoro tak dobré, jako dělá moje rusínská babička. Na místo v restauraci tu ale můžete chvíli čekat, dva večery po sobě bylo plno. Živou hudbu si tu užíval mimo jiné zájezd seniorů z Německa.
Němci byli ubytovaní v hotelu Patria, který svým tvarem ostrého horského štítu dominuje panoramatu Štrbského plesa od 70. let. Hotel doplňuje skokanský můstek a nově i nakloněná vyhlídková věž. Její stavba ale vzbudila vlnu kritiky za to, že narušuje krajinný ráz.
Kolaudace měla původně proběhnout už letos v červnu, stavba se ale prodloužila. Nouzi o návštěvníky však věž mít nejspíš nebude. Dopoledne kolem ní cestou za čerstvým tatranským vzduchem, přírodou a úchvatnými výhledy proudily do hor davy turistů.